John L. Brom – zapomenutý dobrodruh s kamerou, kterého šikanovalo gestapo i komunisté

Kořínek nebo Brom?

Narodil se v roce 1908 ve východočeské Chocni jako Ladislav Kořínek. Na přání rodičů začal studovat techniku, ale zlákalo ho herectví, které studoval na pražské konzervatoři ve stejné době jako například Lída Baarová nebo Jiřina Štěpničková. Herec byl dobrý, ale tanečník ještě lepší. Právě s Jiřinou Štěpničkovou se velmi často účastnil tanečních soutěží v pražských klubech. V souboru Nového německého divadla (nynější Státní opery) tančil dokonce jako sólista. Další angažmá získal v operetě divadla v Českých Budějovicích a v divadle v Ostravě. Úspěchy na divadelní scéně zažíval Ladislav už jako Brom. Nové příjmení přijal po matce, podle dobových informací z „publicitních“ důvodů.

Ve třicátých letech se dostal k filmu a následně jako stipendista ministerstva zahraničí se vydal ve třicátém pátém do Sovětského svazu, kde ho vedl mimo jiné i Sergej Ejzenštejn. Svůj režijní debut, film Harmonika, natočil o dva roky později. Brom na něm pracoval nejen jako režisér, ale i jako společník producenta Jana Reitera. Po několik let byl Reiterovým „dvorním režisérem“. Nakonec jeho společnost Reiter-film kupuje a zakládá vlastní značku Brom-film.

Režíruje a produkuje množství filmů, které jsou populární dodnes. Veselohry s Vlastou Burianem – U pokladny stál, Přednosta stanice, dramata Skalní plemeno nebo Tulák Macoun. Všestranný talent spočívá v umění napsat scénář, hrát, režírovat, ale třeba také vytvořit dobrý písničkový text. Slavná písnička o přednostovi stanice, co nekouká jen na šíny, je právě Bromova práce. Celkem napsal slova k písním pro čtrnáct filmů.

Gestapo a komunisté

Skvěle nastartovaná kariéra ale dostává trhlinu, když je Brom v roce 1941 zatčen gestapem. Nacistům byl trnem v oku jeho dřívější pobyt v Sovětském svazu. Brom byl vyslýchán a vězněn celé čtyři měsíce. Nakonec byl propuštěn na přímluvu své přítelkyně a kolegyně Lídy Baarové. Měl přijít čas, kdy jí laskavost oplatí.

Během války stihl natočit ještě komedii s Oldřichem Novým a Lídou Baarovou „Život je krásný“ a k samému konci války také svůj posledním film. Drama „Skalní plemeno“, pro které objevil Danu Medřickou. Konec války znamenal pro Broma i konec filmařiny. Byl obviněn z kolaborace s nacisty a opět uvězněn. Na jeho obranu vystoupila řada osobností. Například básník Ivan Olbracht. Bromovi byl vysloven zákaz natáčení. Jeho společnost Brom-film byla znárodněna. Ve filmu se nadále nesměl nijak angažovat. Navíc měl zaplatit pokutu dvakrát sto tisíc korun.

Z režiséra se rázem stal obchodník s broušeným sklem. Nástup komunismu ovšem Broma nenechal na pochybách, jak se svou budoucností naložit dál. Hned v roce 1948 pomáhá přes hranice uprchnout Lídě Baarové. Rok po ní stejnou cestou opouští vlast i on. Je mu jedenačtyřicet let. Za sebou nechává kariéru úspěšného filmaře. Mimo jiné nejmladšího producenta československé kinematografie. Před ním leží budoucnost, která potvrdí slova Lídy Baarové: „Láďa byl tak trochu dobrodruh. Nebál se riskovat, věděl si rady v každé situaci.“

Vyhoďte to polské prase

Už od roku 1944 pracoval Brom s Františkem Kožíkem na scénáři afrického filmu. Po emigraci byla jeho realizace motorem, který ho hnal kupředu. Usadil se v Paříži, kde získal finančního partnera, díky kterému mohl konečně odjet do Kamerunu točit. Štáb měl všehovšudy osm lidí. Brom kromě režie a kamery obstaral i hlavní roli. Osmiměsíční natáčení snímku „Ve spárech džungle“ proběhlo úspěšně. Po návratu ale zjistil, že investor nemá prostředky na jeho dokončení.

Brom to ovšem vzal jako výzvu. Materiál zpracoval alespoň do knihy. A právě, když čekal u jednoho z literárních agentů, kterému chtěl román nabídnout, došlo k události, která mu dala nové jméno. Když sekretářka ohlásila Ladislava Broma, z kanceláře se ozval jen strohý příkaz: „Vyhoďte to polské prase!“Ani nepřekročil práh. A rozhodl se přijmout nové jméno. Jako vždycky s důkladností sobě vlastní. Jméno John přijal v kostele St. Philippa du Roule, v jehož farnosti žil.

