Vzorem pro Indiana Jonese byla žena! Příběh divoké anglické lady-archeoložky

Excentrička lady Hester Stanhopeová se narodila v 18. století a ačkoli byla bohatá a dobře vychovaná, dělala vše, co ženy v té době dělat neměly. Nosila mužské šaty, kouřila dýmku a na koni jezdila obkročmo. Byla taky tvrdohlavá a dokázala přesvědčit Turky, aby jí povolili pátrat po pokladu v Aškelonu, který byl tehdy na území jejich říše. Její archeologické vykopávky jsou považovány za první vědecký výzkum a začátek éry archeologických prací na území dnešního Izraele, napsal o osudech Stanhopeové izraelský list Haarec.

Podle doktora Davida Sassona, který se životem Stanhopeové zabývá, lady zřejmě trpěla nedostatkem citové náklonnosti svého okolí. Narodila se roku 1776, otec ji poslal k babičce, která ji ale přenechala Hesteřině strýci Williamu Pittovi, tehdejšímu předsedovi britské vlády. Byl svobodný a Stanhopeová se okamžitě ujala vedení jeho domu. Ošetřovala ho v nemoci a Pitt jí odkázal značný majetek. Když roku 1806 zemřel, setkala se Stanhopeová s důstojníkem britského námořnictva, který jí předpověděl, že se dostane do Jeruzaléma. Na východ se vydala roku 1810 coby bohatá svobodná žena, která už za sebou měla třicítku.

Šest let na cestách

Cesta do Jeruzaléma jí trvala šest let, nejdříve se vydala na Gibraltar a na Maltu, pak jela do Istanbulu a Egypta. Tamního vládce Muhammada Alího Pašu uchvátila natolik, že jí poskytl 11 velbloudů a 30 koní jako doprovod na cestu do Jaffy. Prohlédla si Jeruzalém a Betlém a pak se vydala na sever do dnešní Sýrie a Libanonu. Ve starobylé Palmýře jí poprvé místní beduíni překřtili na Královnu pouště a to jméno jí pak už zůstalo. Existuje kresba, na níž je zachycena při kouření vodní dýmky s libanonským šajchem. "Tehdy ženy nekouřily a určitě ne na veřejnosti," řekl Sasson.

V Libanonu jí mniši ukázali svitek, který popisoval ohromné poklady zakopané v Aškelonu. Stanhopeová se okamžitě rozhodla, že je vykope.

O povolení k vykopávkám musela požádat vládnoucí Turky, ale ti to nejdřív odmítli. V té době totiž archeologové ze Západu pracovali hlavně tak, že odváželi vykopané skvosty do muzeí ve svých zemích. Stanhopeová slíbila, že najde-li poklad, vydá ho Turkům. Na to osmanské úřady slyšely a nařídily guvernérům Damašku, Akka a Jaffy, aby jí byli nápomocni.

Archeologii založila sama...

Až do roku 1920 se podle historika z Aškelonu Gada Sobola nedá v Izraeli hovořit o řádné archeologii. Jestliže se tam začátkem 19. století náhle zjevila žena, která projela Damaškem a dostala, co požadovala, byl to mimořádný výkon. Její energie nakazila ostatní, takže se k ní připojilo mnoho dalších lidí, někteří za ní přijeli z Anglie. K vykopávkám si najala 100 obyvatel vesnice Džúra, která už neexistuje a byla by dnes součástí Aškelonu. "Po kontaktu se Stanhopeovou se už Osmané archeologů nebáli. Podařilo se jí dokázat, že kopat zde má smysl a není to nebezpečné," řekl Sobol.

Stanhopeová si udělala překvapivě pečlivou přípravu terénu, takže správně určila místo, kde je třeba začít kopat. Poklad sice nenašla, zato hned druhý den po zahájení prací narazila na mramorové torzo lidské postavy vysoké přes dva metry. Ke zděšení přítomných přikázala je rozbít a shodit do moře, čímž přesvědčila Turky, že jí nejde o loupení antických památek.

Vykopávky zdokumentoval doktor Charles Lewis Meryon, který se jich zúčastnil. Našla se keramika, části mramorových a žulových sloupů, které svědčily o tom, že se narazilo na základy stavby, zřejmě baziliky. To však Stanhopeovou nezajímalo. Celá akce skončila po dvou týdnech a lady byla zklamaná. Přesto podle Sassona posloužila jako povzbuzení dalších archeologů, kteří pak kopali na tomtéž místě. Navíc měl celý podnik vysokou popularitu, takže do Aškelonu zamířilo mnoho lidí včetně skotského umělce Davida Robertse, který na svých malbách město zachytil v roce 1838. Dnes je Aškelon považován za pokladnici archeologických památek.

Stanhopeová si v roce 1817 nechala postavit dům na zbytcích staré pevnosti v dnešním Libanonu a tam žila až do své smrti. Zemřela ve věku 63 let v bídě a osamění a pohřbili ji v její zahradě. Když syn Muhammada Alího Ibráhím Paša dobýval Libanon, jediné místo, které zůstalo nedotčeno, byl dům lady Stanhopeové. Nevstoupil do něj jediný egyptský voják a Muhammad Alí později prohlásil, že mu tato žena nadělala víc problémů než všichni povstalci v Sýrii a Palestině dohromady.

ČTK