A slovenský Jeruzalém znáte? Opravdu tudy kráčel Ježíš osobně?

Málokde na světě stojí dvě památky zapsané na seznam světového dědictví UNESCO tak těsně vedle sebe, jako na Spiši. Pouhých 45 minut chůze od sebe stojí Spišská kapitula a Spišský hrad. Nově odborníci objevili u zdejších drobných sakrálních památek rozesetých po krajině daleko starší a propracovanější souvislosti, než se doposud předpokládalo. Kapitula a okolní kapličky si své přízvisko slovenský Jeruzalém zaslouží.

Projít si křížovou cestu v Jeruzalémě bylo pro středověkého křesťana stejně významné, jako pro současného muslima vykonat cestu z Mekky do Mediny. Do smrti se tím mohl pyšnit a zážitky z cest a úctu z prokázané odvahy mu už nikdo nikdy nevzal. Překonal dálky i strádání, hlad, bolest i nebezpečí. Jenže ne každý měl odvahu vydat se skrz území muslimů, o nichž se tradovalo, že křesťany bez ohledu na pokání zabíjení na potkání. „Copak jste neslyšeli o narážení na kůl či násilné obracení na islám?“ ptali se křesťané jeden druhého. Přesně takové zvěsti o krutostech islámu přicházely z úst těch, kteří se na východ odvážili. Mezi Slovenskem a Jeruzalémem ležela Osmanská říše, podle některých věřících říše krutých bezbožníků (totéž si o křesťanech myslela druhá strana), takže cesta do svatého města nesla svá rizika. Navíc ne každý mohl opustit svou práci, děti či staré rodiče, ne každý měl na cestu dostatek zdraví, prostředků a fyzické kondice. Jak tedy zařídit, aby i na Slovensku si mohli věřící dopřát co nejautentičtější zážitek z křížové cesty, tedy z cesty, kterou musel během svého posledního utrpení projít sám Ježíš?

Křižáci vracející se z křížových výprav přinášeli popis krajiny Jeruzaléma, což dalo základ vzniku kalvárií na stovkách míst v Evropě. Loni archeologové a krajináři potvrdili, že kapličky postavené na dohled od mohutného Spišského hradu mají skrytý význam a „jeruzalémskou“ logiku. Měly spolu s okolní krajinou navodit pocit, že se jedná o „kopii“ Jeruzaléma a tamní kalvárie, včetně dnes už nezachovalé „Getsemanské zahrady“. Tu odhalilo až studium historických map. Kapličky postavené v krajině nabízely jak v minulosti, tak dnes možnosti krásné procházky evokující Kristovo putování na Golgotu. Tu simuluje vrch Sivá brada s kaplí sv. Kříže. „Není vyloučeno, že se jedná o nejstarší kalvárii u nás,“ říká Eduard Buraš, který má přímo v areálu Spišské Kapituly své bydliště. Katedrála sv. Martina (Spišská kapitula) 1245–1275 je trojlodní bazilikou s ústředně situovaným románským portálem s dvěma věžemi a zároveň se chlubí prvenstvím: Jde o první románskou stavbou na Slovensku, u které byly během stavby použity klenby. Dnes je možné prohlédnout si hrobky skryté pod podlahou katedrály i věže tyčící se nad nimi a domluvit lze i návštěvu soukromé části biskupské rezidence.

Zážitek si odtud můžete odnést nejen duchovní, ale i chuťový. „Fuj, ta je ale hnusná,“ poznamenává výprava našinců poté, co ochutnají minerální pramen přímo pod Sivou bradou. Místní náš názor o chuťových kvalitách evidentně nesdílejí a nabírají vodu, kterou do povědomí dostal roku 1549 šarišský kastelán Juraj Werner v knize Poznámky o čudesných vodách uhorských. Pravdou je, že voda má skutečně výraznou železitou chuť a probublává díky ven se deroucímu CO2. Zdejší travertinová kupa je geologickou zvláštností, protože neustále pomalu přirůstá.

Na slovíčko s biskupem

A co když během procházky potkáte samotného pana biskupa Štefána Sečku? Nic se neděje, on je tady doma a na návštěvy je zvyklý. Co naopak zatím nepotkáte, jsou desítky stánků s plastovými svatými, řetízky, tričky a plejádou cetek, jaké se rojí v místech s podobným historickým významem. Unikátní Spišský Jeruzalém, tedy Spišská kapitula a okolní drobné památky, si své zařazení na Světový seznam kulturních památek UNESCO po právu zaslouží. Došlo k němu v roce 1993, ale ruku na srdce, tady u nás se o něm moc neví. V současnosti se rozbíhá projekt kladoucí si za cíl obnovu tohoto významného místa církevní poutní turistiky. Spišská kapitula zatím zůstává ve stínu nejmohutnějšího hradu ve střední Evropě, což je pro zdejší krajinu dobře. I tak se už u pramene na Sivé bradě, o němž místní věří, že je léčivý, začínají kupit prázdné PET lahve. Pokud se chystáte na Spiš, neměli byste váhat, místo má našlápnuto k tomu, aby se stalo turistickým tahákem, což mu na kráse nepřidá.

Text a foto: Topi Pigula