Kočky dobyly svět i na palubách vikingských lodí

Zatímco domestikace a šíření psů jsou dobře zdokumentované, jiný nejlepší (ne)přítel člověka takové štěstí doposud neměl. Řeč je samozřejmě o kočkách, jež dnes tvoří domácí mazlíčky ve velkém počtu světových domácností a přečíslují psy globálně o 75 milionů kusů. Nová studie si posvítila na to, jak se kočky staly globálním druhem a vše ukazuje na to, že k tomu svéhlavě využili člověka - nejkuriózněji i mořských národů včetně Vikingů.

První svého druhu

Je to možná překvapivé, ale přesný původ divokých předchůdců domestikovaných koček není stále znám. Leccos si lze odvodit od nejbližších příbuzných, a existují samozřejmě i hypotézy stopující původ koček do oblasti dnešního Izraele a okolních zemí, výzkum šíření koček byl však doposud spíše ve stínu zájmů o psy. Právě to začíná měnit studie zveřejněná minulý týden na Mezinárodním sympóziu biomolekulární archeologie, jež bylo pořádáno v anglickém Oxfordu. Ačkoliv je nutno zmínit, že studie prozatím neprošla recenzemi jiných odborníků, jedná se zároveň o první podobně masivní analýzu pohybu koček, srovnatelně významná kritika se proto bude prozatím hledat těžko. Autoři práce sekvencovali DNA 209 ostatků koček nalezených při archeologických vykopávkách v Evropě, Asii a Africe od 15 tisíc let do minulosti až po moderní éru

Místa posledního odpočinku starověkých koček byla samozřejmě náležitě barvitá. Někdy vědci čerpali ze starověkých pohřebišť Egypta, jindy našli kočky ve středověkém táboře Vikingů na území dnešního Německa. Když katalogizovali veškeré odhalené prameny kočičího DNA a promítli je na mapu světa, vylouply se jim zejména dvě velké populační vlny šíření koček - a obě zřejmě souvisely s aktivitou člověka.

Zajímavosti

Manulové: krásné a zcela ohrožené divoké kočky

Jako první se kočky do okolí lidských sídlišť zřejmě dostaly s úsvitem zemědělství, kam je přilákaly rovněž se sem stahující hlodavci. Dává to smysl - vlky do psů člověk domestikoval ještě v dobách, kdy se věnoval zejména lovu. Naopak kočky přivábily až trvalá osídlení a s ním související škůdci. I proto jsou kočky možná domestikovanější méně než psi – nejsou s námi jednoduše tak dlouhou dobu. Nepřekvapí, první pořádná vlna šíření koček úzce souvisela se starověkou egyptskou civilizací, kde byly kočky ještě o fous uctívanější, než jsou dnes na internetu. Zcela vážně výzkum došel k tomu, že dnešní kočky v Eurasii i Africe mají nezávislé genetické pojítka s kočkami v Egyptě, odkud zřejmě kočky na ramenou šíření civilizace putovaly dále do světa.

Lidské taxi invazivních druhů

Druhá velká vlna kolonizace světa pak přišla skrze námořníky. Idea koček na lodi může působit bizarně, a vzhledem k pověrčivým mýtům spojeným s kočkami snad i překvapivě. Ve skutečnosti však byly kočky na mnoha lodích oblíbené ze stejného důvodu, proč si našly cestu do prvních vesnic - hubily škůdce. Mnohá moderní plavidla vlastně disponovala kočkami i v relativně nedávné historii - britské královské námořnictvo například tradici "lodní kočky" zakázalo teprve v roce 1975, paradoxně z hygienických důvodů.

Již dříve se tušilo, že to byli právě féničtí námořníci, kdo kočku poprvé přivezl do Evropy. Mělo se tak stát kolem roku 900 před našim letopočtem. Studie z Oxfordu však nyní potvrdila, že mořské národy hrály při cestě koček za světovládou klíčovou úlohu. DNA stopuje kočky dále až do vikingských osad na severu Německa, jež jsou datována do 8. až 11. století našeho letopočtu. Zdá se tak, že Vikingové preferovali kočky stejně jako Féničané - dost možná i na palubách svých lodí.

Svého druhu roztomilé putování koček po světě, jež pokračuje dodnes, má však jistou hořkou závěrečnou pilulku. Dnešní kočky jsou totiž oprávněně považovány na globální invazivní druh, dost možná nejhorší, jaký známe. Jenom ve Spojených státech kočky ročně zabijí na 3,7 miliardy místních ptáků, což je číslo, kterému bude obtížně konkurovat i přímá aktivita člověka.

Stejný důvod, proč si k sobě lidé a kočky našli cestu, se dnes stává ekologickým problémem a je otázkou, jakými prostředky situaci řešit. I pokud by kočky nebyly na Západě a u nás populárním mazlíčkem, standardní procedura s invazními druhy, tedy eliminace, je pro jejich počty už sama o sobě poněkud neefektivní a kulturně problematická.

Do budoucna tak není vyloučitelné, že kočky se jednou stanou prvním predátorem, který bude genetickou manipulací zbaven své chuti na maso, jak pomalu začínají navrhovat někteří futuristé. To je však už téma na jindy.

Text: Ladislav Loukota