A tati, prdí hadi? Odpověď je překvapivě evoluční! A video jako důkaz

„A tati, prdí taky hadi?“ Kdo by neznal roztomilou hlášku z filmu S tebou mě baví svět, jenž byl prohlášen za komedii století. Ve filmu zůstala otázka nezodpovězena, ale my odpověď známe.

Hadi, jak je neznáme

Existují různé způsoby, jak hadi informují okolí o své přítomnosti. V naprosté většině jde o zastrašovací techniky. Vzpomeňme jen na hrozivě vztyčené krční límce kober, ostré syčení některých užovek, nápadné zbarvení prudce jedovatých korálovek z Jižní a Střední Ameriky nebo varovné chřestění zrohovatělými články na konci ocasu neméně jedovatých chřestýšů. Kdo někdy zaslechl v horku Sonorské pouště opravdu varovný zvuk nervózního chřestýše, ten ví, že takové varování nelze přeslechnout. Ale prd jako varování? Ten přeslechnete… zkrátka jako prd. Přesto i tento způsob patří do hadího arzenálu varovných technik.

Korálovec arizonský (Micruroides euryxanthus) je jedovatý had, jehož zbarvení je podobné neškodným korálovkám. Ten se spolu s užovkovitým druhem Gyalopion canum, jemuž se zatím nedostalo té cti získat české jméno, stal předmětem vědeckého zájmu Bruce Younga a jeho kolegů z Lafayette College, jež je součástí pensylvánské univerzity. V rámci vědecké korektnosti se nemluví o hadích „prdech“, ale „kloakálním praskání“.

Leč nechme korektnosti a věnujme se faktům. Ať zvuk nazveme jakkoliv, faktem zůstává, že jedno “lupnutí“ trvá zhruba dvě desetiny vteřiny a je v poněkud vyšší tónině, než co při podobné příležitosti vyluzují lidé. Přesto jde slyšet až na vzdálenost dvou metrů. Zmiňované druhy nepatří zrovna mezi obry, korálovec arizonský dorůstá v dospělosti délky 61 cm, dospělci druhu Gyalopion canum jsou na tom s velikostí ještě skromněji – 37 cm opravdu není moc. Vědci zatím nezjistili, jak moc úspěšné jsou jejich „prdící“ obranné strategie, tedy kolik predátorů zvuk vyděsil natolik, že upustili od útoku.

„Korálovec arizonský produkuje poměrně konzistentní a rovnoměrně rozložené praskání o nízké amplitudě (cca 50 decibelů) a omezeným rozsahem v rámci frekvencí (442 až 5523 Hz). Na rozdíl od něj vypouští Gyalopion canum zvuk více proměnlivý. Z počátku jde o poměrně hlasité zvuky o síle zhruba 70 decibelů se širokým frekvenčním rozpětím v pásmu 359-15,178 Hz. Následně hlasitost klesá k 50 decibelům a má menší dosah,“ píše herpetoložka Melissa Kaplanová, autorka knihy Iguana for Dummies. Praskavé zvuky jsou obranného charakteru, důkazem jsou i pokusy některých chovatelů, kteří zvuky „vyloudili“ šťoucháním do hada, čímž u něj vzbudili pocit ohrožení a potřebu se bránit.

Ano, hadi prdí

Vypouštění plynů z kloaky nezvládají jen dva výše zmíněné druhy hadů, jejichž „prdy“ vědci poslouchali a měřili jejich hlasitost a frekvenci. V knize How Snakes Work: Structure, Function and Behavior of the World's Snakes se píše, že prdění hadů je dokázáno u rodů Ficimia, Gyalopion, Micruroides a Micrurus. Dokonce i velké druhy plazů, jako jsou hroznýši či krajty, dokážou ulevit svým střevům pomocí „odpuštění“ plynů. Pokud se tak stane pod vodní hladinou, prozradí je zvuk praskajících bublin. Takže na otázku v úvodu už je jasná, vědecky dokázaná odpověď. Ano, hadi prdí! A to dokonce v sebeobraně. Ale to se tak trochu čekalo, ne?

Text: Topi Pigula

Komedii století S tebou mě baví svět, která všetečnou otázku zpopularizovala, můžete vidět v sobotu 13. dubna ve 20.15 a v neděli 14. dubna v 16.55 na Primě.