Záhada tajemných geoglyfů v Peru je stále nevyřešená

Logika velí, že udělat takový obrazec nelze bez „kontroly“ a „navigování“ z velké výšky. Jenže obrazce vznikly v době, kdy žádná letadla či vrtulníky zkrátka nebyly.

Vesmírné letiště

„Jsem přesvědčený, že bez navigace z vesmíru by kresby na planině Nazca nemohly vzniknout,“ shrnul svou myšlenku Erich von Däniken na jedné ze svých přednášek v Praze. Ať už se jedná o pozitivní geoglyfy, vzniklé naaranžováním přírodního materiálu jakým jsou například kameny či štěrk, či negativní, jež jsou naopak vytvořeny odstraněním přírodního materiálu v krajině tak, aby se odkryl odlišný podklad ležící vespod, vždy vzbuzují údiv a zamyšlení. A v případě těch největších a nejznámějších se vtírá myšlenka na pomoc zpoza hranic lidské civilizace, což byl právě obor švýcarského milovníka teorií o mimozemských civilizacích.

Ze země uvidíte jen rýhy v zemi, které nejsou hlubší než pětadvacet centimetrů, mnohde i méně. Teprve z výšky se struktury odhalí v celé své kráse. Je nutno vzlétnout, aby šlo vidět celá těla kolibříka, opice, velryby nebo pavouka.

Erich von Däniken měl v účelu čar jasno. Podle něj se jasně jednalo o naváděcí čáry, tedy jakési letiště. Ve své knize Příchod bohů tuto teorii popisuje a dopodrobna rozvádí, přičemž pomíjí argument, že by se přistáváním rýhy „zakryly“ materiálem a naopak by se objevily nové – matoucí – od přistávajících vesmírných plavidel. Šamani kultury Nazca měli údajně schopnost opustit tělo a vidět krajinu z výšky. Podobné zážitky ostatně popisují i dnes lidé po požití některých halucinogenů. Není bez zajímavosti, že podobné obrazce lze nalézt na mnoha dalších místech jižního Peru, občas i ve svazích zcela nevhodných pro přistání jakéhokoli lidského či vesmírného plavidla.

Nazca není jen planina, ale i kultura

Archeologové jejich kulturu, jež nese stejné jméno jako dnešní lokalita – Nazca – časově zařazují do tzv. středního horizontu, na časové úsečce je doba mezi rokem 100 př. n. l. a 800 n. l. (někteří autoři udávají 650 n. l.). Aby bylo možno představit si, o jakou dobu šlo, uveďme na časové přímce alespoň dva hraniční body z nám známého kontinentu. V roce 100 př. n. l. se narodil budoucí politik, vojevůdce a diktátor Gaius Julius Caesar a naopak o 900 let dříve (počítáno směrem k dnešku), v roce 800 n. l., se v oblasti Francie, Německa, Nizozemska, Belgie a Švýcarska rozkládala Francká říše pod správou Karla Velikého. Ve stejné době se v pouštní oblasti severního peruánského pobřeží Tichého oceánu rozvíjela civilizace, která bez schopnosti létat vytvořila geoglyfy, o jejichž původu se vědci pořád přou. Jak muži, tak ženy se zdobili tetováním, nosili náušnice a nositelé tradic byli, jak bylo u středo- a jihoamerických kultur zvykem, šamani. Podle profesora Clive Rugglese šlo o jakési labyrinty určené k procházení a nikoliv k pohledu z výšky. To ale nijak nevysvětluje tajemství jejich vzniku a dokonale přesných tvarů.

Planina Ingenio leží městy Palpa a Nazca v nadmořské výšce asi 600 m. Jižní pobřeží Peru je suchá subtropická poušť s každoročními srážkami v rozmezí od nuly do 25 milimetrů, takže „likvidace“ obrazců díky dešťovým či sněhovým srážkám je v podstatě nemožná. Svrchní vrstvu povrchu tvoří tmavší tmavě červená vulkanická vrstva, která po odkrytí odhalí spodní světlou vrstvu vápence. Ta je po odkrytí znatelná i z velké výšky.

