Wolverine v sukni! Superhrdinské schopnosti existují: Skotka díky vzácné genetické mutaci necítí bolest

Bolest je pro člověka zásadní, shodují se na tom vzácně biologové, buddhisté nebo křesťané. Bez bolesti není život – ale neplatí to vždy. Někteří komiksoví hrdinové bolest necítí nebo ji dokážou ignorovat. K velkému překvapení vědců ale tato superschopnost existuje také v reálném životě. Zatím ji ale má jen jeden známý člověk.

Neví, jak bolí bolest

Jo Cameron je na první pohled úplně obyčejná britská důchodkyně. Až do svých jednasedmdesáti let vedla zcela normální život – stejně jako většina jejích vrstevnic už v životě zažila spoustu zlého, co na ní zanechalo dost šrámů a jizev, a to nejen těch symbolických a psychologických, ale i reálných.

Jenže na rozdíl od ostatních smrtelníků je snáší pozoruhodně dobře: necítí totiž bolest. Na konci března vyšla první studie, která zázrak jejích genů, jež jsou za tuto schopnost zodpovědné, popsala. Vyšla v odborném čaasopise British Journal of Anaesthesia.

Život bez bolesti i pro ostatní

Lékaři, kteří pozoruhodnou anomálii zkoumali, ji neberou jako nějakou hříčku přírody, ale jako fascinující možnost najít léky pro miliony lidí trpících chronickými bolestmi – anebo k ulehčení umírání, které potká každého z nás. Lék, který pomůže alespoň jednou za život každému člověku, to už by byl hit...

“Potenciál tohoto objevu je jedním slovem gigantický,” uvedl hlavní autor výzkumu doktor Devjit Srivastava. Na celém objevu je pozoruhodné, že až do svých šedesáti let si paní Cameron vůbec nevšimla, že by se něčím lišila od ostatních. Teprve, když vyhledala lékaře kvůli dvěma zraněním (paže a kyčelní kloub), napadlo ji i jejího ošetřujícího doktora, že něco není v pořádku Obě zranění jsou mimořádně bolestivá, ale paní Cameronová nechtěla žádné léky na potlačování bolesti – a navíc se obě zranění hojila neskutečně rychle. Celý život si myslela, že podobně jako ona (ne)cítí bolest všichni ostatní lidé na světě a nikdy ji nenapadlo, že by mohla být něčím výjimečná. Teprve při rozhovorech s experty se ukázalo, že mnohokrát v životě se spálila, ale na zranění ji neupozornila bolest, ale až pach spálené kůže. Jediné, co její okolí zaznamenalo výjimečného, byla její schopnost pojídat extrémně pálivé papričky, aniž by cítila jakkoliv nepříjemný pocit.

Odpověď v DNA

Vědci proto pečlivě prostudovali její DNA. Ukázalo se, že se od “normální” liší ve dvou zásadních znacích. Našli mutací v oblasti jménem FAAH-OUT, o níž si až doposud vědci mysleli, že jde o zbytečnou, tzv. odpadní DNA, která nemá žádný účel. A další mutace se nacházela nedaleko od ní, v genu, který kontroluje enzym známý jako FAAH. O tom se už dlouho ví, že je spojený s pocity bolesti, náladami, ale také pamětí. U myší se již ukázalo, že ty bez FAAG cítí menší bolest, rychleji se jim hojí poranění a jsou méně úzkostlivé. Ale že je něco možného také u člověka, až doposud nikoho nenapadlo...

Text: Martin Kolář