Vesmírná vzpoura! Posádka Skylabu odmítla poslouchat rozkazy – a byla z toho rebélie

Vzpoura posádky Skylab byla zatím první svého druhu... Snad každý zná alespoň jeden případ námořnické vzpoury – když žádný jiný, pak alespoň ten nejslavnější z lodi Bounty. Půlstoletí kosmických kolumbiád však zaznamenalo již i případ první „vzpoury“ ve vesmíru! Jeho iniciátoři patřili mezi americké astronauty a dokázali pořádně nadzvednout mandle šéfům NASA dole na Zemi.

Vítejte na Skylabu

Psal se rok 1973 a NASA si tehdy užívala krátké existence své první vesmírné stanice jménem Skylab. Rozměrný komplex vynesený poslední raketou Saturn V umožňoval realizovat pokusy, které do té doby nebyly možné, rekordní pobyt ve vesmíru však kladl i nové nároky na těla a mysl astronautů. Zatímco předešlé mise na stanici řídili veteráni vesmírných ledů včetně dvojice lunárních návštěvníků z programu Apollo, mise Skylab 4, vypuštěná v listopadu 1973, byla složena ze "zelenáčů", kteří si teprve zvykali i na podmínky práce ve stavu beztíže. Jednalo se přitom o poslední cestu na stanici, která tam měla strávit zdaleka nejvíce času.

Pravdou je, že posádky Skylabu si užívaly luxusu do té doby nepoznaného. Zatímco astronauti misí Apollo i kosmonauti z výletů Sojuzu byli vměstnáni do několika skromných metrů čtverečních a potravu v tubách, na Skylabu měli k dispozici rozsáhlou otevřenou plochu, volné dny, ale i barvitou stravu. Zároveň však trávili v kosmických podmínkách týdny času a na programu měli daleko více vědeckých experimentů. Na programu Skylab 4 byla náročná pozorování Slunce, lékařské experimenty, sledování průletu komety Kohoutek či čtyři sáhodlouhé procházky v kosmické prostoru.

A právě přemíra práce byla i jablkem sváru v případě Skylab 4. Plánovači NASA pro posádku sestavili daleko drakoništější program úkolů než v případě předešlých dvou misí, alespoň podle členů mise, astronautů Carra, Pogueho a Gibsona. Netrvalo dlouho a posádka začala pociťovat následky z přepracování a, ironií osudu, se tím efektivita jejich činností o to více zpomalila. NASA však nehodlala něco tak malicherného jako únava stát v cestě přínosnosti poslední mise na palubu Skylabu. Aby řídicí středisko kompenzovalo pokusy ve skluzu, nařídilo posádce, aby pracovala i během chvil volna a přestávek na jídlo. Únava astronautů se tím ovšem dále nakupila, až si jednoho dne řekli: dost.

Po zásluze potrestáni

Zhruba šestý týden mise, krátce přes Silvestrem, se trojčlenná posádka rozhodla uspořádat vůči NASA vzpouru. Bez domluvy s řídicím střediskem oznámili, že si udělají volný den, přerušili kontakt se Zemí a vydali se vstříc odpočinku. Podle pamětníků se tehdy Carr, Pogue a Gibson pouze povalovali a užívali si výhledu na Zemi. Šéfové NASA byli rozzuření, nedalo se však mnoho dělat – Skylab se bez kontaktu se Zemí mohl po několik dnů obejít. Riskovat životy posádky na dálku vyslanými signály k manévrům stanice nepřipadalo v úvahu, vyslání "usměrňujících" náhradníků by bylo komicky drahé a neobhájitelné před veřejností. Skylab 4 zkrátka nebylo možné usměrnit a posádka si tak vydobyla svoje.

Komunikace byla navázána brzy po onom volném dni, a po dlouhé debatě konečně Skylab 4 a NASA došli ke kompromisu. Dopředu připravené plány byly zredukovány a posádka mohla některé z experimentů přerušit, pokud začala pociťovat únavu. Vrátily se pauzy v době jídla, večerů i volné dny. Součástí byla i možnost oslavit právě Silvestr. Není překvapivé, že se astronautům brzy vrátila větší chuť do práce – přesto se jim však nepodařilo dokončit všechny z plánovaných pokusů. I pro budoucí inženýry NASA šlo o důležitou zkušenost jak z hlediska výcviku zelenáčů, tak i plánování programu posádek raketoplánů a, později, astronautů vyslaných na Mir nebo Mezinárodní vesmírnou stanici.

Za svou troufalost nakonec Carr, Pogue a Gibson přesto po návratu na Zemi zaplatili nemalou cenu. Po "vzpouře" byla jejich důvěryhodnost v očích plánovačů dalších misí zcela nulová, ani jeden z nich se tak už do vesmíru nikdy nevrátil. Na druhou stranu, další američtí astronauti se, vyjma mise Apollo-Sojuz, na orbitu vrátili až s raketoplány v 80. letech, a to mohla být trojice na výlety mimo Zemi stejně už příliš stará. Možná je tak dobře, že si svou silvestrovskou rebelii užili dosyta.

Ladislav Loukota