Podzemní nacistická zbrojovka na česko-polské hranici. Nový objev, anebo výmysl?

Stojíme na okraji smíšeného lesa, v němž rostou i jabloně, na nichž i v prosinci visí promrzlá pláňata. Je pod nulou a krajina je romanticky poprášena prvním sněhem. Asi sto metrů za podivuhodnými betonovými oblouky při vstupu do lesa narážíme na trosky malé stavby, snad strážního domku. Dotýkáme se cihel a napadá nás všelicos. Našli jsme opravdu zbytky brány vedoucí k areálu nacistické podzemní fabriky?

Krabbe jako krab

Než prozradíme výsledek pátrání, malá rekapitulace. Když Česká televize 18. března 2017 odvysílala reportáž o mimořádném objevu podzemní nacistické zbrojovky na česko-polských hranicích, redaktorka nadšeně líčila: „Po továrně s názvem Krabbe nadšenci pátrali pět let. Za války tam probíhala utajená výroba munice pro nacistické Německo. Je to první objev nacistické podzemní továrny, která bezprostředně souvisí i s územím Moravskoslezského kraje.“

Reportáž uvedla, že zbrojovka může mít až pět podzemních pater. A chodby se prý pod povrchem plazí paprskovitě jako klepeta kraba, a to až na území České republiky. Proto prý fabrika dostala krycí název Krabbe a od roku 1944 produkovala pro kolabující říši komponenty k novým typům zbraní, třeba hnací agregáty pro rakety V-2 (Vergeltungswaffe 2, zbraň odplaty). Místo nálezu ale její nálezci, kteří se hlásí k ostravským urbexerům, odmítli lokalizovat. A také televizní reportér musel slíbit mlčenlivost, hledači pouze prozradili, že podzemní areál leží kousek od hranic na polském území, a to někde v třicetikilometrovém pásu mezi Ostravou, Hlučínem a Opavou.

Stíny Osvětimi

Uplynuly víc než tři roky a mezitím senzační zprávu přebrala další média i sociální sítě. A protože žádný profesionální historik zatím informace nezpochybnil, poutavý příběh o tajné zbrojovce Krabbe zatím neztrácí na popularitě. Údajnou Podzemní fabrikou se však zaobírají i polští milovníci záhad, jejichž pohled je odlišný. A také se nesnaží utajit souřadnice objektu, který leží asi 900 metrů od českých hranic poblíž přírodní rezervace Góra Gipsova (Sádrová hora), mezi českou obcí Třebom a polským městečkem Kietrz. Od 19. století se tady hlubinnou těžbou doloval sádrovec, a právě štoly se měly stát základem k vybudování skryté továrny.

Podzemní fabrika tu mohla opravdu vyrůst. Zvláště když obrovská textilka Wilhelm Schaeffler AG v blízké Kietrzi sloužila za války také jako zbrojovka a využívala otrockou práci vězňů k výrobě součástek k tankům i leteckým pumám. Pokračující výroba koberců ale využívala i lidské vlasy obětí ze 120 kilometrů vzdálené Osvětimi. Po válce se jich tu našlo 1 940 kg. Že by tato fabrika vybudovala v lesích dva kilometry za městem i podzemní pobočku, se jeví jako reálná možnost.

Nebezpečný Hobitín

Ke zbrojovce vyrážíme od tří betonových konstrukcí, které stojí u silnice ve směru z Kietrze do obce Ściborzyce Wielkie. Po vstupu do lesa dostává krajina až pohádkově strašidelný půvab, je to prales rozložený v kopcovitém terénu a jeden přes druhý tu tlí spadlé listnáče. Vše je porostlé hustými mechy a trochu to připomíná Hobitín. Zvláště když u vyvrácených kořenů najdeme zbytky schodů, o kus dál studnu a v úvoze zbytky železniční trati, která je zpevněná cihlami.

Není to však Hobitín, nýbrž areál někdejších sádrovcových dolů, v nichž se kutalo už od počátku 19. století, od roku 1860 průmyslovou hlubinnou těžbou. K vidění jsou tu proto i četné propady, když se zhroutí staré klenby štol, takže domorodci se lesu spíš vyhýbají. Prý se mockrát stalo, že někam zahučeli.

V zatopených štolách

Od polských hledačů pokladů víme, že dvě podzemní chodby jsou stále přístupné, byť prý jen z části. Štoly Anna a Ferdinand – chvíli ovšem trvá, než je v nepřehledném terénu najdeme. Čtyři řady mříží chránících vchod do štoly Anna jsou ale vylámané, takže se docela rychle vsoukáme dovnitř. A spatříme hned dvě chodby oddělené cihlovou zdí, cihlami jsou vyloženy i klenby a boční stěny. Naše objevování ale trvá sotva pět minut, prudce svažující se štolu totiž náhle vyplní vodní hladina. Kdo ví, jak hluboká.

