Vznícení obličeje skončilo ohavnou vraždou a nekrofilií. Trest byl kvůli díře v českých zákonech směšně nízký

Podlaha sklepních prostor byla poseta hadry, papíry, plechovkami od toluenu a lahvemi od ředidel. Nahé ženské tělo bylo zčásti přikryté svršky. Část obličeje byla ohořelá a zuhelnatělá, stejně jako břicho, pánev a genitál. Krční tepna byla přeťata ostrým řezným nástrojem, v řitním otvoru se nacházela lahev od acetonového ředidla. Smrt nastala v důsledku krvácení, nicméně krev oběti obsahovala 2,94 promile alkoholu a žaludek byl plný toluenu, což by ji zabilo do několika hodin. Kriminalistům bylo jasné, že pachatel pochází z řad narkomanů.

Čtěte také: Před dětmi ubil družku sekáčkem na maso. Je mi na zvracení, řekl soudu v Liberci otec oběti

Ztracené existence

Oběť se podařilo ztotožnit ještě téhož večera. Podle jistých znaků v obličeji a tetování na levé ruce ji nalezený svědek identifikoval jako Amálii Š., narkomanku, která se náhodným milencům, podřadným hospodám a návykovým látkám věnovala mnohem nadšeněji než svým šesti dětem. V posledních dnech čelila výhrůžkám od několika mužů, kteří se jí marně snažili zbavit nebo vystěhovat ze svého bytu. Když kriminalisté mapovali její poslední hodiny, zjistili její poslední pohyb v restauraci U Křižánka, kde si přisedla k nějakému muži. Toho se nakonec podařilo ztotožnit jako Tomáše Posejpala.

Mladík ze spořádané rodiny sám označoval manželství rodičů za harmonické a vykazoval dobrý školní prospěch. Horší to bylo s jeho chováním. Nevyrovnaný vzorec chování se opakoval na učilišti, kde se vyučil obráběčem kovů – prospěch bezproblémový, ale se silnými kázeňskými nedostatky. Ty se nezlepšily, ani když v Nové huti nastoupil po vyučení jako povrchový zámečník. Utíkal z domova a začal holdovat alkoholu, který v patnácti doplňoval toluenem a acetonem. Během následné léčby přepíjel Antabus, do žíly si píchal Alnagon a Codein. Později přešel na pervitin a v roce 1991 už byl zkušeným kriminálníkem.

Člověk bestie

V Posejpalově rejstříku figurovalo sedm záznamů za výtržnictví a ublížení na zdraví. Poprvé se do vězení podíval na 20 měsíců v roce 1984, kdy pod vlivem návykových látek zbil kluka, který „se mu nelíbil.“ O tři roky později byl za podobný delikt odsouzen na 29 měsíců. Nicméně prezidentská amnestie tomu chtěla, že v roce 1990 vězení opustil o několik měsíců dříve. Zpět ve vazbě se ocitl 7. března 1991, kdy byl zadržen v bytě svých rodičů. Při výslechu se přiznal poměrně lehce.

Podle jeho výpovědi navrhl v restauraci U Křižánka Amálii Š., že spolu půjdou do Áčka, kde mohou fetovat a souložit. Amálie neměla kde spát a oba měli vypito, a tak žena souhlasila. Na místě souložili a čichali u toho aceton ze sáčku. Ten mu žena v jedné chvíli omylem vyrazila z ruky a polila si obličej. Začala křičet, že se jí aceton dostal do očí a pálí. Posejpal jí podle svého tvrzení chtěl látku z obličeje otřít, proto škrtnul zapalovačem. Obličej potřísněný acetonem začal hořet. V tu chvíli se v Tomáši Posejpalovi cosi probudilo. Počkal, až oheň dohoří, vzal lahev od ředidla, rozbil ji a střepem ji několikrát pořezal krk.

Druhý den, aby získal alibi, přivedl do Áčka další narkomany. Ti si mysleli, že tam leží figurína, a Posejpal s nimi tu domněnku hrál. Mrtvé tělo Posejpala vzrušovalo. Jak se dočtete v knize Bratrstvo tajných hrobů, navrhl svým kumpánům bizarní sázku: „Vsaďte se o litr, že ji opíchám!“ Znepokojení feťáci se sázet nechtěli, to ale Posejpala neodradilo. Tělo osahával, do řitního otvoru strčil lahev, polil acetonem břicho a stehna a všechno zapálil. Podle psychiatrických posudků Posejpal netrpí psychózou, jedná se však o psychopata s výraznými rysy nezdrženlivosti, výbušnosti, krutosti a agresivity. Zároveň se u něj projevuje nebezpečná polymorfní sexuální deviace, sadismus a fetišistické rysy pyrofilie a nekrofilie.

Příliš mírný trest

Po přiznání se Posejpal snažil vzít výpověď zpět. Nejdříve vytvořil třetí postavu, která Amálii zavraždila, když on omdlel v drogovém opojení, poté se snažil tvrdit, že se přiznal pod policejním nátlakem. Soud mu pochopitelně neuvěřil, i tak ale brutální sexuální deviant našel štěstí v neštěstí. Respektive jej našel v mizerně napsaných zákonech. Podle soudních znalců byly jeho rozpoznávací schopnosti vlivem deviace a intoxikace těkavou látkou snížené. Soud k tomu musel přihlédnout a nahlížet na Posejpala jako na osobu nepříčetnou.

Po převratu roku 1989 vzešlo v trestním zákoníku nepochopitelné ustanovení. Osoba nepříčetná v důsledku aplikace či požití návykové látky měla být podle něho potrestána v rozmezí 3-8 let odnětí svobody, pokud se v onom stavu dopustí trestného činu. V rámci tohoto zákona a faktu, že soud na Posejpala pohlížel jako na osobu nepříčetnou, překvalifikovali soudci odpornou vraždu z vraždy na trestný čin opilství. Podle toho také vypadal trest Tomáše Posejpala. Násilnický recidivista a narkoman, který brutálně zavraždil, zohavil a posmrtně znásilnil ženu, si za tento čin odseděl 6 let a 6 měsíců vězení, i s uložením ochranného protialkoholního léčení a speciálního sexuologického léčení ústavní formou.

Zdroje: Luboš Valerián, Viktorín Šulc: Bratrstvo tajných hrobů, Epocha 2020, /Aha!

Video, které jste mohli minout: Vražda v Tachově: Podezřelému seniorovi hrozí až 18 let. Věk nemusí být polehčující okolností