Nejstarší pivo světa chutnalo jako bláto. A vytvořilo civilizaci

Kolébka piva

Zřejmě nejstarší pivo světa vzniklo v Mezopotámii. Jeho tvůrcům máme být za co vděční – dost možná i za vznik naší západní civilizace…

Stalo se to někdy před 5000 lety. Právě z té doby pocházejí první záznamy na hliněných tabulkách, které naznačují, že Mezopotámci pěstovali ječmen a pšenici dvouzrnku. Právě záznamů o pivě a surovinách, z nichž se vyrábí, je tolik, že to něco musí znamenat. Je nepochybné, že relativně komplikovaná příprava piva musela patřit k nejobtížnějším činnostem, které tehdejší lidé vykonávali. Vést o tom záznamy bylo nutností – a je docela pravděpodobné, že právě příprava piva tedy vedla k tomu, že se zlepšovalo a zjednodušovalo písmo.

Výhody hliněných tabulek: I když nám přijdou hliněné tabulky primitivní, ve skutečnosti mají proti jiným materiálům mnoho výhod. Největší starověká knihovna světa, slavná Alexandrijská knihovna, vyhořela a všechny záznamy na papyru shořely. Kdyby byly na hliněných tabulkách, jen by se staly po požáru pevnějšími… Jedním z nejzajímavějších archeologických nálezů spojených s pivem, je zlatý pohár nalezený v Uru. Pochází z doby kolem roku 2500 před naším letopočtem. Je divný. Už jen to, že je ze zlata, je krajně podezřelé: kdo by v rozpáleném Iráku pil ze zlatého poháru? Nápoj by se velmi rychle ohřál na teplotu, kdy by byl prakticky nepoživatelný. A pak ten tvar – když archeologové zkoumali, jak se z velikého těžkého poháru napít, zjistili, že to reálně nejde. Zřejmě tedy vůbec nejde o nádobu na pivo, ale jen o symbolický pohár, který vlastně k pití vůbec nesloužil, jen představoval, jak důležité jsou poháry pro danou kulturu.

Kultura piva

Ukazuje nám to, jak důležité byly hostiny (samozřejmě s pivem) pro Ur a jak velký vliv měly na celou sumerskou civilizaci. Je to vidět i v jedné z vůbec nejstarších básnických skladeb v dějinách – Chvalozpěvu na Ninkasi, bohyni pivovarnictví. Božstvo je zde vyzdvihováno mezi ty vůbec nejdůležitější postavy sumerské kosmologie. O pivu se mluví i v Eposu o Gilgamešovi, tam už ale vidí neznámý autor i komplikace spojené s opilstvím…

Právě ze Sumeru se pivo rozšířilo do Egypta, kde se z něj stal oblíbený nápoj faraonů i kněží. A od té doby se pivo vesele šířilo do celého světa, aby vytvořilo svébytnou civilizaci – které dnes říkáme Západní…

Sumerské pivo se však od toho dnešního hodně lišilo. Bylo velmi husté, nefiltrované a kalné. Pilo se brčkem, aby se pijákovi nedostala do úst nechutně hořká usazenina. Spotřeba piva byla ve starověkém Babylonu zřejmě dost vysoká. Můžeme na to soudit podle slavného Chammurapiho zákoníku. Jeden "paragraf" je v něm věnován i pivu, respektive tomu, kolik piva mají lidé dostat.

Bylo to odstupňované podle postavení: běžný dělník měl na den dostat 2 litry, lepší dělník 3 litry a kněží dokonce 5 litrů silného piva denně. Jen pro vysvětlení: pivo tehdy sloužilo i jako platidlo, takže ne celá dávka se musela vypít najednou...