Jaké bylo poslední Ötziho jídlo před smrtí? Vydatné, tučné a toxické…

Přes 5 tisíc let stará mumie odhaluje další tajemství. Co nám řekl obsah žaludku o stravovacích návycích doby měděné?

Náhodný objev

Podrobná analýza obsahu žaludku mumie staré přes 5300 let naznačuje, že pravěký horal přesně věděl, jaké potraviny jíst, aby v drsných alpských podmínkách vůbec přežil. Prastaré tělo bylo v roce 1991 náhodně objeveno v tyrolských Alpách poblíž italsko-rakouské hranice dvěma německými turisty. Hned poté začali pozoruhodně zachovalé pozůstatky vědci pečlivě studovat, čímž svět postupem času obeznámili spoustou informací o životech tehdejších Evropanů. V současné době již víme, že pětačtyřicátník nezemřel přirozenou smrtí, nýbrž byl usmrcen jiným člověkem. Vystřelený pazourkový hrot šípu zasáhl Ötziho pod levým ramenem, kde pak nešťastně zasáhl životně důležitou tepnu. Není stále jasné, zdali byl úkladně zavražděn nebo padl během bitvy. Na nebožtíkově mumifikovaném těle bylo totiž objeveno několik ran, přičemž nedaleko se navíc povalovala měděná sekyra a části vybavení. Kromě tetováních věda zjistila přítomnost lymské boreliózy, vředů a chronické bolesti kloubů, kterou muž prokazatelně trpěl.

Tučné jídlo plné energie

Nyní byl zveřejněn výsledek pečlivé analýzy, do které byli zapojeni mezinárodní odborníci zabývající se studiem genetického materiálu, tuků, bílkovin a metabolismu. Ti se za využití mikroskopické techniky pokusili vyzkoumat obsah žaludku rozkládajícího se těla, který byl k překvapení všech objeven teprve nedávno. Některé dřívější vzorky odebrané z nižšího gastrointestinálního traktu sice něco málo prozradily, obsah žaludku je nicméně podstatně cennější, neboť i po tak dlouhé době obsahuje biomolekuly jako jsou například lipidy. Vědecký tým dokázal identifikovat 167 živočišných a rostlinných bílkovin v jeho žaludku včetně složek posledního jídla před smrtí. Podle výsledků si ledový muž dopřál obilnou potravu z pšenice jednozrnky, maso z lesního jelena a divoké kozy. Obsah Ötziho žaludku tvořily z 46 % zbytky živočišného tuku, což ale podle mikrobiologa Franka Maixnera, spoluautora studie z italského Výzkumného ústavu pro studium mumií (EURAC), dává jasný smysl. Studovaný horal totiž žil ve vysokohorské oblasti se studeným podnebím, tudíž neustále potřeboval udržovat vysoký energetický příjem živin: jedině tak mohl zabránit rychlému úbytku hmotnosti a hladovění.

Ötzimu hrozil infarkt

Vědci považují směs uhlohydrátů, bílkovin a vysokoenergetických živočišných tuků za ideální volbu, která Ötziho dokázala v drsných vysokohorských podmínkách (asi 3200 metrů nad mořem) udržet při síle a vitálního. A konec konců novým odhalením do sebe začínají jednotlivé střípky náležitě zapadat. Vysoký obsah tuku ve stravě totiž potvrzuje správnost nedávné studie, která poukázala na horalovo špatné kardiovaskulární zdraví. Bádání odhalilo tvrdý povlak kolem jeho srdce, čímž byl vystaven riziku srdečního záchvatu. Na druhou stranu není ani jisté, zda Ötziho poslední jídlo skutečně odráží obraz celkové stravy dřívějších Evropanů. „Možná se zásobil tuky na cestu do hor,“ dodává jeden z autorů studie Albert Zink.

Znal horal bylinky?

Kromě vydatnosti poslední potravy prozradil obsah žaludku další velkou zajímavost: stopy po jedovaté kapradině hasivce orličí (Pteridium aquilinum). Proč horal pozřel toxickou kapradinu není jasné, ovšem nabízí se hned několik logických vysvětlení. Je totiž pravděpodobné, že si do kapradí cestovatel pouze zabalil jídlo a některé toxické spory se do zásob postupně vstřebaly. Vyloučit však nelze ani úmyslnou konzumaci, kterou se chtěl Ötzi zbavit střevních parazitů. Ostatně i dnes některé domorodé kmeny tuto kapradinu konzumují jako lék, byť o přítomné toxicitě moc dobře vědí. Analýzu posledního jídla ledového muže považují vědci za velmi důležitou, neboť jedině tak mohou získat důležitý pohled na stravovací návyky lidí během doby měděné. Nyní se odborníci pokusí rekonstruovat Ötziho střevní mikrobiom, čímž pak budou moci porovnat tisícileté bakterie s těmi současnými.

Text: Petr Smejkal