České filmové výlety: Slavnosti sněženek a Kersko

Kersko není jen slavná hájenka se vzájemně znepřátelenými myslivci. Co ještě okolí nabízí?

Se šípkovou, nebo se zelím?

Slavnou filmovou otázku ze Slavností sněženek, zdali je divočák lepší se šípkovou omáčkou nebo se zelím, si můžete zodpovědět na vlastní chuťové papily. Hájenka Kersko má v nabídce vepřové výpečky v obou variantách. Ale klidně si můžete dopřát i kančí gulášovku. Pokud dojdete k hájovně, tak je jasné, že jdete po Naučné stezce Bohumila Hrabala se třinácti zastávkami. S trochou filmové nadsázky by se dalo říci, že jdete „od Sněženek k Postřižinám“, byť je na naučné stezce jen jedna „filmová“ zastávka.

Další filmové výlety: Ať žijí duchové, Slunce, seno..., Pyšná princezna, Vesničko má středisková

Celá sedmikilometrová naučná stezka probíhá přírodním parkem Kersko–Bory a nepřekonává žádné zásadní převýšení. Mimochodem, víte, že kerské duby měly takovou pověst, že byly objednávány do Holandska na hřídele větrných mlýnů? Alespoň to píše Bohumil Hrabal ve svém Historickém a poetickém průvodci. Pokud jste vášniví turisté a vydáte se po červené značce, která je zároveň poutní cestou mezi Blaníkem a Řípem, tak máte Kersko vyloženě po cestě.

Vraťme se na chvíli k povídkové knize Slavnosti sněženek. „… a z domu se ozval plný jásavý ženský křik… Kluku jedna sakramentská, zase jsi se podělal! A vyběhla mladá silná žena a třepala chlapečkem, a rvala s něho kalhotky, a hned ty kalhoty máchala ve štoudvi… a pan Franc tiše úpěl, jak by tady bylo krásně, kdyby si ten můj klouček nenalámal každou chvíli do kalhot…“ Prostě po výletě do tohoto kraje si jak knihu, tak film vychutnáte s úplně jiným nadhledem.

Radioaktivní pramen

V Kersku si kromě piva v hájence může dát i slabě radioaktivní vodu, konkrétně z minerálního pramene sv. Josefa, který vyvěrá při hlavní silnici poblíž restaurace U pramene. Má pH 6, což znamená, že jde o slabě zásaditou minerálku. Díky zvýšenému obsahu sirovodíku chutná málokomu. Vrt z roku 1934 byl v roce 1985 rekonstruován a má hloubku 89 metrů.

Keltské hradiště a pradávný menhir

Na své si přijdou i hledači tajemství, neboť se jim při putování po Hrabalově naučné stezce do cesty postaví bělošedý menhir z křemenného pískovce. Milovníci dávné historie to mají kousek na Semickou hůru, což je 231 metrů vysoký svědecký vrch. Tato stolová vyvýšenina je sice výškou malá, takže z hlediska výstupu nenáročná, ale v jinak ploché Polabské nížině je nápadná. Byť na ni nevede turistická značka, dá se projít pěšinami z obce Semice.

Společně s Přerovskou a Břístevskou hůrou tvoří trojvrší a na vrcholu Semické hůry je pořád znatelné neodkryté hradiště z keltských a raně slovanských dob. V jinak výborném archeologickém atlasu Česka ho zatím nenajdete, takže není vyloučeno, že pod hlínou leží stále neobjevené historické vzácnosti.

Nicméně nenajdete tady jen archeologické krásy. Jižní svah hory je evropsky významnou lokalitou Natura 2000 s řadou chráněných druhů rostlin (např. hvězdnice zlatovlásek, hořec brvitý, ledenec přímořský, kavyl Ivanův, kavyl vláskovitý) a na ně navázaných bezobratlých.

Kde je Kersko?

Váháte, kde přesně je kraj Bohumila Hrabala? Nejbližším větším městem je Nymburk či o něco bližší a o něco menší Sadská, ale pokud se vydáte vlakem, tak vystupte na stanici Třebestovice. Hned u nádraží pak narazíte na výše zmíněnou naučnou stezku. Autem se dá zajet samozřejmě až do samotného Kerska, třeba přímo k proslavené hájence.