Odkud opisovali autoři Bible? Původní tam není prakticky nic...

Měl by Buddha copyright na Bibli?

Bible je plná příběhů, zázraků, podobenství, které nabízejí pestrou paletu výkladů. Frank Fabian, vlastním jménem Horst A. Mehler, v knize Největší lži historie na příkladu Nového zákona ukazuje, kde mohli tvůrci Bible čerpat inspiraci. „Buddha přikazoval nečinit žádné bezpráví, nezabíjet, nekrást, neporušovat manželství. Rovněž varoval před svody peněz a před tělesnou žádostivostí. Stejně jako Ježíš Kristus.“ Až nápadně to připomíná desatero. Jenom s tím rozdílem, že Siddhártha Gautama, který proslul jako Buddha, žil více než šest století před Kristem. Není to jediná podobnost, legendy o jeho matce tvrdí, že byla, podobně jako matka Ježíšova, pannou.

Ani potopa není původní

I biblická potopa světa, při níž Bůh „resetoval“ své dílo, se vyskytuje v mnoha předkřesťanských kulturách. Najdeme ji nejen v Asii, kde mezi nejznámější patří indická potopa v Eposu o Gilgamešovi, ale i ve starověkém Řecku i v legendách kolujících mezi severoamerickými Indiány či australskými Aboriginci. V řecké variantě potopy se na lodi z akáciového dřeva zachránil Prometheův syn Deukalión a jeho žena Pyrrha. „Nebylo zbožnějšího a spravedlivějšího muže, než byl on, nežila na světě zbožnější a spravedlivější žena, než byla Pyrrha. Ti se plavili na malém člunu, jediní z živoucích tvorů. Když Zeus viděl, že z tolika tisíců lidí zbývají jen oni dva, oba nevinní a spravedliví, rozptýlil mraky a rozehnal je prudkým severákem. Déšť ustal, vody opadávaly. Již se objevil vrcholek Parnasu a vyčníval nad zaplavenou krajinou. A tam právě přistáli Deukalión a Pyrrha. Radovali se, že opět vidí na obloze slunce, že se ukazuje pevnina a oni jediní že se zachránili.“

Bible je knihou, jejíž autory, kterých mělo být podle odhadů až několik desítek, neznáme. Jazykovědci předpokládají, že se jedná o kompilát z mnoha děl a originálních událostí ve smyslu původních a jedinečných je v nich pramálo. „Již Platón vytáhl do boje proti žebravým mnichům, kteří prodávali odpuštění a očistu jako chleba,“ dočteme se v již zmiňované knize Největší lži historie. Odpustky byly pro církev cenným zdrojem příjmů, sloužily nejen k financování staveb kostelů, ale i k zajištění peněz pro křížové výpravy. Na konci roku 2005 získala Národní knihovna historický unikát – odpustkovou listinu vytištěnou roku 1454.

Voda ve víno? Proč nestojí u každé studny vinotéka?

Tato listina byla objevena v knihovně chebských františkánů a sloužila konkrétně pro financování války, kterou vedlo Království kyperské proti Turkům v období, kdy došlo k pádu Byzantské říše a Evropa si silně uvědomovala nebezpečí turecké expanze. I vůči nim měl Ježíš své výhrady. Kdo uměl změnit vodu ve víno, tedy učinit božský zázrak spojený s transmutací hmoty? Tradičně se tento čin přisuzuje Kristovi, nicméně už před ním se zkazky o podobném zázraku objevují se spojení s Dionýsem, bohem vína a veselí.

Když se Zoroaster (Zarathustra) jednou modlil na vrcholu hory, zjevil se mu nejvyšší bůh zvaný Ahura Mazda, aby ho obdaroval knihu zákonů. Podobnost tohoto aktu protoíránského náboženství s Mojžíšem na Sinaji je opět až neuvěřitelně nápadná. Beránek jako náhrada za člověka se ve formě oběti opět vyskytuje v celé plejádě předkřesťanských náboženství. Bible navíc utrpěla nesčetnými překlady a „aktualizacemi“, z nichž zřejmě nejdůležitější proběhla za vlády císaře Konstantina. Ten se snažil dál bibli jednu konkrétní formu, v níž už měla zůstat navěky. Svatá kniha křesťanů je někdy vykládána doslovně, jindy jsou podobenství aplikována volněji na naše každodenní životy. Základem je ale víra. Víra, že slova i poselství v ní obsažené jsou pravdivá.

Předkřesťanské mýty pro křesťanskou Bibli

Naznačovat, že v obrovském množství případů jde jen o pouhé převzetí mnohem starších mýtů a jejich přizpůsobení tehdejší situaci, se mnohým může zdát jako rouhání. Jenže je tomu skutečně tak. Inspirací pro pisatele Bible byla znalost předkřesťanských dějin, mýtů a pověstí a jejich umné začlenění do jejich příběhů. A navíc nelze ukázat prstem na toho, kdo Bibli sepsal. Autoři totiž zmizeli v propadlišti dějin a originál této nejzásadnější knihy naší civilizace se taky nezachoval. K dispozici máme jen tu lépe, tu méně dokonalé překlady, u kterých se bral ohled na tehdejší „politickou“ situaci. Ovšem na druhou stranu: jaképak mýty by do ní byly začleněny dnes?

Text: Topi Pigula