Jako první odstartoval z lodě i na ní přistál. Přežil, ne nadlouho
Od prvního letu bratří Wrightů po vypuknutí 1. světové války, udělala aviatika těžší než vzduch několik významných kroků. Jedním z nich byl první vzlet a přistání na palubě námořní lodi.
První světová válka přinesla do světového letectví nebývalý pokrok a urychlila vývoj letounů těžších než vzduch. Vlastně potvrdila i převahu letadel nad balony a vzducholoděmi.
Všechny státy tak překotně budovaly své pozemní letecké síly, a začaly se stavět i první lodě, které měly paluby přizpůsobené pro start i přistání konvenčních letadel. Plnohodnotné letadlové lodě přišly až později po válce, přičemž v té době ještě nikdo netušil, že to budou právě ony, jež sesadí bitevní lodě a křižníky z pomyslného trůnu. Paradoxně však všechno začalo právě na palubě jednoho křižníku několik let před první světovou válkou.
Když bratři Wrightové poprvé dostali do vzduchu svůj průkopnický Flyer, bylo mu dvacet let, ale už předtím hltal všechny tehdejší vymoženosti nejnovější techniky. Jmenoval se Eugene Burton Ely a pocházel z americké Iowy. V prvních letech 20. století se usadil v San Francisku a díky jeho vášni ke strojům a motorům se dal na dráhu prodejce automobilů. Dokonce se s nimi pokoušel i závodit. V roce 1910 se dostal do Portlandu v Oregonu, kde začal pracovat jako prodejce aut pro jistého Henryho Wemma, a právě tam přišel osudový zlom v jeho životě, který z něj udělal jednoho z průkopníků aviatiky.
Létat je jako řídit auto...
Wemme totiž koupil krátce po tom, co se v jeho službách objevil Ely, od už tehdy ve Spojených státech proslulého výrobce letadel Glenna Curtisse jeden dvouplošník a získal leteckou licenci na jeho provozování. Jenže Wemme zjistil, že dostat dvouplošník do vzduchu není jen tak. Ely se ale nabídl, že to zkusí, protože se domníval, že to nemůže být o nic obtížnější, než je řízení auta. Jeho závodnická nátura se projevila, ovšem na nepravém místě. A tak se stalo, že Ely dvouplošník naboural a poškodil. Aby svému zaměstnavateli škodu nahradil, nebohý dvouplošník od něj koupil. Tak začala Elyho slavná i když krátká letecká kariéra.
Ely letoun během několika měsíců opravil a naučil se s ním i létat. Dokonce se s ním zúčastnil i několika leteckých výstav a exhibicí. Na dvou takových v polovině roku 1910 potkal právě Glenna Curtisse, a tak nebylo divu, že zakrátko změnil zaměstnavatele. Jako Curtissův tovární pilot pak v říjnu 1910 obdržel pilotní licenci amerického aeroklubu číslo 17. A právě v té době se setkal v New Yorku na jedné letecké výstavě s jistým Washingtonem Chambersem, důstojníkem od amerického námořnictva. Ten měl na starosti letecké záležitosti amerických námořních sil a dostal za úkol zjistit, jak nejlépe by se daly čím dál více populární letouny těžší než vzduch využít pro vojenské účely. Chamberse Ely uchvátil svými znalostmi i schopnostmi při ovládání letadla.
Nepřekonatelný problém?
Když se setkali zakrátko na další výstavě v Baltimoru, Chambers se během rozhovoru zmínil, že řeší problém startu a přistání letadla na palubě námořní lodě. To Elyho nadchlo a nabídl spolupráci i sebe jako pilota. Slovo dalo slovo a už během několika týdnů se rozjely přípravy na průkopnický počin. Ely navrhl vzletovou konstrukci, jež se měla umístit na loď, a řídil její stavbu, Chambers zatím získal finance z pokladny ministerstva námořnictva i od bohatého leteckého nadšence Johna Ryana. Pro historickou událost byl vybrán křižník USS Birmingham, který v loděnicích v Norfolku dostal na svou přední část Elyho konstrukci s plošinou o rozměrech 25 krát 7 metrů.
Právě na ni pak ráno 14. listopadu 1910 námořníci jeřábem vyzdvihli Elyho lehký dvouplošník Curtiss D a křižník USS Birmingham měl v poledne vyrazit z norfolkského přístavu do zátoky Hampton Roads na řece Elizabeth, kde bylo místo určené pro pokusný vzlet. Jenže počasí bylo proti, vítr se proháněl nad hladinou v silných poryvech, které by lehoučký letoun smetly do moře. Odpoledne se ale utišil a křižník vyrazil z přístavu. Chvíli po třetí hodině odpolední Ely nahodil motor svého curtissu a vyrazil po dřevěné plošině vpřed. Letoun se přehoupl přes její okraj a letěl. Tedy, přesněji řečeno propadl se dolů a dokonce se podvozkem dotkl hladiny, ale nezřítil se. Ovšem vodní tříšť stačila poškodit tlačnou vrtuli a Elymu bylo jasné, že daleko nedoletí. Když se stroj snažil dostat od hladiny co nejvýše, natolik jeho konstrukce vibrovala, že musel přistát už po pětiminutovém letu na pobřežním výběžku Willoughby Spit u Norfolku. Ely tak překonal ve vzduchu jen 4 kilometry, ale přesto se zapsal do dějin a přežil. Především ale dokázal, že se z lodě dá s letounem odstartovat, i když se to v oné době rovnalo téměř kaskadérskému kousku.