„Díky specifickým podmínkám pampy obrazce přežily tisíciletí. Specifičnost pampy je dána dlouhodobým minimem srážek, tím, že součástí půdy je sádrovec, a mikroklimatem v nejnižší vrstvě asi 50 cm nad zemí (zatímco výše stále vane vítr, u země je skoro bezvětří). Z dlouhodobého hlediska je však vítr přece jen nepřítelem obrazců; v minulosti musel někdo o obrazce občas pečovat a čistit je (v nedávné době se o ně postarali jejich znovuobjevitelé). V pampě je znát každý otisk boty, každá prochozená pěšinka se vine jako světlý pruh, který je viditelný zdaleka a zůstává nadlouho. Do nejcennější části pampy (zhruba 550 km2) je vstup zakázán, oblast je vyznačena kolíky a střežena,“ píše Jaroslav Klokočník v časopise Vesmír.

Právě pohled shůry stál za objevem, protože mezi Limou a Arequipou byla zavedena letecká linka a komerční piloti neobvyklé obrazce nejen zaznamenali, ale začali se na ně ptát. První „hlášení“ sice nepochází od pilota, ale španělského historika a kronikáře Cieza de Leóna, jenž už roku 1547 uvedl, že viděl "znamení v některých částech pouště Nazca". Pohužel jeho postřeh, navíc ze země špatně ověřitelný, zmizel v propadlišti dějin.

Teorií byla celá řada

Ve 20. století, přesněji v roce 1929, se geoglyfům na planině věnoval peruánský archeolog Julius César Tello. Jeho interpretace zněla: posvátné dálnice. To už vešly podivné útvary ve známost a začaly zajímat celou řadu archeologů a dalších vědátorů. Zatímco Američan Paul Kosok tvrdil, že jde o "největší astronomickou knihu na světě", Tellův učedník Toribio Mejía Xesspe předpokládal, že linie byly součástí zmizelého náboženství.

K astronomické variantě se klonila i archeoložka María Reiche Neumann, která ve své teorii uvedla, že jde o obrovský sluneční a měsíční kalendář starých peruánských astronomů. Podle ní měly rýhy sloužit k předpovědi nejlepší doby na sklizeň plodin a k výpočtu příchodu období dešťů. Neumannová tvrdila, že orientace čar souvisí se směrem k obzoru v místě, kde Slunce vychází během léta a zimy. Jaroslav Klokočník je vůči astronomickým teoriím velmi skeptický, mimo jiné argumentuje tím, že stačí nevhodný úhel či špatné světelné podmínky a už jsou čáry velmi špatně viditelné, a v noci jsou pečlivější měření znemožněná docela. Z toho vyplývá poměrně velká nepraktičnost takovéhoto typu „astronomického kalendáře“.

Tudy k vodě

Novější teorie počítají s životně důležitou a v poušti nedostatkovou surovinou – vodou. Podle ní měly čáry ukazovat směrem k tektonickým poruchám a místům, kde je větší koncentrace životadárné tekutiny. Jaký význam však mají jasně definované struktury, jako je kolibřík nebo pavouk? Vysvětlení nabízí Donald A. Proulx z University of Massachusetts. Ve své práci mimo jiné podrobně zabývá keramikou z období kultury Nazca a zjistil, že podobné, ne-li totožné zoomorfní vzory se objevují na jejich keramice. Proulx obrazcům přisuzuje symbol plodnosti.

Dnes se planina Nazca stala turisticky extrémně atraktivním místem. Přestože je vstup do nejzajímavějších míst zakázán, to proto, aby nedocházelo k ničení obrazců či vytváření nových, za příslušný obolus se můžete letadlem proletět a na vlastní oči se přesvědčit o umění dávno zmizelé kultury.

Ať už se přikloníte k jakékoli teorii, tak bezesporu neuniknete následující myšlence: bez pohledu shora něco takového nebylo možné udělat. Bez ohledu na fakt, že jste se osobně mohli přesvědčit o opaku. Výroba geoglyfů nebyla nijak pracná – stačilo odstranit vulkanickou horninu do hloubky sotva čtvrt metru. Tajemstvím zůstává dokonalá geometrická přesnost. Když se i v 21. století stavitelé dálnice v Polsku při veškeré technické vyspělosti netrefili o 5,5 km, tak jak je možné udělat ze země dokonalý obraz kolibříka nebo papouška?

Text: Topi Pigula