Jindřich VII. přišel o nejstaršího syna a dědice trůnu, brzy poté mu zemřela i manželka

Jindřich VII. Tudor byl vpravdě přelomovým panovníkem. Počátek jeho vlády v roce 1485 bývá označován jako konec středověku v Anglii, konec nelítostné války růží (přestože dílčí potyčky trvaly ještě další dva roky) a rovněž konec vlády dynastie Plantagenetů, jejíž zástupci se na anglickém trůně střídali po dobu více než tří staletí (když počítáme i vedlejší rodové větve Yorků a Lancesterů). Jindřich VII. založil dynastii Tudorovců, jež provázela Anglii obdobím renesance.

Konec války růží

Nástup Jindřicha VII. na anglický trůn probíhal za velmi dramatických okolností. Během 80. let 15. století totiž v Anglii zuřila válka růží, již tři dekády trvající série bitev mezi rody Yorků a Lancasterů. Během této doby se stal králem Richard III., nechvalně známá postava britské historie i díky nelichotivé hře od Williama Shakespeara. Na trůnu se však tento zástupce rodu Yorků udržel pouze dva roky – v létě 1485 totiž jako poslední anglický král padl v památné bitvě u Bosworthu poté, co jej porazil právě Jindřich VII.

Ten předtím přebýval v exilu v Bretani, kde shromažďoval vojsko Lancasterů. Nutno připomenout, že rodové linie Yorků i Lancasterů byly historicky úzce spřízněné, i proto se pro Brity jedná o tak citlivé téma – na samém konci středověku tam totiž probíhala bratrovražedná občanská válka. Jindřich i s pomocí několika šlechticů, kteří Richarda III. zradili, bitvu u Bosworthu vyhrál a pomocí zákulisních pletich (vzhledem ke spletitým rodovým poměrům) se následně dostal na anglický trůn.

Král sjednotitel

Pozici se mu podařilo upevnit i díky sňatku s Alžbětou z Yorku, dcerou Eduarda IV., jenž vládl před Richardem III. Svazek domluvily Jindřichova a Alžbětina matka, jejichž pletichy tak v podstatě stály za sjednocením Anglie. Zpočátku se jednalo o sňatek z rozumu, který měl spojit znesvářené rody Yorků a Lancasterů – což se podařilo, vznikla tak dynastie Tudorovců, v jejímž erbu se společně skvěly bílá růže Yorků i červená růže Lancasterů. Manželství však bylo podle všeho oboustranně šťastné: Jindřich zařídil, aby Alžbětina politická moc byla minimální, což krásné královně zřejmě příliš nevadilo.

Vláda Jindřicha Tudora byla poznamenána jeho poněkud vzdáleným nárokem na trůn. Opakovaně se objevují údajně ztracení levobočci rodu Yorků, kterým se daří přesvědčit drobnou šlechtu a organizovat proti Jindřichovi povstání. Ta jsou vždy potlačena, jinak je však Jindřich VII. mírumilovným a umírněným králem, jehož hlavním cílem je postavit na nohy válkou zruinovanou státní pokladnu.

Společně s Alžbětou počal Jindřich celkem sedm dětí, z nichž nejstarší Artur Tudor, předpokládaný dědic trůnu, zemřel ve věku 15 let na virové onemocnění. Rodiče byli ztrátou zdrceni a rozhodli se utěšit ještě jedním dítětem. Kateřina Tudorovna se narodila v únoru roku 1503, avšak krátce po porodu zemřela – a její matka Alžběta na poporodní infekci o pár dnů později také. Jindřich pro svou ženu velmi truchlil a naplánoval jí velkolepý pohřeb.

Roku 1509 zemřel i Jindřich VII. a jeho matka Markéta Beaufortová, zdatná dvorní intrikánka, pomohla usadit korunu na hlavu jeho syna Jindřicha VIII., který se do historie zapsal rovněž nesmazatelně – ale to už je trochu jiný příběh…

ZDROJ: Wikipedia Henry VII of England