Alhambra: Muslimská pevnost, kterou se chlubí křesťané

Maurové

Jedním z důvodů, proč konvertovali španělští křesťané k islámu nebyl strach z muslimů, kteří oblast ovládli, ale paradoxně peníze. Muslimové totiž nemuseli platit tak vysoké daně. Možná to nic neříká o pevnosti ve víře, ale leccos naznačuje o lásce k penězům. Samotné slovo Maurové má základ v latinském „maurus“, jímž byli původně označování lidé pocházející ze starověké africké římské provincie Mauretánie. Nicméně v průběhu věků se označení začalo vztahovat i na muslimy žijící v severní Africe a Evropě. Později začala splývat dvě označení pro lidi s tmavou barvou pleti, Maury a mouřeníny.

Alhambra – červený důkaz islámského umu

První zmínka o al-Ḥamrāʼ přišla v poetických řádcích na vzkazu, jež přeletěl hradby přivázán k šípu „Opuštěné a bez střechy jsou domy našich nepřátel. Napadeni podzimními dešti, procházející prudkými větry; Nechte je v rudém zámku (Kalat al hamra) držet jejich zlomyslné spolky. Zkáza a běda je obklopují ze všech stran.“

Šíp letící přes hradby naznačuje, že původní pevnost, jež se později rozrůstala do krásy, byla místem bojů a obléhání, nicméně na sklonku prvního tisíciletí našeho letopočtu nebyla nijak významná.

Pevnost, která se po několik staletí podobala spíše ruině než důstojnému sídlu, pozvedl k životu ve 12. století Ibn Nasr, zakladatel dynastie Nasridů. Ten byl donucen uprchnout do Jaénu, aby se vyhnul pronásledování kastilského krále Ferdinanda III. Po ústupu do Granady se Ibn Nasr usadil a o několik měsíců později se pustil do stavby nové Alhambry důstojné pro bydlení sultána.

Samotné slovo Alhambra znamená v arabštině červený, Al Qal’a al-Hambra je tedy Červený palác. Název je odvozen od sluncem „vyšisovaných“ cihel a nádheru samotné stavby nejlépe ilustruje fakt, že když posléze palác padl do rukou křesťanů, tak nebyl zničen.

Tedy alespoň ne kompletně. Mobiliář sice byl zničen nebo rozkraden a mnohé ozdoby odsekány nebo alespoň zavápněny, ale celek zůstal. Komplex, který byl roku 1984 zapsán na seznam Světového dědictví UNESCO, byl stavěn v letech 1284–1354.

Ve vyjádření UNESCO se mimo jiné píše následující: „Alhambra byla v průběhu věku mnohokrát okupovaná přesto zůstala jediným zachovaným palatinským městem islámského období. Představuje nejlepší příklad nasridského umění v jeho architektuře a dekorativních aspektech. Zahrada Generalife a její zeleninové farmy představují jednu z mála středověkých oblastí zemědělské produktivity.“

Ústředním motivem zahrady je tekoucí voda, což v horké části Španělska vyžadovalo od architektů značné zkušenosti. Zahrady měly ve své době neuvěřitelně propracovaný sytém zavlažování, který udržoval v té správné kondici zeleň pro krásu a stín, stejně tak jako hojnost zeleniny pro kuchyni.

A historická perlička nakonec. Síň vyslanců (Salón de los Embajadores) je největší místností v Alhambře se stěnami 12 m dlouhými. Měla návštěvníky ochromit a uchvátit, sloužila jako výraz moci i stavitelského umu a jako taková byla důstojným reprezentativním místem, kde sultáni a další panovníci přijímali vyslance, i prosebníky. Jedním z nich byl i Kryštof Kolumbus, jenž právě tady dostal povolení a podporu od Isabely a Ferdinanda pro svou výpravu do Indie, která skončila objevením Ameriky.

Další díl seriálu Divoké hrady věnovaný Alhambře uvidíte dnes ve 20.00 na Prima ZOOM.