Adolf Hitler si oblíbil užívání kokainu. Kdo mu ho podával?
Byl Adolf Hitler narkoman nebo se kokainem léčil?
Mezi charakteristické rysy Adolfa Hitlera patřilo nejen impulsivní chování a nezvladatelný třes rukou, ale i skutečnost, že podléhal nejrůznějším léčeným metodám. Užívání kokainu patřilo mezi ně.
Osobní lékař nebo drogový dealer?
Budoucí osobní vůdcův lékař Theodor Morell se narodil se 22. července 1886 v hessenském Trais-Münzenbergu v rodině učitele. Když byl v roce 1935 povolán k Adolfovi Hitlerovi, aby mu provedl vyšetření, zřejmě hned napoprvé opravdu zapůsobil. Hitler z něj tak nadšen, že ho okamžitě jmenoval svým osobním lékařem. Pro Morella to v následujících létech znamenalo obrovskou odpovědnost. Udržet v plném pracovním nasazení člověka, jenž měl pocit, že ho zrazují jeho nejvěrnější, nebyla jednoduchá úloha.
Kokain jako léčivo
V roce 1931 přirovnal Adolf Hitler jezení šunky k požívání lidského masa a jako přísný vegetarián zcela změnil své stravovací návyky. To vedlo k ne zrovna společenským důsledkům – nadměrné plynatosti. Dr. Morell mající na starosti Hitlerův zdravotní stav se snažil tyto nepříjemné projevy zjemnit tím, že aplikoval na svém pacientovi širokou paletu nejrůznějších léků včetně slabých dávek jedovatého strychninu.“ píše Giles Milton ve svém bestselleru, Když Hitler bral kokain a Stalin vyloupil banku.
Podle Miltona se časem Adolf Hitler stal závislý na lécích doktora Morella a není bez zajímavosti, že pevnou součástí „léčiv“ se stal kokain. Navíc našel pro aplikaci této drogy poněkud netradiční využití: oční kapky.
Zápisy z tajné zprávy
„Podle utajených lékařských záznamů, které vypluly na povrch až v roce 2012 v Americe (včetně čtyřicetistránkové zprávy sepsané Morellem a dalšími lékaři, kteří o Hitlera pečovali) se Hitler brzy začal drogy dožadovat. To byla jasná známka toho, že se u něj rozvíjí značná závislost,“ píše Milton opírající se o utajovanou lékařskou zprávu. Konstruktér „tisícileté říše“ brzy zjistil, že mu kokain přináší nebývalé nabuzení energie a začal ho dokonce i šňupat. Není bez zajímavosti, že jako „zázračného doktora“ začal Morella uznávat i Berthold Konrad Hermann Albert Speer, hlavní architekt Třetí říše a pozdější ministr zbrojního a válečného průmyslu válečného Německa. Mimo jiné pod něj spadala i škodovácká válečná výroba.
V některých týdenících z konce války je jasně vidět, kterak se Hitlerovi třesou ruce. Vypomáhal si tím, že si je za zády držel. Někteří ze současných vědců tvrdí, že se v jeho případě jedná o jeden ze symptomů Parkinsonovy choroby. Eva Braunová nazvala Morella „injekčním felčarem“. To pro množství injekcí, které vůdci předepisoval. Faktem zůstává, že vůdcův osobní lékař rozhodně neměl v úmyslu udělat z Hitlera závislého člověka. Důkazem jeho věrnosti budiž skutečnost, že s ním v berlínském bunkru setrval takřka až do samotného konce. Theodor Morell zemřel na mozkovou mrtvici 29. května 1948. Předtím ale absolvoval dvouleté vyslýchání americkou tajnou službou, která se z něj mimo jiné snažila dostat co nejvíce podrobností o životě jeho nejslavnějšího pacienta.
Dnes bychom Adolfa Hitlera nazvali závislým, nicméně až do konce svého života věřil, že bere léky, které mu mají pomáhat v zodpovědném plnění jeho úkolu. S jistou nadsázkou se dá najít paralela mezi extrémně vytíženými manažery, kteří si podobnými látkami vypomáhají i dnes. Ale na rozdíl od Hitlera jsou si vědomi rizika a mnohdy nelegálnosti svého počínání.
text: Topi Pigula