Znáte čtvrtou nejčastější drogu světa? Seznamte se s betelovým žvancem!

Poznat pravidelného uživatele betelu je velmi snadné. Pokud zrovna neplive krvavě rudé sliny, tak stačí, když se usměje. Zuby, které mu zbyly, jsou potaženy rudou až černou vrstvou, jazyk má nepřirozeně červenou barvu a rty potřísněné slinami taky vypadají poněkud červeněji, než by měly.

Autoři vědeckého příspěvku A qualitative study of the experience of oral cancer among Taiwanese men se domnívají, že za vzrůstem počtu úmrtí na rakovinu ústní dutiny stojí právě oblíbenost žvýkání betelu. Přes všechna negativa jde o čtvrtou nejužívanější, a tedy nejoblíbenější drogu světa. Potkat ji na nejlidnatějším kontinentu světa, v Asii, je snazší, než se zdá. Žvýká se v Číně, Tchaj-wanu, Japonsku, Šrí Lance, Indii, Bangladéši... a v mnoha dalších zemích. Žvýkají stovky milionů lidí. Ale proč?

Super (přírodní) droga

„Žvýkání betelu přivádí člověka do dobré nálady, vyvolává euforii a pocit příjemného tepla. Upravuje látkovou výměnu porušenou jednostrannou výživou. Díky alkalické reakci neutralizuje žaludeční kyseliny a působí na žaludeční sliznice jako stahující látka, tudíž chrání před zánětem. K průvodním jevům patří pocení, zvýšená tvorba slin, zvýšená bdělost a zvýšená pracovní kapacita. Účinné látky se rychle vstřebávají ústní sliznicí, proto je nástup účinků rychlý. Již po dvou minutách se začínají objevovat účinky betelu na kardiovaskulární systém, vzroste teplota kůže, urychlí se reakční čas na neočekávaný podnět.

Zvyšuje také hladiny plazmového adrenalinu a noradrenalinu. U toxikomana navozuje arekolin dobrou náladu, rozveselení, evokuje myšlení, povzbuzuje k práci, tiší hlad i žízeň. Trvalé poškození organismu je menší než po alkoholu nebo nikotinu, avšak závislost na užívání u této drogy je daleko silnější než u kuřáka,“ píše Jiří Patočka v časopise Vesmír. Jenže dávka je levnější než jakýkoliv jiný požitek. K sehnání všude a navíc je v asijských zemích legální, takže není nutno se skrývat. Stačí koupit u stánku na ulici a rovnou se pustit do žvýkání. Žádná složitá aplikace, žádné shánění stříkaček, žádné „pokoutní šlehání“.

Muž na tržišti v Bagu by byl noční můrou každého stomatologa. Úsměv s obrovskými mezerami po vypadlých zubech vypadal hrůzostrašně zejména pro barvu těch zubů, které zatím přežily. Mohutný černorudý nános zubního kamene prozrazoval dlouholetého „žvýkače“. „Tedy od něj bych rozhodně polibek nechtěla,“ komentovala široký a přesto poněkud děravý úsměv Soňa Patočková, učitelka geografie na SOŠ a Gymnázium Staré Město. „Teoreticky jsem důsledky žvýkání betelu znala, ale realita je mnohem drsnější. Nechápu, jak s tím zdejší mladí mohou začít, když vidí každý den, jak dopadnou,“ komentuje situaci a zároveň fotí. Snímek se bude se hodit do studijních materiálů. Chuť betelového sousta není nic moc.

Kde vzít betel?

Skládá se z kousků ořechů arekové palmy zabalené spolu s vápnem a kouskem tabáku do listu pepřovníku betelového. Ořech arekové palmy, byť pokrájený na drobné kousky, rozdírá dáseň, vápno přidávané pro alkalickou reakci taky není nic chutného a ani poslední důležitá složka, list pepřovníku Piper betle, nepatří mezi dobroty. Areková palma je štíhlý strom původem z Malajsie dorůstající až 25 metrů, ale díky svým několikacentimetrovým oříškům se stala populární v celé tropické a subtropické Asii a pronikla i do východní Afriky a Oceánie. Ořechy se sbírají před dozráním. Nezralé se mnohem snadněji zpracovávají, později jsou mnohem tvrdší a jde to hůř. Někdy se přidává i gambirovník trpký (Uncaria gambir) a/či nějaké „dochucovadlo“ v podobě koření či špetky santalu (Santalum album). Sousto se trochu rozmělní kousáním a následně „uskladní“ mezí dásní a tváří, odkud se „promývá“ slinami.

Droga sama o sobě podporuje silné slinění, takže uživatel neustále plive přebytečné sliny. V autobusech dokonce dostanete mikrotenové pytlíky, aby se neplivalo na podlahu. „Zbetelený“ indický, šrílandský či barmský řidič je k vidění naprosto běžně. Řízení pod vlivem betelu je v některých zemích tolerováno stejně široce jako kouření během řízení u nás. Historie užívání sahá více než 2500 do historie lidstva, zmínku o něm najdeme v díle Herodota v 5 st. př. n. l.. V Indii a na Šrí Lance měli králové k dispozici zvláštní sluhy, kteří nosili vše potřebné pro přípravu betelových soust a byli k dispozici během zasedání a státnických návštěv. A v některých částech Asie je pořád betel silnou „společenskotvornou“ záležitostí. Asi jako když u nás návštěvě nabídnete skleničku vína, kuřáci se podělí o cigaretu nebo si chlapi zajdou na pivo. Takže pokud se objevíte v tropické části „žlutého“ kontinentu, není vyloučeno, že se vám dostane pozvání nikoliv na skleničku, ale na žvanec.

Text: Topi Pigula