Kateřina Veliká v manželství trpěla. Život jí ničil Petrův alkoholismus i intimní problém
Manželství jedné z největších panovnic všech dob šťastné rozhodně nebylo. Kateřině Veliké však dalo šanci na převzetí Ruska.
Když se anhaltsko-zerbstská princezna z bezvýznamného říšského knížectví dozvěděla, že ji teta, ruská carevna Alžběta I., vybrala za nevěstu pro svého synovce a budoucího cara Petra III., bylo to pro ni něco jako výhra v loterii. S radostí a bez zaváhání za sebou nechala svoje rodné jméno Sofie Frederika Augusta, titul, jazyk i náboženství. Začala se učit rusky, stala se členkou pravoslavné církve, přijala nové jméno Jekatěrina Alexejevna, aby nakonec, natěšená a perfektně připravená na manželství, stanula před svým bratrancem a zároveň zaslíbeným mužem… a získala tak dětinského, často velmi neotesaného, až krutého manžela s problémy s alkoholem – a podle některých historiků – i vlastním penisem.
Čtěte také: 16 dětí Marie Terezie: Bojovaly se smrtícími nemocemi i Napoleonem. Jen zlomek se zapsal do dějin
Petra zajímali vojáčci a alkohol
Ze svatební noci 21. srpna 1745 nic nebylo. Petr svou ženu prostě opustil a odešel si užívat s kamarády. Vrátil se nad ránem a neschopen jakéhokoli sexuálního styku usnul. Jejich manželství možná nedošlo naplnění ještě mnoho dalších nocí, a dokonce i let. Důvodem byl i Petrův intimní a nepříjemný zdravotní problém. Pravděpodobně totiž trpěl fimózou, tedy zúženou předkožkou, kterou tehdy ruští lékaři sice dokázali chirurgickým zákrokem vyřešit, budoucímu carovi ale údajně trvalo několik let, než se odhodlal obřízku podstoupit a manželství mohl konečně stvrdit i na loži.
"It is better to inspire a reform than to enforce it.” ― Catherine the Great, who not only revitalized Russia under her reign, but played a key role in making it one of the great powers of Europe. (born this day, November 6, 1762) pic.twitter.com/7PfXdYzyqu
— Mark Kido (@Mark_Kido) November 6, 2021
Ne že by se bez toho Kateřina neobešla. Pokud svého manžela měla vůbec ráda, byl to vztah čistě kamarádský; ve svých dopisech a memoárech si často stěžovala na jeho drsné opilecké a často i kruté chování. Pro ambiciózní, vzdělanou Kateřinu Petrovy hry s vojáčky (vyřezávanými i lidskými), u nichž trávil většinu času posedlý myšlenkou, že z něj jednou bude skvělý vojevůdce, nebyly nijak atraktivní. Ještě méně ji přitahovaly další jeho zábavy. Třeba když ji donutil se dívat, jak popravuje myš, kterou chytil ve svých komnatách. Petr byl samozřejmě poměrně ztrápený mladík a za mnoho jeho výstřelků bezpochyby mohla výchova s přemírou cukru i biče, to ale jako omluva pro jeho chování nemohlo sloužit věčně.
Potomek jí otevřel dveře k velikosti
Jenže jako manželka nastávajícího cara měla Kateřina svoje povinnosti a mezi ně patřilo zplození mužského potomka, což jí carevna neustále a důrazně připomínala. Nezáleželo na tom, že problémy v intimní oblasti má Petr. Byla by to ona, kdo by byl v případě, kdyby se Alžběta jejich potomka nedočkala, promptně vyměněn a odeslán zpět domů.
Čas u dvora však Kateřina navzdory těžkostem netrávila lelkováním. Naopak. Vzdělávala se a velmi se snažila prokázat, že je skutečnou Ruskou alespoň duší. I díky tomu si ve chvíli, kdy konečně Petrovi (a carevně) porodila mužského dědice, a upevnila tak své postavení, mohla začít dělat vlivné přátele, kontakty se zahraničím a známosti, které jí pomohly na manžela zosnovat převrat.
Nejdéle vládnoucí panovnice
Tomu se jako novopečenému carovi po smrti Alžběty v lednu 1762 povedlo udělat takovou sérii nepopulárních politických rozhodnutí, že mohla Kateřina puč víceméně bez problémů odůvodnit jako vlastenecký čin a záchranu země od naprostého politického neumětela. Jestli měla něco společného i s jeho následnou násilnou smrtí, historici nevědí, člověk by se jí ale asi nemusel divit. Jisté je jen to, že sexuálně až do konce života díky zástupům milenců nikdy nestrádala.
Bez Petra na krku a Alžběty za zády už jí nic nebránilo stát se jednou z nejmocnějších žen v historii a panovnicí, o níž se již navždy bude hovořit jako o Kateřině Veliké.
Zdroj: History Channel / Smithsonian Magazine / Encyclopedia Britannica