ZOOMujeme kolem světa Francie: Keltové, Římané i japonští turisté – ti všichni navštívili Carcassone. Vy ještě ne?

Každá dívka chce být alespoň jednou v životě princeznou. Ten sen si hýčká na den svých vdavek. Pokud by se vdávala v jihofrancouzském městě Carcassone, tak dokonalejší kulisy k roli princezny si lze jen těžko představit. Mohutné hradby mnohokrát střežily vladařské plány i milostná tajemství, elegantní gotická katedrála zase důstojně podtrhuje genius loci tohoto města.

A před branami, hned vedle kolotoče jako vystřiženého z filmu o Angelice, hrají důchodci s typickým francouzským zaujetím petangue. Hned vedle lavičky s odloženými důchodcovskými hůlkami mají položenou láhev svěžího červeného vína.

Historický kýč

„To snad je kulisa k nějakému filmu, ne?“ ptal jsem se překvapeně, když se středověké, ale zachovalé a nádherně opravené hradby vylouply před přední sklo auta. Historické mohutné opevnění skládající se ze dvou zdí doplněnými špičatými věžemi se vypíná nad moderní světelnou křižovatkou. Francouzi jsou si vědomi atraktivnosti místa.

Proto je hned pod hradbami postaveno velké parkoviště jak pro osobní auta, tak pro autobusy a do velké části hradbami obehnaného prostoru se neplatí vstupné. Teprve uvnitř je slečnou pokladní hlídaná pevnost, kde zájemce o hlubší historii musí vylovit pár euro. Ovšem nejen motorizovaní milovníci historie, ale i fandové železniční dopravy mají šanci se do Carcassone dostat bez problémů. Město totiž leží na hlavní trati Toulouse–Montpellier.

Město nebo maketa k filmu?

Oprostíte-li se od kýčovitých nánosů desítek stánků s obrázky, plastikami a potisknutými tričky, nelze nepropadnout monumentální architektuře. Snad jen úzkoprsý architekt pečlivě lpící na dobových reáliích by byl zklamaný příliš pohádkovým stavem budov. Může za to architekt Eugène Viollet le Duc, který udělal převratnou a monumentální rekonstrukci. "Pochybuji že někde v Evropě existuje tak kompletní a impozantní obranný systém z 6., 12. a 13. století.“ S těmito slovy se roku 1844 pustil do nákladné a rozsáhlé rekonstrukce historické části.

Během svého života restauroval Saint Chapelle a katedrálu Notre Dame v Paříži, katedrály v Amiensu a Remeši, takže Carcassone nebyla jediná zakázka, která ho vynesla na piedestal známého architekta. Ovšem tak rozsáhlé dílo nemohlo zůstat bez kritiky. Jak v minulém a předminulém století, tak i dnes můžete slyšet výtky snášející se na jeho hlavu. Samotná procházka mezi hradbami je zážitek a zároveň malý turistický výkon. Dvojitý prstenec hradeb je 1,5 km dlouhý a cestou je možné obdivovat 52 věží.

Opevněná historie

Římané zdaleka nebyli první, kdo se v této oblasti usadil. Archeologové odkryli neolitické památky i pozůstatky pobytu Keltů. Jejich oppidum stálo dva kilometry od současného města. Ovšem antická kolonie měla zásadní vliv nejen na jméno tohoto místa, ale i jeho další rozvoj. Kolonie, která později vyrostla v opevněné město, znamenala obchodní i pracovní příležitosti, což se zpětně odrazilo na jeho dalším růstu. Ohradit kopec hradbou byla jednoduchá, leč ze strategického hlediska geniální myšlenka. Ve třetím století měřily hradby přes 1000 metrů a v budoucnosti se rozšířily o dalších 500 metrů.

Vizigótské hradby postavené z bloků pískovce i cihel, zažily nájezdy arabských Saracénů i křesťanských křižáků. Hrály svou dějinnou úlohu v katarských válkách – prostě každý milovník historie, nejen její architektonické podoby, si tady přijde své. Ovšem historie, to jsou většinou krátká údobí míru sloužících k tomu, aby se lid připravil na další válku. Vzhledem k dobývacím technologiím středověku bylo opevněné město alespoň částečně chráněno před útoky zvenčí a tím si chránilo svou důležitost.

Ztráta důležitosti

Když byla roku 1659 přijata Pyrenejská smlouva, která upravila hranici mezi Španělskem a Francií, ztratilo Carcassone svou vojenskou a strategickou úlohu. Navíc jej roku 1804 Napoleon I. vyškrtl ze seznamu opevněných měst. Škrt perem sice znamenal byrokratickou úpravu, ale hradby strženy nebyly. Naopak. Později došlo k jejich rekonstrukci a město si díky středověké vizáži zahrálo v nejednom historickém filmu. Připomeňme dnes již pamětnickou záležitost z roku 1928. Film La Merveilleuse vie de Jeanne d'Arc se věnuje francouzské panně Johance z Arku.

Gotická vznešenost

Gotickou katedrálu s dlouhým názvem Saint Nazaire et Saint Celse nelze minout. První dokument, který dokládá existenci kostela na tomto místě pochází z roku 925. V roce 1096 uvítalo Carcassone papeže Urban II., který požehnal základní kámen budoucí katedrály. Stavebních fází bylo několik a všechny lze s průvodcem v ruce na budově najít. Dvaadvacet oken včetně dvou velkých rosetových propouští světlo v míře, která jen podtrhuje chrámovou vznešenost.

Barevné skleněné výplně v jednom z nich symbolizují strom života, jinde pannu Marii. Stejně tak jako ve stovkách jiných křesťanských svatostánků je možné i tady za drobný peníz koupit a zapálit svíčku, jejichž svit impozantnost místa doplňují. I na rekonstrukci katedrály se v letech 1844–1864 podílel Eugène Viollet le Duc. Zdejší varhany jsou samy o sobě historickým dílem a patří k jedněm z nejstarších ve Francii. Jejich historie se začala psát roku 1680, kdy se začalo s jejich stavbou. Dokončeny byly roku 1688, takže během staletí musely být nejen několikrát opravovány, ale zásadní rekonstrukcí prošly v roce 1982.

Město za hradbami

Jste-li uprostřed historické části, jste sice v historickém jádru, ale skutečné město je venku. Uvnitř hradeb se v létě tlačí davy turistů, což zase tlačí nahoru ceny služeb. Tři miliony turistů, kteří Carcassone každoročně navštíví, jsou přece jen na ruchu města znát. Samozřejmě, že historická část je hlavním důvodem turistické návštěvy, ale je to podobné jako v Praze. Ani tam nežijí lidé jen ve Zlaté uličce na Hradě.

V carcassonském podhradí klokotá život stejně jako kdekoli jinde a drobné dárky tam koupíte levněji než uprostřed do kamene tesané historie. Ostatně tím bylo naznačeno, že město jsou vlastně dvě města pod jedním názvem a místní rozeznávají Cité (historická část) a Ville Basse. Roku 1240 se carcassonští pokusili přes odpor krále Ludvíka IX. dosadit do města tradičně vládnoucí klan Trencavelů. Ludvík opovážlivce vyhnal z města a jako podmínku návratu stanovil, že jejich obydlí musí stát na druhé straně řeky Aude. Dnešní zástavba už tuto mnohasetletou podmínku dávno smazala.

Text: Topi Pigula