Dnes uplyne přesně 49 let od vraždy Martina Luthera Kinga. Je co slavit?

"Amerika nedojde klidu a pokoje, dokud černochům nepřizná jejich občanská práva. Smršť nepokojů bude nadále otřásat samotnými základy této země, dokud jednoho šťastného dne nepřijde spravedlnost. Je tu ale něco, co musím zdůraznit svým lidem, kteří našlapují na vyhřátý práh vedoucí do paláce spravedlnosti. Na cestě za svým plnoprávným postavením se sami nesmíme provinit bezprávím. Nesnažme se uhasit naši žízeň po svobodě z pohárů hořkosti a nenávisti,“ pronesl M.L. King ve slavném projevu, který vešel do povědomí lidí pod názvem I have a drem (Mám sen).

Ten zazněl 28. srpna 1963 ze schodů washingtonského Lincolnova památníku, mimochodem dnes je ono místo označeno vyrytým nápisem, během Pochodu na Washington za práci a svobodu a stal se významným mezníkem pro americké hnutí za občanská práva.

Rasové zákony

O tom, jak obrovský tlak projev vyvolal, nesvědčí pouze více než 200 tisíc zastánců občanských práv, kteří ho poslouchali, ale i fakt, že za necelý rok po něm podepsal prezident Lyndon B. Johnson zákon zakazující diskriminaci na veřejných místech, v zaměstnání a vzdělávání (Civil Rights Act). Následně 6. srpna 1965 připojil podpis k zákonu o volebním právu (Voting Right Act) odstraňující diskriminační opatření, jimž Afroameričané čelili (poplatky za hlasování, testování gramotnosti, zastrašování při registraci voličů aj.). A dne 11. dubna 1968, v týdnu nepokojů po vraždě Martina Luthera Kinga (Holy Week Uprising), podepsal třetí významný zákon, který zakazoval rasovou diskriminaci v oblasti bydlení (Fair Housing Act).

Popeláři v pozadí vraždy

Martinu L. Kingovi se osudný stal Memphis v americkém státě Tennessee. Když tam zavítal poprvé, což se stalo v březnu 1968, vyjádřil podporu stávkujícím černošským popelářům, kteří se cítili ve své práci vůči bílým kolegům znevýhodňováni a diskriminováni. Stávkou chtěli srovnat platy a pracovní podmínky. Šlo zejména o to dostat plný plat, stejně jako bílí Američané, když z důvodů extrémně nepříznivého počasí zůstali doma. Zároveň se jim příčilo zvedat příliš těžká břemena. Od té doby se do města vracel, neboť tam měl poměrně velkou posluchačskou základnu. A samozřejmě taky spoustu bělošských nepřátel.

Smrtící změna hotelu

Bývalo zvykem, že přespával v hotelu Holiday Inn, ale v reakci na výtky některých kritiků, kteří Kingovi vyčítali život vyššího standardu, zatímco lobbuje za chudé, mu byl vybrán skrovnější motel jménem Lorraine. Jeho pokoj č. 306 vešel v obecnou známost, neboť kde přesně bude ubytován, zaznělo několikrát televizním vysílání. Šestnáctipokojový hotel sloužil jako bezpečné útočiště pro černošské cestující hledající krátkodobý nocleh. Dne 4. dubna 1968 v 18.01 zazněl výstřel z pušky a střela zasáhla Kinga stojícího na balkoně u svého pokoje. Prošla pravým límcem u košile, krkem i míchou a nakonec skončila svou dráhu v rameni. Těžce zraněný King byl okamžitě převezen do nemocnice St. Joseph's Hospital, kde i přes zoufalou snahu lékařů obnášející i otevření hrudníku a manuální masáž srdce, skonal. Taylor Branche, patolog, který zkoumal mrtvé tělo prohlásil, že i přes Kingův poměrně nízký věk (39), bylo jeho srdce srovnatelné se srdcem šedesátiletého muže.

Ačkoli za vraždu černošského vůdce byl odsouzen James Earl Ray k trestu 99 let (+ 1 rok za útěk z vězení), dodnes existují spekulace o jeho podílu na atentátu. Ray ve vězení zemřel na žloutenku.

V the Lorraine Motel, kde k atentátu došlo, je dnes Národní muzeum lidských práv. V souvislosti se svým šestnáctiminutovým projevem byl King v roce 1963 vyhlášen časopisem TIME Mužem roku a v roce 1964 se stal nejmladším laureátem Nobelovy ceny za mír .

Text: Topi Pigula

VIDEO se zásadními momenty Kingova projevu