Celebrita se sebevražednými sklony
Ely si ale vydobyl velkou publicitu a stal se, dnes bychom řekli, celebritou. Ale to nebylo ještě vše. O dva měsíce později si totiž start zopakoval, ovšem tentokrát měl nejdříve na palubě lodě přistát, a to také jako první na světě. Lednový historický let Eugena Elyho se ale odehrál na opačném konci Ameriky, v sanfranciské zátoce. Krátce po vzletu z křižníku USS Birmingham Chambers oznámil, že Ely se pokusí jako první člověk s letounem na palubě lodi i přistát. To samozřejmě vzbudilo ještě větší veřejný zájem, což se Elymu zamlouvalo, roli miláčka davů si užíval. V polovině ledna 1911 se v San Francisku konala letecká výstava a slet nadšenců do letectví a zlatým hřebem měl být právě Elyho pokus o přistání. Tentokrát byl vybrán křižník USS Pennsylvania. Ten dostal na záď dočasnou dřevěnou konstrukci s plošinou o rozměrech 36 krát 9 metrů.
Zajímavý byl způsob, jakým měl být letoun při přistání zastaven. Vlastně šlo o primitivní a prvotní podobu záchytného systému, který se na letadlových lodích používá dodnes. Námořníci totiž na plošinu napříč položili lana, která měla na obou koncích upevněné pytle s pískem. Při přistání je měl letoun hákem zachytit a jejich násobící se vahou bezpečně zastavit. Záchytná lana se na letadlových lodích používají dodnes, jen jejich konce postrádají pytle s pískem, neboť jsou navinuty na brzdící bubny v podpalubí. Kolem plošiny pak byly roztaženy záchytné plachty, další se pak nacházela na jejím konci. Ta měla v nejhorším případě zabránit nárazu do nástavby lodě. Podobný princip se záchytnou sítí se na dnešních letadlových nosičích také používá.
Start!
Vše bylo ráno 18. ledna 1911 připraveno, ale počasí se opět postavilo proti. Křižník USS Pennsylvania čekal zakotvený v sanfranciské zátoce, na pobřeží, molech i na lodích v zátoce pak Elyho nedočkavě vyhlížely tisíce lidí. Krátce před jedenáctou hodinou dopolední se povětrnostní podmínky zlepšily a Ely odstartoval se svým curtissem z plochy dostihového závodiště Tanforan. Když dorazil ke křižníku, obletěl jej a pak nasadil kurz na přistání přímo proti zádi lodě v ose plošiny. Ani tentokrát to však nešlo úplně hladce. Těsně před dosažením plošiny lehký dvouplošník zachytil stoupavý proud vzduchu, ovšem Ely bleskově zareagoval a potlačil letoun dolů. Jakmile se kola podvozku dotkla plošiny, letoun zachytil lana s pytli a pozvolna zastavil, aniž by skončil v postranních plachtách. První, kdo Elyho na palubě přivítal, byla jeho manželka Mabel.
Kapitán lodi Charles Pond pozval aviatika na slavností oběd přímo na lodi, mezitím posádka plošinu i letoun připravovala na start. Asi hodinu po prvním přistání na palubě lodi v historii Ely opět nahodil motor svého curtissu a bezpečně vzlétl z plošiny na zádi křižníku. Tak byl položen základ pro pozdější letadlové lodě. Ovšem první letadlové nosiče nevznikly kupodivu v USA, ale ve Velké Británii během první světové války. Přitom den po slavném Elyho přistání na USS Pennsylvania jistý poručík Theodore G. Ellyson zahájil na pokyn ministerstva letecký výcvik, čímž se stal prvním americkým námořním pilotem. Ely se pak snažil vyjednat si u námořnictva zaměstnanecký poměr, ovšem námořnictvo nemělo žádná letadla. Nicméně Chambers mu sliboval, že se služby u námořnictva brzy dočká, hned jak bude zřízena letecká složka. Nedočkal se…
Ely nadále létal jako předváděcí pilot Curtissovy továrny a účastnil se různých přehlídek a výstav. Při jedné letecké show v Maconu v Georgii v říjnu 1911 nevybral prudké klesání a narazil do země. Hned po havárii se zdálo, že bude mít šťastný konec. Ely vyskočil čilý z letadla, jenže měl zlomenou krční páteř a za pár minut zemřel. Přihlížející diváci pak vzali vrak letadla útokem a mnoho částí si rozebrali jako suvenýry. O dva dny později měl oslavit 25. narozeniny, místo toho jeho tělo putovalo do rodiště v Iowě, kde jej pochovali.
DP