Masakr Aztéků během slavnosti a okrádání mrtvol. I takové byly metody Cortéze a jeho conquistadorů

Historikové se dodnes přou, co bylo hlavním důvodem pádu mezoamerických civilizací. Aztékové, Toltékové, Olmékové, Zapotékové i slavní Mayové nakonec vyklidili pole. Spekuluje se o změnách klimatu, pandemiích, tlaku bělochů (o kterém bude řeč v tomto článku) i zásahu zvenčí, tedy mimo naši planetu. Přesnou pravdu zatím nevíme, ale jedno je jisté - neustále se zpřesňující objevy jsou malými kamínky do velké skládačky historie, která nabývá čím dál tím čitelnějších obrysů.

Cortézovo odhodlání

Neštovice, koně, střelné zbraně. To všechno jsou prvky, které historikové uvádějí jako důvod pádu aztécké říše. Nic z toho by ale samo o sobě nebylo platné, nebýt neuvěřitelné odvahy a vůle na jedné straně, a brutálních, někdy až vyhlazovacích metod, které s lidstvím nemají nic společného, na straně druhé. Nezapomeňme, že Hernán Cortéz nechal po vylodění spálit své lodě, aby v zárodku zlikvidoval byť jen myšlenky na možný návrat. Jednal ve stylu všechno nebo nic a vsadil vše na jednu kartu. Jediná loď, která zůstala, odjela podat zprávu španělskému králi. Jemu samotnému nezbylo než bojovat, intrikařit a… vraždit.

Cholulská pyramida

Psal se rok 1519 a Cortéz si diplomacií i mečem podmaňoval indiánské kmeny Střední Ameriky a získával mezi nimi spojence. Obratně využíval nevraživosti mezi jednotlivými městskými státy a uskupeními. Když byl pozván delegací z Choluly, aby navštívil jejich město, vzkázal, že pokud nebude pozván nejvyšší šlechtou, naloží s Cholulou jako s městem rebelů. Vzápětí dorazila nová delegace s vysoce postavenými šlechtici v čele. Jejich omluva obsahovala velmi logický prvek. Obávali prý se o život, když se jako delegace vydali na nepřátelské území. Cortéz a jeho muži totiž byli pod ochranou kmene Tlaxcala (dnes je po nich pojmenovaný nejmenší mexický stát). I tento malý střípek ukazuje, že se jednotlivá indiánská uskupení, byť vzájemně nepřátelská, ucházela o přízeň bělochů.

Starobylé město Cholula bylo hlavním městem stejnojmenné republiky a místem, kde se odehrávaly významné náboženské slavnosti. Podle bájí se v něm měl na dvacet let zastavit bůh Quetzalkoatl, jenž tamní obyvatele učil celé řadě dovedností. Není divu, že mu byla zasvěcena pyramida, která je dodnes největší na světě. Je větší než slavná Chufuova pyramida v Gíze. Znovuobjevena byla až roku 1910 při výstavbě psychiatrické léčebny. Tehdy narazili dělníci na celkem 63 lidských koster, některé z nich dětské a s mnoha znaky naznačujícími, že šlo o rituální oběti. Objev vyvolal rozsáhlé pátrání, během něhož se ukázalo, že v sobě kopec, na jehož vrcholu stojí křesťanský kostel, ukrývá dávnověkou pyramidu.

W. H. Prescott ve svém monumentálním díle Dobytí Mexika píše, že „posvátnost tohoto místa posvěcená tradicí šerého dávnověku, nádhera chrámu a obřadů, které se v něm konaly, soustředily na ně zbožnou úctu celé země a poutníci z nejvzdálenějších koutů Anahuaku přicházeli vykonat pobožnost ve svatyni Quetzalkoatlově… Cholula byla, krátce řečeno, tím, čím je Mekka mohamedánům nebo Jeruzalém křesťanům.“

Masakr v Cholule

Zprvu to vypadalo, že Cortéz a jeho muži, a to včetně válečníků nepřátelského kmene, kteří ho doprovázeli, budou hýčkáni, ale po několika dnech přátelské chování ochablo. Místní začali být ostražití a Cortéz se dozvěděl o spiknutí, mající za úkol Španěly zlikvidovat. Proto pozval náčelníky a indiánské hodnostáře do posvátného chrámového okrsku, kde předtím strategicky rozmístil své muže. Jakmile zazněl domluvený signál, výstřel z arkebuzy, nastal masakr. Nejprve střelba do překvapených indiánů, kterou následně doplnilo vojsko s tasenými čepelemi. Hluk masakru přivolal obyvatele žijící mimo chrám, jenže děla rozmístěná tak, aby střelbou pokrývala hlavní přístupové ulice, likvidovala útočníky zvenku. Jelikož nabíjení středověkých děl nějakou dobu trvalo, byly tyto proluky vyplněny „čištěním“ bezprostředního okolí. Historické údaje uvádějí počet zabitých indiánů mezi třemi a šesti tisíci.

Pobijte je všechny

Jakkoliv by se masakr v Cholule mohl brát jako preventivní útok, obrana před připravovaným spiknutím či obrana útokem, nic takového se nedá říct o masakru v Tenochtitlánu, za kterým stál Pedro de Alvarado, jeden z Cortézových velitelů. Tenochtitlán byl hlavním městem země a v jeho chrámech se odehrávaly kruté lidské oběti. Jednalo se zejména o svátek Toxcatl, který Alvarez brutálně zneužil. Slavnost každoročně vyvrcholila obětováním mladíka, velmi často šlo o válečného zajatce, jenž přijal jméno Texipitl. Celý rok žil jako nejvyšší velmož obklopen vším myslitelným komfortem. V daný den byl s velkou slávou přiveden do chrámu, kde mu kněz obsidiánovým nožem rozřízl hruď a vyrval ještě tepající srdce z těla. Tuto velmi naturalistickou scénu jste mohli vidět třeba ve filmu Apocalypto od Mela Gibsona. Následně bylo Texipitlovo tělo staženo z kůže a jeho maso posloužilo jako pokrm vybraným šlechticům.

Na žádost samotného Montezumy Španělé povolili slavnosti Toxcatl pod podmínkou, že budou Aztékové neozbrojeni (ostatně na slavnost, kde se sice obětuje, ale zároveň tančí a zpívá, zbraně nikdo nepotřebuje). Uprostřed oslav začalo španělské vraždění. Alvarezovi muži se dostavili jako diváci (ozbrojení) a zároveň obsadili únikové cesty. Nešlo o to pobít bojovníky, muže, ale všechny. Ženy, děti, starce. Kdo se snažil přelézt přes zeď chrámového nádvoří, byl sestřelen, kdo zůstal, byl rozsekán. A kdo se dostal ke vchodu, skončil na hrotech kopí. „Španělé se nespokojili s povražděním svým obětí, ale obrali mrtvoly o jejich cenné okrasy,“ popisuje Prescott následné rabování a okrádání mrtvých. Dne 10. května 1520 padl pod španělskými čepelemi výkvět aztéckého šlechtictva. Kniha The Oxford History of Mexico s odvoláním na Diégo Durána (1537–1588, autor knihy The History of the Indies of New Spain) odhaduje počet zabitých mezi devíti až deseti tisíci.

Dnes je říše Aztéků jen kapitolou v dějinách lidstva a chování dobyvatelů černou skvrnou v dějinách lidství. Jenže jak se říká, dějiny píší vítězové a faktem je, že euroatlantická civilizace, na jejíž rozšiřování se Španělsko se svým kolonialismem významně podílelo, úspěšně ovládla značnou část světa.

Text: Topi Pigula