Jak vzniklo víčko na kelímek s kávou? Nenápadný vynález se formoval 50 let

Kelímek s víčkem je pro leckteré milovníky kávy zásadním vynálezem. Zdroj: istock.com

Také si cestou do práce vychutnáváte oblíbenou kávu z kelímku? Pak jste jistě rádi, že můžete kelímek přiklopit praktickým víčkem, díky němuž káva zůstane horká – a hlavně v kelímku. Takové víčko se však nezrodilo ze dne na den.

Možná je to malý krůček pro lidstvo, ale každé ráno se pro spoustu z nás jedná o hodně velký krok. Kelímek s kávou či jiným životabudičem může být pro úspěšný start dne klíčový. Víčko ke kelímku se může jevit jako banalita, ovšem jen díky němu skončí všechen lahodný nápoj v našich žaludcích a nikoli na podlaze tramvají či autobusů. Za víčkem je však více zkoumání, než bychom si dokázali představit.

Šokující káva s víčkem

První patent na víčko se objevil v roce 1934, ten byl však vytvořen pouze pro studené nápoje. Vývoj pokračoval a roku 1950 přišel James Reifsnyder s víčkem, které je možné do kelímku zaklapnout. Víčko však ještě neobsahovalo otvor pro pití – na ten si mobilní milovníci kávy museli počkat až do roku 1967. Za touto fází vynálezu stál Alan Frank, díky němuž bylo možné část víčka odklopit a pít. Známý mechanismus, který umožňuje část víčka po odklopení přicvaknout, aby už nepřekážela, přišel v roce 1975. Za těmito požadavky trhu stála proměna společnosti a západního životního stylu, který vyžadoval více cestování a bohužel i hektičnosti. Pro leckoho jsou tak kelímky na kávu jakýmsi symbolem uspěchanosti a neschopnosti využívat si přítomný okamžik. Ale to by bylo na jiné povídání, vraťme se k vývoji tohoto nenápadného vynálezu.

Ikonické cestovní víčko si opět vyžádalo téměř dekádu příprav a objevilo se v roce 1984. Tato verze přinesla řadu úprav, které se využívají dodnes – například malou dírku, kterou uchází pára z horkého nápoje, zvýšenou část víčka, díky níž si nepobryndáme obličej, a také prohloubené místo na potenciálně překážející nos. Prostě geniální. Což potvrzuje i fakt, že se tento model pouze s kosmetickými úpravami využívá dodnes.

Vynález v pozadí

Všechny tyto snahy počítaly s plastovými víčky, od nichž se z ekologických důvodů začíná v poslední době ustupovat. Namísto jednorázových víček se proto výrobci snaží nabízet produkty z pevných plastů, které vydrží dlouhodobě. Ekologická zátěž je stinnou stránkou každého podnikání, včetně vývoje něčeho tak nenápadného, jako je víčko pro kelímek s horkou kávou.

Mimochodem, víte, jaká je ideální teplota pro pití kávy? Je to asi 57 °C. Optimální servírovací teplota může být (podle typu kávy) až 85 °C, ovšem v takovém případě bychom si spálili jazyk. S klesající teplotou se proměňuje i chuť a vůně kávy a právě kolem 56–57 °C je charakteristická hořkost nejvýraznější – a zároveň nám umožňuje vychutnat si nápoj bez obav z bolavého jazyka. Až si tedy budete příště chtít vychutnat svou oblíbenou kávu, zamyslete se nejen nad její ideální teplotou, ale i neskutečnou prací brilantních mozků, které stojí za jedním zdánlivě obyčejným kusem plastu.