Duchovní centrum tibetského buddhismu. Seznamte se s Potálou – posvátným sídlem dalajlámy
Tak jako Karlštejn je výstavní síní Karla IV., tak Potála je stále vnímána jako výstavní síň architektury tibetského buddhismu.
„Není možné stát pod Potálou a neobdivovat ji,“ říká jeden z mnoha českých turistů, kterým se díky čínskému vízu dostalo šance obdivovat sídlo dalajlámů a centrum tibetského buddhismu, které vzniklo v 7. století našeho letopočtu. Ono určení letopočtu jako „našeho“, tedy křesťanského, není na škodu, neboť dějiny buddhismu se začaly psát několik století před Ježíšovým narozením.
Dalajlámův opuštěný palác
Jeho Svatost Tändzin Gjamccho, tedy aktuální dalajláma, jenž navštívil Českou republiku, nesídlí ani ve své zemi ani v paláci, jenž byl historicky sídlem jeho předchůdců. Místem trvalého pobytu je indická Dharamsala, zatímco Potála v tibetské Lhase spadá pod čínskou samosprávu. „Příjmení“ Gjamccho je „dědičné“ neboť se podle reinkarnačních představ jedná o převtělence neboli tulkua.
Samotný palác byl v roce 1994 zapsán na seznam Světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO a v análech této organizace se lze dočíst: „Komplex zahrnující Bílý a Červený palác spolu se soudními budovami je postaven na Červené hoře v centru Lhasy, v nadmořské výšce 3700 m. Zde byl v 7. století založen klášter Jokhang, jenž se následně stal výjimečným buddhistickým centrem. Dále zde stojí Norbulingka, dalajlámův bývalý letní palác postavený v 18. století, který je mistrovským dílem tibetského umění. Krása a originalita architektury těchto tří lokalit, jejich bohaté zdobení a harmonické začlenění do krajiny se snoubí v nádherné historické a náboženské jednotě.“
Potála - sídlo tibetských dalajlámů - interiér Zdroj: Luca Galuzzi/Wikimedia Commons
Červený a bílý
I tady trávil své dny současný 14. dalajláma, než byl nucen po krvavém potlačení protičínského povstání v roce 1959 uprchnout do exilu. Palác samotný byl čínskými vojsky dost poničen, naštěstí unikl osudu mnoha jiných klášterů, které byly zcela srovnány se zemí. Zatímco bílý palác sloužil k životu dalajlámy a nejvyšších duchovních, Červený palác je tvořen spletí kaplí a učeben určených k duchovnímu životu a vzdělávání. Ústřední Velká Červená hala se skládá ze stúp ukrývajících ostatky dalajlámů. Zvláště hodné pozornosti jsou výjevy ze života pátého dalajlámy, za jehož života byla Potála stavěna.
Zdálo by se, že vstřebat 360 000 m² není možné během jedné návštěvy, ale zdaleka ne všechny prostory jsou přístupné. Z vlastních prostor uvidíte méně než polovinu. Co se týče focení, povoleno je pouze na nádvoří, a množství turistů hlídá objednávkový systém, přes který se rezervují vstupenky. Zásadní vliv na množství turistů mělo dokončení železnice na trase Qinghai–Tibet, k němuž došlo v červenci 2006. V praxi do Tibetu přineslo 15–20% nárůst turistů, což si vyžádalo omezení počtu návštěvníků Potály na 2300 lidí denně. Jen pro srovnání – Pražský hrad navštívilo v roce 2015 1 875 814 platících návštěvníků, což znamená více než dvojnásobný denní průměr, který vyčlenily čínské úřady pro bývalé dalajlámovo sídlo.
Legenda o vzniku
Legenda o založení paláce vypráví o oddaném buddhistovi jménem Songcän Gampo (617–649), jenž byl zároveň panovníkem tibetského království (Tchu-po). Rád se ke studiu posvátných knih a meditaci vydával do míst nazývaných Potála. V sanskrtu slovo znamená Buddhova hora, v tibetštině příbytek bohyně milosrdenství. Král Songcän Gampo udělal ze Lhasy hlavní město království. V roce 641 pojal za manželku čínskou princeznu Wen-čcheng a rozhodl se pro ni vystavět palác Potála. Byla postavena budova s devíti poschodími, 999 místnostmi a 1000 síněmi k meditování. Jiné literární podklady zmiňují svatého muže, jenž právě odtud předkládal davům své vědění a na jeho počest tady začal vznikat chrám, který se následně proměnil ve složitý komplex.
Děla pro Potálu
Potála se stala pro Tibeťany extrémně důležitým symbolem. Čínská aktivistka a blogerka Tsering Woeser v materiálu Decline of Potala Palace připomíná mezi Tibeťany oblíbenou písničku, v níž se mimo jiné zpívá: „Na zlaté střeše Potály tyčí se zlaté slunce. Není to zlaté slunce, ale vzácná tvář Lamy. Na svazích Potály začíná den zvukem zlatého hoboje.“ V tomto materiálu připomíná noc ze dne 17. března, kdy byl dalajláma nucen uniknout z paláce Norbulingka.
„O dva dny později se stala Lhasa centrem rozsáhlého ostřelování zaměřeného mimo jiné na palác Norbulingka a Potála. 308. dělostřelecký pluk umístěný po celá léta na úpatí Bumpa Ri na protějším břehu řeky, měl na Potálu neustále zaměřeno několik houfnic,“ připomíná Tsering Woeser.
Současnou podobu má palác od přestavby v 17. století, dokončené v roce 1695. „Říká se, že všichni v Potále žijící mniši jsou prověřeni čínskou vládou,“ nese se ve frontě mezi turisty. Je zmiňován mezi největšími paláci světa a zároveň jde bezesporu o největší turistickou atrakci Lhasy
Jak moc bizarní je historie, ukazuje fakt, že aktuálně jsou prostory Potály v čínských prospektech prezentovány, jako čínské státní muzeum. Je to podobné, jako když v minulém století bylo v ukrajinském kostele vybudováno Muzeum ateismu. A přitom v podkladech UNESCO stojí, že „se jedná o symbol spojení světských a náboženských autorit“. Dalajlámou nuceně opuštěný palác je podobnou historickou připomínkou jako Zimní palác v Petrohradě. Oba architektonické skvosty své původní majitele vlivem revolučního běsnění ztratily. Dalajláma to však na rozdíl od Mikuláše II. díky emigraci přežil.
Text: Topi Pigula