Alternativní historie: Mohla Římská říše přežít do dnešních dnů?

Krize Římské říše

Jak nejspíše víte ještě ze školních lavic, Římská říše byla poslední dvě století své existence v hluboké krizi. Od 3. století po století 5. vliv Říma postupně klesal, až situace vedla v rozdělení Říma na dvě části, přičemž kolaps západořímské říše byl na konci 5. století korunován několikanásobným vypleněním někdejšího Věčného města. Trvalo skoro tisíciletí, než nakonec došlo i na pád východořímské Byzantské říše a definitivní politický konec Říma jako takového. Mohla však, kdyby měla více štěstí, přežít do dnešních dnů? S jistotou to samozřejmě vědět nemůžeme, lze však spekulovat!

Není nic staršího než včerejší krize

Jako většinou v případě zániku civilizací je kolaps západního Říma otázkou několika pohrom, které postihly zemi najednou. Dílem měl Řím problémy s hlubokou společenskou, ekonomickou a politickou krizí. Konec západořímské říše má sice dodnes velkou popularitu u proroků apokalypsy, kteří upozorňují tu na římské uvolněné mravy, jinde na nízké zastoupení "pravých" Římanů v populaci (od 3. století dostali občanství všichni členové říše). V reálu ale jenom politické problémy za římský konec nemohly.

Každý stát, a obrovské impérium zejména, konstantně čelí krizi. Někdy větší, někdy menší. Pokud by Řím pod tíhou občanských válek zkolaboval na přelomu milénia, během svého přerodu z republiky na císařství, byly by dnes nejspíše právě tehdejší politické nápady označovány za "hlavní důvod" kolapsu. Řím na přelomu tisíciletí měl ale tu výhodu, že zároveň po boku politické krize nemusel tolik řešit jiné problémy. Řím 5. století podobné štěstí neměl, a boj s krizí na více frontách ho stál existenci.

Příčiny zániku

Pád západořímské říše také měl významného nositele i ve stěhování národů, velkém přesunu kmenů po starověké Evropě. I zde se ale nad mírou viny lze jen dohadovat. Nelze totiž nazpět jasně určit, zdali bylo stěhování národů důsledkem nebo projevem kolapsu. Pokud politické zřízení kolabuje, nechopí se supi své šance? Řím byl tak či onak pod tlakem migrace, jejíž význam byl značný, ale také nikoliv nekonečný. Stěhování národů totiž bylo do počtu lidí v pohybu překvapivě komorní – v průběhu století došlo na migraci méně než 1 milionu lidí. Římská říše jako celek však měla skoro 40 milionů...

V neposlední řadě se na krizi podepsaly i přírodní jevy. Samotný příchod Hunů do Evropy stěhování národů zřejmě vyvolal. Může mít přitom kořeny ve změně klimatických vzorců v jejich domovské Asii – a tedy příchodu sucha. Také 6. století, kdy se Řím mohl z problémů ještě otřepat, postihla pravděpodobná "malá doba ledová", nejspíše v důsledku silné vulkanické erupce. Když se tou dobou byzantský císař Justinián I. snažil znovu dobýt západní území, a skoro se mu to podařilo, zasáhla navíc římské území velmi silná morová epidemie. Takzvaný Justiniánský mor mohl zabít desetinu až třetinu tehdejší populace...

Reformy, reformy, reformy

To vše naznačuje, že kdyby měl Řím o něco více štěstí, nebo proaktivněji řešil své politické problémy, mohl se dožít podstatně vyšších narozenin. Identifikovat všechna možná řešení politické a ekonomické otázky by vydalo na knižní sérii – a stejně by se závěry mnozí nejspíše nesouhlasili. Situaci lze však shrnout do několika hlavních bodů, z nichý každý by snad mohl změnit status quo natolik, aby menší počet krizí Řím překonal.

Především by bylo třeba snížit korupci v západní části Říma, ideálně nějakou vlnou reforem, které by byly inspirovány právě ve východořímské říši, kde byla korupce nižší. Napomoct tomu však mohly i daňové reformy – západní část Říma byla značně zatížena daněmi a inflací, v éře před pochopením principů ekonomie však málokdo mohl určit příčiny problému. Když ekonomická krize postihla jednotlivé regiony a centrální vláda nebyla s to se o ně postarat, vedlo to k oslabení zájmu regionů kopat za společnou římskou věc. Vysoké daně byly v historii značně populární nástroj. Snížení daní tak snad mohlo situaci prospět daleko víc než drakonická sazba. Škoda, že ve své době to takhle nikdo nevnímal…

Problém velikosti

V éře před příchodem plachetnic, železnice či rádia existuje jistý limit území, které lze efektivně spravovat. Alespoň bez postupné ztráty loajality jednotlivých vládců vzdálených držav. Římské cesty napomohly rozšíření vojenství i správy, od jisté velikosti říše ale přestaly dostačovat. Nebylo nezbytně nutné, aby nějaký geniální Říman v roce 300 našeho letopočtu vyvinul rádio – úplně by stačilo, kdyby přišel s parním strojem. Mít Řím železnici, nejspíše by se mu dařilo organizovat a bránit říši daleko úspěšněji. Je to maniakální idea, teoretické znalosti parního pohonu i praktické znalosti metalurgie však Římané měli, a znali i uhlí. "Jenom" si nespojili vše dohromady.

Zbytek krizí, tedy stěhování národů, ochlazení i epidemie, byly ve větší či menší míře dílem náhody. Na ně se Řím ve své éře připravit rozumně nemohl. Je otázkou, zdali bychom s podobnou dokonalou bouří problémů něco svedli i dnes, v éře relativního klidu. Kdyby tedy nedošlo na žádnou z daných krizí, říše mohla mít větší šanci na přežití. Kdyby však byla politicky a ekonomicky stabilnější, mohla přírodní pohromy také přežít snáz.

Věčná říše

Jak by se dějiny středověku změnily, kdyby se západní Řím nerozpadl, nelze prakticky nijak odhadnout. Právě jeho rozpad dal totiž do pohybu události, které vedly ke vzniku mnoha pozdějších států. Pokud ale lze soudit z osudu východořímské říše, mohl by homogenní Řím více méně nerušeně fungovat klidně po další staletí. Nemohl by nejspíše tak dlouho přežít, aniž by dříve či později nepodstoupil další vlnu reforem, krizí či občanských válek. Je přitom otázkou, nakolik bychom si dnes římskou éru "zbožšťovali", nebýt právě kolapsu z 5. století. Muslimská říše, Svatá římská říše, britské impérium a řada dalších si dala starověký Řím za vzor absolutního státního ideálu. Řím, nejmocnější město před "pádem Říma", byl navíc jako centrum papežské moci i nejvýznamnějším městem evropského středověku.

Svým způsobem tak vlastně římská říše nikdy neskončila, "pouze" se povaha říše i její správa změnila tak, aby vyhověla novému kontextu. Její ideál nicméně žije v myslích státníků i dnes a její sídlo je dodnes poutním místem pro miliony věřících. Podobnou vytrvalost můžou Římu říše z kolapsu pozdní doby bronzové, jiného slavného "pádu civilizací", jenom tiše závidět!