Přežil šest atentátů, při sedmém ho však štěstí opustilo. Na ruského cara čekal dokonalý plán

Alexandr II. (vládl 1855–1881) se snažil zreformovat armádu, soudní systém i systém samosprávy, jeho reformy se ale zároveň staly i jeho zhoubou. Systém vlády se nezměnil, stále se jednalo o absolutismus s velmi přezíravým postojem k požadavkům desítek národů a národností sevřených uvnitř ruských hranic a probublávající nespokojenosti ruských intelektuálů.

Přečtěte si také: Rusko je zemí carů, bez nich ho požere anarchie. První Romanovec ho ovládl před 400 lety

Období vlády Alexandra II. bylo zlatým věkem anarchistických a socialistických myšlenek, jejichž radikální stoupenci byli přesvědčeni, že po zavraždění imperátora propukne v zemi revoluce. I proto se stal Alexandr II. terčem celkem šesti pokusů o atentát, kdy na něj útočníci stříleli na ulici nebo se pokusili vyhodit do povětří jeho vlak, a bombu dokonce dostali i do jeho paláce.

Úspěšný byl až sedmý pokus, který po pečlivých přípravách trvajících třičtvrtě roku naplánovala odbojová skupina Svoboda lidu na 13. březen 1881, kdy se v Petrohradě konala vojenská přehlídka. Tu si car pochopitelně nemohl nechat ujít.

Dokonalý plán

Atentátníci se na Alexandra II. dobře připravili. První past nastražili uprostřed mostu přes Něvu, po němž měl car ve svém kočáře přejíždět. Na imperátora měli nitroglycerinovými bombami zaútočit Nikolaj Rysakov a Timofej Michajlov. Druhý jmenovaný ale nejspíš nevydržel psychický tlak, odložil bombu na chodník a ztratil se mezi lidmi. Rysakov projevil větší odhodlání – vystoupil z davu a po carovi hodil svou bombu.

Exploze zabila dva kozáky z carovy osobní stráže a také malého chlapce, který byl ke kočáru nejblíž. Car, který vyvázl bez zranění, nařídil se slovy „Díky bohu, jsem živ“ kočímu, aby pokračoval v jízdě. Netušil, že na kraji mostu čeká vůdce atentátníků polský student Ignacy Hryniewiecki, rovněž vyzbrojený bombou, a za ním ještě jako záloha Andrej Željabov s dýkou.

Když kočár přejel most, nařídil Alexandr II. kočímu zastavit, vystoupil z kočáru a zajímal se o stav raněných. To byla velká chyba. V tu chvíli k němu přiskočil Hryniewiecki a hodil mu bombu přímo pod nohy. Výbuch cara těžce zranil a zabil atentátníka. Imperátor ho ale dlouho nepřežil, zemřel jen několik hodin po útoku.

Přečtěte si také: Ruské impérium začínalo kousek od Ostravy. Moskva vždy toužila po střední Evropě

Jeden zrádce a šest rozsudků

Na místě atentátu policie zatkla Rysakova, což se záhy ukázalo jako klíčový tah. Nový car Alexandr III. totiž Rysakovovi slíbil, že ho nepopraví, pokud bude s vyšetřovateli spolupracovat. Atentátník na dohodu přistoupil a celou skupinu Svoboda lidu vyzradil. Před soudem tak kromě něj stanuli Nikolaj Kibalčič, Timofej Michajlov a Andrej Željabov a také dvě ženy – Sofie Perovská a těhotná Gesja Gelfmanová.

Rozsudek nad šestičlennou skupinou byl jednoznačný. Pětkrát zazněl trest smrti oběšením – včetně Rysakova, kterému dohoda nijak nepomohla – a jednou doživotní nucené práce pro Gelfmanovou, která ale už v následujícím roce zemřela. Rozsudky byly vykonány 15. dubna 1881.

Alexandr II. měl se svou manželkou osm dětí, dalších nejméně 11 měl s milenkami. Na carský trůn po něm nastoupil jeho syn Alexandr III., který se ale dožil jen 49 let (vládl v letech 1881–94). Posledním ruským carem byl Mikuláš II., který byl v březnu 1917 přinucen k abdikaci a v průběhu občanské války byl i s celou rodinou v Jekatěrinburgu zavražděn bolševiky.

Zdroj: Britannica