Africká odysea

Kamerunským dobrodružstvím byl předurčen Bromův další osud. Kniha „Ve spárech džungle“ měla úspěch. Brom se dostal do společnosti pařížských spisovatelů a cestovatelů. A také získal sponzora na další knihu. Byl jím majitel belgické továrny na čokoládu Côte d´ Or. Měla se jmenovat „Fauna a Flora Konga“. Podepsali smlouvu, která určovala, že kniha bude dokončena do jednoho roku. John - finančně zajištěn - podepsal s jistým francouzským producentem další smlouvu. Na dokument o fauně a přírodě rovníkové Afriky. Směr byl nastaven. John L. Brom nasedl do letadla směr Kongo. Sám, jen s filmařským vybavením, odhodláním a touhou poznat kontinent a jeho lidi co nejblíže. Ani on sám netušil, co všechno bude nadcházející cesta znamenat.

Létající talíř

Brom měl pro psaní a natáčení téměř vše potřebné. Jediné co chybělo, byl dopravní prostředek, který by mu umožňoval pohyb. Zmínil se o tom v interview pro jedno konžské rádio. Druhý den ráno se mu ozval přítel. Má pro něj auto. Firma DKW vypravila propagační vůz, aby najel 30 000 kilometrů africkou divočinou. Cesta už odstartovala, ale po jedenácti tisících kilometrů vše skončilo. Součástí jízdy byla totiž podmínka, že řidič musí cestu absolvovat sám. A ten současný se z toho tak trochu zbláznil. „Máš zájem?“ ptal se přítel Broma. John odpověděl okamžitě a bez rozmýšlení. Jakmile vůz získal, okamžitě ho pokřtil na Létající talíř. Deset měsíců kroužil Afrikou. Jezdil sem tam po Kongu, Keni, Tanzánii, Botswaně, Zimbabwe, Zambii… Potkal se s nespočtem domorodých králů, s rybáři, kteří dokázali zkrotit řeky. Našel cestu ke kmeni pygmejů, projel střed afrického kontinentu jako před ním nikdo a po něm málokdo. A samozřejmě točil. O cestě, o lidech, o Africe.

Kanibal

Byť Brom cestoval Afrikou v padesátých letech 20. století, přesto se často stával obětí pověrčivosti domorodých obyvatel. Jedno z nejkurióznějších nedorozumění ho mohlo stát život. Na cestě s sebou vozil konzervy hovězího. Corned Beef – podobné můžete v afrických obchodech koupit ještě dnes. Tehdy byl na etiketě rozesmátý černoušek a pod ním nápis „znamenitá pochoutka“.

Ve vesnici Matari do noci slavil s tamním králem Angu a jeho poddanými. Připíjeli na přátelství. Angu dokonce nabídl Bromovi jednu ze svých žen. Když se ale ráno probudil, polekalo ho otevřené nepřátelství lidí, kteří ještě v noci pili na jeho zdraví. Obořil se proto na krále, co zavdalo příčinu k takovému nezdvořilému chování. „Jsi kanibal! Jíš maso černochů,“ odpověděl Angu a zpod sedátka vyndal masovou konzervu. Přikázal mu složit „plátěnou chatrč“ a bez meškání odjet. Marně se ho Brom snažil přesvědčit jako inteligentního a pokrokového vládce, že zkazky kolem Corned Beef jsou nesmysl.

Zemřeš na cestě

Když na knižním veletrhu ve Francii podepisoval knihu Ve spárech džungle, v davu lidí se objevila cikánka nabízející hádání z ruky. Nebyl na to čas, Brom ji odmítl. Rozhněvaně se po něm ohlédla a odsekla: „Zemřeš mladý…a na cestě“. Brom se otočil ke kolegovi u vedlejšího stolku. „Když zemřít, tak na cestě,“ usmál se. Sudba ho měla dostihnout.

Ze svých cest natočil pět filmů a cyklů. Poslední z nich – Měnící se tvář Afriky – zůstal nedokončený. Při cestě z Montrealu do New Yorku zemřel na mozkovou mrtvici. Byl leden 1969 a jemu bylo pouhých šedesát let. Filmy a fotografie, které při svých afrických cestách pořídil, byly zařazeny do sbírek The Smithsonian Institute New York. O milovaném kontinentu vyprávěl vždy pravdivě a lidsky.

Text: Martin Šíl

Prima ZOOM je partnerem této výstavy