Znáte omula, něrpu a holoměnku - nejzajímavější živočichy Bajkalu?

Bajkal má mnoho fascinujících dat. Jezero je dlouhé 636 km s rozlohou srovnatelnou s Belgií. Pod rozsáhlou hladinou, u níž nedohlédnete konce, podobně jako u skutečného moře, se skrývá téměř pětina světových zásob pitné vody. A to zdaleka není všechno.

Holoměnka, omul a …

Pokud by se imaginární kapitán Nemo rozhodl prozkoumat toto moře od jeho největších hlubin, začínal by v hlubině 1637 m. Jeho pouť k hladině by po prudkých svazích, z nichž některé mají úklon až 80 stupňů. Podvodní kaňony byly v minulosti řečišti pozemských řek. Jako geolog by rozeznával extrémně staré prahorní horniny patřící k ankarského (sibiřského) baltskému štítu. Ale nejen je, pod hladinou i na bajkalských ostrovech se nacházejí horniny druhohorního a třetihorního stáří. Bráno okulárem geologické optiky zkoumající hlubiny věků, tak poměrně před nedávnem, zhruba před půlmilionem let, došlo v rámci tektonických pohybů k poklesu pevniny na sever od Ol’chonu.

To mělo za následek zatopení a vznik ostrova, který není od pevniny příliš vzdálen. Ale vraťme se k našemu imaginárnímu Nemovi, který víří směrem k hladině a zkoumá zdejší zajímavosti. Naráží na průsvitné, ale duhově pableskující rybky rodu Comephorus, u kterých se stojí za to zastavit. Golomjanka (Comephorus baikalensis), tedy hezky česky holoměnka větší je průsvitná ryba tvořená z velké části tukem. Dokáže migrovat ve vodním sloupci a vyskytuje se v obrovských hloubkách, což znamená, že se dokázala přizpůsobit velkým tlakům. Druh Comephorus dybowskii byl zastižen v hloubce až 1000 metrů, nicméně podle ročních období migruje směrem vzhůru nejspíše z důvodů hledání potravy. Zatímco v lednu a únoru se potuluje v hloubce 500 – 300 m, tak v březnu a dubnu se vyskytuje v hloubkách jen kolem 150 – 100. Není moc velká, dorůstá do pouhopouhých 16 cm a patří mezi ryby živorodé.

Pro člověka je mnohem zajímavější síh bajkalský zvaný omul. Chutná ryba, koupená zabalená do novin, se dá opéct na ohněm podobně jako makrela (Coregonus migratorius) Je nejčastěji komerčně lovenou rybou Bajkalu a bez problémů ji koupíte od rybářů v přístavní trzích. Stejně jako člověk ji má rád bajkalský tuleň, který ovšem snad ještě raději pozře holoměnku.

...něrpa

Tuleň bajkalský (Phoca sibirica), jež se v ruštině zve něrpa, je od svých nejbližších příbuzných nejbližších příbuzných, tuleně kaspického (Phoca caspica) a tuleně kroužkovaného (Phoca hispida) oddělen tisícovkami kilometrů souše. Tuleň je na Bajkale vrcholovým predátorem, jeho už s výjimkou člověka neloví nikdo. A byť je přísně chráněn a na usvědčeného pytláka by měly dopadnout přísné tresty, přesto se tuleni loví. Před léty autor těchto řádků viděl sušící se tulení kůže přibité na stěnách rybářských domků a když poznamenal, že je přece něrpa chráněná, dostalo se mu jen pobavených úsměvů. Asi jako když by u nás v jihomoravském vinném sklípku postaveném u cyklostezky poznamenal, že i cyklista by měl řídit střízlivý. Extrémním problémem, který něrpu ohrožuje, je místní znečištění vod a již naznačený nelegální lov.

Není to zrovna obr mezi ploutvonožci, zatímco rypouši dorůstají váhy blížící přesahující 4 tuny a déku6,5 m, samci bajkalských tuleňů váží do 130 kg a jen výjimečně dorostou do 150 cm. Zato když se zadaří, tak žijí třeba i 55 let. Jak úzce jsou jednotlivé prvky bajkalského ekosystému vzájemně propojené krásně ilustruje V. D. Pastuchov, citovaný v časopise Vesmír: „Roční nárůst biomasy golomjanek představuje asi 118 tisíc tun, z toho tuleň bajkalský spotřebuje asi 64 tisíc tun. Potravou golomjanek jsou korýši, a to v ročním množství 500 tisíc tun. Denně spotřebuje tuleň asi 3 kg ryb, na 1 kg přírůstku jich mládě musí spořádat okolo 25 kg, dospělý dvakrát tolik.“ Populace tuleňů se odhaduje na 40 – 70 000 jedinců a nevypadá to, že by se měla rapidně zvýšit. Faktory omezující jejich spokojený život naopak sílí a nikterak nepomůže, že něrpy jsou extrémně otužilí a skvěle připravení na zdejší zimy. Vždyť se rodí na přelomu zimy a jara, což znamená, že samice uprostřed březosti zvládá venkovní teploty klesající až k -40 stupňům.

Nedaleko Bajkalu se rozkládá Barguzinský zapovednik, rezervace založená za účelem ochrany zdejších kunovitých šelmiček – sobolů. Její vznik inicioval Zenon Francevič Svatoš, jehož otec František Svatoš, se narodil 10. března 1857 v Luži u Chrudimi. Samotný Zenon nikdy na našem území nebyl.

Text: Topi Pigula