Stíhačka F-35 má namále. Stane-li se prezidentem Trump, zruší ji. Proč?

F-35 v letu

Dočká se program po dvou dekádách neslavného konce?

Nedávný testovací pokus, při němž se vyvíjená stíhačka F-35 nevyrovnala ani nynější generaci stíhačů, bude mít možná nepříjemnou dohru. "Když jsem se to dozvěděl, hned jsem řekl, že musíme něco udělat. Oni totiž utrácejí miliardy. A přitom je to jen letadlo. Co se ceny týče, nic dražšího tu nikdy nebylo," řekl k tématu republikánský prezidentský kandidát Donald Trump během debaty v rádiu naznačuje, že by v případě zvolení program chtěl zrušit. Jedná se o jeho první podobný názor, co se týče stavu americké armády. Program F-35 není pod palbou poprvé. Snad každý přiznává, že je fatálně předražený a jeho dětské problémy jsou výraznější než u jiných strojů – zvláště kvůli snaze, aby F-35 nahradil více různorodějších a specializovanějších letounů. Jenže Trumpova "analýza" problémů F-35 se při bližším pohledu ukáže být veskrze povrchní.

Příliš dětských nemocí

Většina nejhlasitějších kritiků se totiž soustřeďuje spíše na banality. Právě Trump citoval jistého testovacího pilota, který vynesl na světlo zprávu, podle níž si F-35 v manévrovacím vzdušném souboji vede hůře než stíhačka F-16 s externími palivovými nádržemi. Zpráva právem vyvolala pozdvižení, její hlasatelé však opomněli, že nešlo o nikterak šokantní zjištění. Celou pointou F-35 je totiž v dogfightu spoléhat se na řízené střely a spíše podpůrná úloha – hlavní břemeno leteckých soubojů má zastat kvalitativně lepší stíhačka F-22. Letoun F-16 byl naproti tomu primárně vyvíjen s ohledem na manévrovatelnost, srovnávat jej tak s F-35 je trochu jako si stěžovat, že stíhačky z druhé světové války neměly řízené střely – tehdejší paradigma vzdušných soubojů bylo prostě jiné než to dnešní.

Obdobně je na tom argument náhrady F-35 za A-10 v roli vykonavatele blízké palebné podpory. A-10 má sice oproti F-35 řadu kladů, jedná se však o stroj určený pro masivní evropské bojiště z dob studené války, kdy se počítalo s tím, že nepřítel bude ponejvíce disponovat protivzdušnými kanóny. Namísto toho dnes A-10 vykonává mnohem rizikovější roli v protipovstalecké válce – jenže dnešní mobilní protiletecké střely, především ty odpalované z ramene, jsou daleko efektivnější než dříve, zatímco kanónů ubylo.

Kde je pravda?

I při jakémkoliv konfliktu USA s vyspělejším státem disponujícím komplexnějším letectvem by se A-10 musely držet velmi zkrátka, oproti F-35 by totiž jako pomalejší stroje neunikly ani sebehorší stíhačce. Není náhodou, že mise A-10 jsou tak rizikové, že DARPA momentálně zvažuje překování těchto strojů do nepilotované "dronní" verze pomocí systému PCAS. F-35 zkrátka nabízí pilotovi vyšší šanci přežít, zvláště v dnešních konfliktech, kdy se při absenci pozemní armády (jako v boji proti ISIS) sestřelení rovná zajetí a (u)mučení pilota.

Neznamená to, že F-35 nemá problémy nebo že je ideálně navržená. Historie zbrojařských velmocí je ale plná předražených a kontroverzních zakázek, které se nakonec při nasazení ukážou být překvapivě spolehlivé. A platí to pro celou řadu strojů, které dnes vnímáme jako prověřené matadory válečného nebe. Například stíhačky F-4 Phantom byly na tom s manévrovacími schopnostmi ještě hůře než F-35, a to přišly v době, kdy letecké souboje spočívaly na manévrovacích kapacitách. Přesto na ně pamětníci vzpomínají s nostalgií a láskou. Kontroverze byla ostatně vlastní i daleko úspěšnějším leteckým projektům.

Po bitvě každý generálem

Příkladem může být třeba slavný bombardér B-29, který byl prvním letounem dalekého doletu s natlakovanu kabinou i prvním atomovým bombardérem. Design B-29 byl dokonce tak přelomový, že tehdejší Sovětský svaz vyprodukoval více než osm set kopií jeho designu známých jako Tu-4. Vývoj B-29 byl však svého času ve Spojených státech velmi kontroverzní a na svou dobu také překvapivě drahý.

Už jen jeho motory Wright R-3350 byly v první fázi programu velmi nespolehlivé, byť se později staly etalonem kvality. První let druhého prototypu B-29 dokonce po požáru motoru skončil katastrofou, která zabila celou testovací posádku. Vedle vyšší nosnosti a doletu přitom byla hlavní pointou stroje především letová hladina kolem 10 kilometrů, která se sice ukázala být důležitým faktorem (japonští stíhači měli tuto hladinu jako své maximum), předtím ale mnozí pochybovali o její důležitosti jako faktoru ospravedlňujícím stavbu podobně drahého stroje.

Rovněž produkce letounu byla na svou dobu logistickou noční můrou – změny jednotlivých modelů bombardéru přicházely spolu s pilováním tak často, že bombardéry mnohdy hned po dokončení putovaly okamžitě na svou přestavbu. V době, kdy měl stroj už operačně sloužit na evropském bojišti, na počátku roku 1944, tak ze stovky postavených bombardérů mohlo do války teoreticky vyrazit jenom 15 strojů. Situace vedla k rozsáhlému auditu projektu a několikáté úpravě celé výroby B-29, která vešla do historie pod dramatickým názvem Bitva o Kansas.

Vypovídající je nakonec především skutečnost, že vývoj B-29 stál po většinu svého období víc než projekt Manhattan, který přišel s vítěznou atomovou bombou. Pokrok v designu B-29 však přinesl řadu novinek jak do vojenského, tak i civilního letectví. Těžko říct, zdali budou mít plody F-35 stejný dopad. Přes všechny velké konceptuální i jiné problémy se ale převaha odborníků a vojáků shoduje, že F-35 je posun kupředu. Není asi překvapivé, že se populističtí politici snaží sbírat laciné body, je však rozhodně ironické, když plánují vyhodit 1500 miliard dolarů na základě jedné zprávy.

Ladislav Loukota