Zapomenutý Bagan – magické království tisíců pagod

Království Pagan je označováno jako předchůdce moderní Barmy, tedy současné Svazové republiky Myanmar. Král Anawrahta (11. 5. 1014 – 11. 4. 1077), který usedl na trůn roku 1044, sjednotil okolní regiony a navzájem si konkurující městské státy a jako hlavní město království si vybral Pagan. Samotný název města pochází v starobarmského Pyugam (pyu – vesnice).

Ovšem v jazyku pali se nazývalo Arimaddana-pura, což znamená Město, které zadupe nepřátele. Centrum tehdejší říše bylo totéž co centrum víry. Stovky dodnes stojících pagod jsou toho více než jasným důkazem. Samotný vznik města kladou barmské kroniky do 2. století n. l. Jeho konec mají na svědomí opakované mongolské nájezdy. Archeologové tipují, že v dobách své největší slávy tady mohlo žít až 200 000 obyvatel a z hlediska náboženství se místní obyvatelé dodnes kloní k theravadovému buddhismu.

Některé literární zdroje odhadují, že v letech 1044–1287 se v této oblasti postavilo zhruba 10 000 církevních staveb. Od malých stůp a chrámů různých velikostí a významu až po velké kláštery. Tolik jich tady samozřejmě dnes už nenajdete, ale i to, co zbylo, je úžasné. „Na ploše 14 x 8 km stojí stojí více než 2500 buddhistických monumentů vybudovaných v období 10.–14. století n. l. Mnohé z nich jsou stále vysoce uctívané místními obyvateli a stále lákají řadu poutníků a věřících z celé země. Jsou v různém stavu zachování a údržby. Velké stavby s kamennými nápisy jsou nejspolehlivějším zdrojem datací historie království. Nástěnné malby uvnitř více než 300 chrámů představují jedinečnou sbírku obrazů z té doby z oblasti jihovýchodní Asie,“ píše na svých stránkách UNESCO, které celou oblast v roce 1996 zařadilo na prestižní seznam Světového dědictví. Barmánci to vědí, a tak se vládnoucí vojenská junta snaží z tohoto faktu získat každodenní přísun dolarů.

Zajímavosti

Království pagod Bagan

2. února 2015

Jsou čtyři hodiny ráno, pochodujeme od zhruba osm kilometrů vzdáleného nádraží směrem k městu. Zastavuje nás „výběrčí daní“, který po nás požaduje buď 15 dolarů, nebo 16 000 kyatů. Důvod? „Je to vstupné do archeologické oblasti, které musí zaplatit všichni cizinci,“ říká nedokonalou angličtinou státní úředník hlídkující u silnice a na podporu svých argumentů ukazuje na ceduli vyvěšenou v jeho domku. Tušili jsme, že budeme muset zaplatit, neboť se o povinném poplatku zmiňuje i náš papírový průvodce, ale hlídkováním v tak nepravděpodobnou hodinu nás výběrčí fakt překvapil. Na Barmánce se poplatek samozřejmě nevztahuje. Nezbývá než zaplatit a pro jistotu si schovat „vstupenku“. V tu chvíli jsme netušili, že ji u pagody Shwesandaw skutečně budou kontrolovat. Ne náhodou, neboť právě tato pagoda se stala doporučovanou z hlediska sledování západu slunce a tak čelí každý večer slušnému náporu turistů.

Více se o tomto pozoruhodném království dozvíte například ZDE. Pagoda Shwesandaw pochází z 11. století, a kdyby neměla na svém vrcholu kupoli, připomínala by Pyramidu Slunce v mexickém Teotihucánu. Jméno znamená „zlatý vlas“, což mnozí vysvětlují tím, že král Anawrahta měl Buddhův vlas jako relikvii, jež byla v pagodě při vzácných příležitostech vystavena. Není bez zajímavosti, že uvnitř byly nalezeny fragmenty maleb Ganéši, boha se sloní hlavou, který nenáleží k buddhistickému, ale hinduistickému panteonu. Po schodišti se dá vystoupat pod její vrchol, tedy na pátou terasu, čehož každý večer využívají návštěvníci ke sledování impozantního západu slunce. Nejde ani tak o úkaz samotný, ale o zdejší silný génius loci.

Ve slábnoucím světle pomalu mizí kupole desítek staveb a stačí jen opravdu málo fantazie, aby člověk slyšel zvuk zvonů, hluk vozů a šum lidí, kteří po celá staletí k tomuto místu přistupovali s náboženskou úctou. Bagan svou atmosférou zapůsobí na každého bez ohledu na jeho vyznání. Vím, o čem mluvím, jsem totiž bezvěrec...

Text a foto Topi Pigula