Dál je to práce pro potápěče. Je tu vlhko, v mazlavém blátě jen tu a tam šlápneme na zteřelé trosky pražců, které dokazují, že tu jezdila důlní mašina. Vláček možná převážející do podzemních výrobních hal součástky k raketám V-2, které měly oddálit konec války. Ostravští „nálezci“ fabriky v každém případně využívají fakt, že chodby jsou dlouhodobě zalité vodou, a tak mohou stále tvrdit, že zbrojovka Krabbe je ukryta někde uvnitř. Druhou štolu Ferdinand tvoří dokonce jen několik schodů, které opět končí ve vodě. Průzkum trval minutu.

Svědectví havíře

Jsme rozpačití, údajný objev dostává trhliny, rozlehlé výrobní haly v podzemí se začínají jevit jako přelud. Urbexeři z Ostravy prý tohle místo hledali pět let, zatímco Poláci z okolí ho znají od nepaměti. A nepřijde jim ničím zajímavé. Jan Paluszak žije v osadě Krotoszyn, necelý kilometr od sádrovcového dolu, v němž v šedesátých letech i pracoval, šachty ukončily těžbu v roce 1972. A ačkoliv objevitelé údajné zbrojovky stále tvrdošíjně hlásají, že nalezli propracované dílo nacistů, pamětník to vyvrací.

„Žádné tajné prostory v těch dolech nejsou, to bych o nich musel vědět. Je to stejná pohádka jako ta o zlatém vlaku,“ mávne rukou bývalý horník a líčí, jak v rozdělené chodbě štoly Anna jezdily důlní vozíky. Prázdné vpravo, plné vlevo. Vláčkem, kterému horníci říkali Krystal, se pak sádrovec vozil do Kietrze.

Hledání takzvaného Hitlerova zlatého vlaku je skoro polský národní sport, naposledy se po něm pátralo v roce 2016 na pětašedesátém kilometru trati číslo 274 z Vratislavi do zapadlého sudetského městečka Wałbrzych. Dva hledači tehdy zblbli celou zemi a pod dohledem desítek televizních štábů se zapřísahali, že vlak do měsíce vykopou. Nenašli ho dodnes. Podezření, že obdobným vidinám propadli i ostravští urbexeři, je také stále větší.

Historik: Jsou to chiméry

Polští historici mají jasno. Ve štolách byl na konci války možná menší sklad munice, nikoliv zbrojovka. Horninu tu prý během války v jednu chvíli těžilo až 250 sovětských zajatců, ale to je asi nejzajímavější kapitola z válečných dějin sádrovcového ložiska.

Z českých historiků se k možnosti existence zbrojovky s tajnou výrobou raket V-2 zatím nikdo veřejně nevyjádřil, proto jsme oslovili předního odborníka na válečné dějiny v regionu. Historika Ondřeje Koláře z Národního památníku II. světové války v Hrabyni, který je od údajné zbrojovky vzdálen 25 kilometrů.

Kolář existenci zbrojního areálu Krabbe u Kietrze odmítá. „To jsou chiméry, k nimž se snad ani nemá smysl příliš vyjadřovat.“ Za účelovou považuje také smyšlenku urbexerů o podzemním systému, kdy „klepeta kraba“ ústí až na území České republiky. „Za války v tomto prostoru existovala jen třetí říše, a to na obou stranách dnešní česko-polské hranice. Tajná chodba z říše do říše by neměla žádnou logiku,“ vysvětluje Kolář. Dnešní česko-polská hranice mezi obcemi Kietrz a Třebom vznikla až po válce. „Hledačům se ale hodilo novou hranici využít, aby přilákali pozornost českých médií,“ dodá historik. To se podařilo dokonale.

Realita je ale odlišná, objev dosud neznámé Hitlerovy podzemní továrny 900 metrů od státních hranic se nekoná. Přelud je rozehnán, což ovšem neznamená, že sádrovcový důl u Kietrze není tajuplné místo. Jen musíme zapomenout na efektní historky globálního dosahu.

Báje o Hansi Kammlerovi

Na stavbě fabriky u městečka Kietrz se totiž měl podle urbexerů podílet i nechvalně proslulý nacistický stavební inženýr Hans Kammler, který skutečně řídil budování německých podzemních továren. A navíc to byl zvrhlý esesák, jenž se podílel na projektování plynových komor pro vyhlazovací tábory. Pátrači svoje domněnky dokazují informací, že Kammler za války pobýval v nedalekém hřebčínu Albertovec, což je dnes malá osada na české straně hranice. Problém je, že zmínku o přítomnosti Hanse Kammlera na Albertovci čerpali pátrači z několik let staré beletrie Slezský román spisovatele Petra Čichoně, jenž si Kammlerův pobyt v regionu prostě vymyslel.

Kammler měl sice od Hitlera příkaz zakopat strategické německé zbrojovky někam pod zem, ale určitě k tomu nevyužil sádrovcové doly v lesích u dnešní česko-polské hranice mezi obcemi Třebom a Kietrz. „O Kammlerovi se povídá leccos. Byl to velký eskamotér, takže i romanopisec může v souvislosti s ním hodně fabulovat,“ hájí spisovatel Čichoň právo na literární fabulaci.