Na asijském trhu s ledvinovými kameny

„Cizinci – vstupní poplatek 1000 kyatů,“ oznamuje cedule na tržišti s drahými kameny v Mandalaji. Najdete tu kameny nejrůznějších velikostí i kvality. A občas i jejich padělky. Barmský jadeit je považovaný z nejkvalitnější na světě a tady si pořídíte kamínek do prstýnku i balvan o váze stovek kilogramů.

Podle lup u oka a baterek v ruce není rozeznání kvalitního jadeitu nic jednoduchého. Fint, jak ho padělat, je celá řada. Od triku, kdy se plátky jadeitu lepí na zelený průsvitný plast, přes prodej kousků skla až po tmelení (maskování) prasklin uvnitř kamene. Jadeit, tedy řečeno chemickým vzorcem Ca2(Mg,Fe)5Si8O22(OH)2, je silikát ze skupiny pyroxenů. Španělé ho kdysi nazývali ledvinovým kamenem (piedra de ijada), z čehož vzniklo dnešní jadeit, kterýžto název je používán od roku 1863. Barma je pro jadeit veledůležitou zemí, neboť právě tady se nacházejí jeho typové lokality Tawmaw a Hpkan. Není divu, že v druhém největším městě Barmy má i své vlastní tržiště. Přímo na něm se zpracovávají malé kameny určené do prstýnků, náušnic, náhrdelníků či broží. Zatímco jedni bez jakýchkoli ochranných pomůcek brousí a leští kameny přilepené na tenkých bambusových hůlkách, jiní zkoumají tvar, barvu i strukturu kamenů, aby odhadli cenu i odhalily případné vnitřní vady.

Vlasová prasklina může způsobit, že se kamínek během zpracování rozletí. Zatímco tady se kameny nabízejí v ekvivalentu desítek dolarů, v Baganu se prodávaly kameny o stejné velikosti výrazně levněji. Ale jen bílým turistům, u nichž se dalo předpokládat, že padělek neodhalí. „Je libo rubín za dolar? Pravý, zaručeně pravý a ještě navíc velmi levný. A tady mám jadeit, ale pojďte stranou, je to jen pro vás,“ láká mě se spikleneckým gestem mladík stranou od lidí. Skutečný jadeit je minerál o celé škále odstínů barev. Od bílé, šedé a různých odstínů zelené až k modré a fialové. Rýpnete-li do kamene, má vryp barvu bílou, kámen sám o sobě je lesklý a působí skelným dojmem. Ovšem není průhledný, byť v tenkém výbrusu je průsvitný.

O několik ulic dál, v neoznačené ulici, se prodávají jadeitové balvany. Některé z nich mají ubroušenou malou část, aby bylo možno nahlédnout dovnitř. Cena na rozdíl od váhy uvedená není. Je libo metrákový jadeitový šutr? Není problém. Můžete si z něj vybrousit třeba stolní desku. Cena je smluvní v tom pravém slova smyslu. Co usmlouváte, to zaplatíte.

Kult jadeitu

Kult jadeitu se táhne skrz staletí i kontinenty. Olmékové, indiánští „předchůdci“ středoamerických Mayů, mu stejně tak jako jejich následovníci přisuzovali magické vlastnosti. Kámen sloužil jako základní surovina pro výrobu sošek bohů jak ve Střední Americe, tak na rozlehlých plochách Asie. Ve starověké Číně se cenou rovnal zlatu a někdy ho dokonce předčil. Nejkvalitnějším jadeitem využívaným pro řezbářské práce je tzv. císařský jadeit pocházející převážně z Barmy, což je do Číny „co by kamenem dohodil“. Ale i Evropa má své jadeitové lokality. Italské místo jménem Val di Susa či u francouzského Bianconu. Uznávaný Encyklopedický přehled minerálů udává, že jadeit „je značně houževnatý". Této vlastnosti využíval již pračlověk k hotovení nástrojů a zbraní.

Bylo by s podivem, kdyby esoterikové kamenu nepřisoudili nějaké léčivé schopnosti. Mezi jinými má podporovat léčbu infekčních nemocí včetně žloutenky. Ovšem je mnohem bezpečnější se před cestou do Barmy nechat před žloutenkou očkovat, než na krku mít jadeitový přívěšek. A varování nakonec. Jadeit a nefrit, byť se vizuálně jedná o podobné kameny, nejsou totéž. Tuhle informaci oceníte v prodejně s exotikou, esoterikou a „drahokamy“, kde často bývají buď zaměňovány jeden za druhý, nebo označovány jako jeden.

Text a foto Topi Pigula