Věříte konspiračním teoriím? Bojíte se nejistoty, ukázala studie

Tým polských a britských vědců z Varšavské univerzity si vzal na paškál dnes tak aktuální téma – konspirační teorie. Narážíme na ně téměř dnes a denně, jelikož spousta z nás leckterým takovým tvrzením věří. Jenže jak tyto názory o domnělých spiknutích poznat? Často totiž předkládají zdánlivě přesvědčivé důkazy, přestože jejich argumentace výrazně pokulhává. Jaké tedy jsou psychologické predispozice pro větší náchylnost k důvěře v konspirační teorie?

Potřeba konspiračních teorií?

Podle nového výzkumu je to strach z nejistot. „Konspirační teorie dávají jasné a strukturované odpovědi na složité otázky,“ upřesňuje vedoucí výzkumu Marta Marchlewska. A je to právě potřeba nenechat tyto otázky nezodpovězené, která spoustu lidí přivede k alternativním výkladům rozličných situací.

Výzkum proběhl na vzorku sedmi set dospělých Poláků ve dvou oddělených experimentech. V obou byly účastníkům předloženy články z internetu, jeden o plánech Evropské unie na pomoc uprchlíkům z Blízkého východu, druhý o leteckých katastrofách. Pokaždé se u článku nacházely i uživatelské diskuze, jež obsahovaly jak racionální, tak i konspirační pohledy na popsané události. Účastníkům výzkumů byly také změřeny některé osobnostní prvky a hlavní roli hrála takzvaná potřeba kognitivního uzavření.

Tato potřeba je někdy zkracovaná jako NFC podle anglického originálu Need for Closure. Za tímto téměř čtvrt století starým konceptem stojí polsko-americký sociální psycholog Arie Kruglanski, který ho popsal jako touhu po jednoznačnosti. Lidé s vysokou mírou NFC chtějí rychlá a jasná řešení a bývají méně kreativní. Ovšem pozor, tento fenomén nijak nesouvisí s inteligencí, jakkoli by se to mohlo nabízet; tito lidé odmítají složitá a nejasná řešení nikoli proto, že by je nedokázali pochopit, ale prostě z potřeby mít věci uzavřené a jednoznačné popsané.

Když se vysvětlení nedostává

A právě takové potřeby konspirační teorie ideálně sytí – nabízejí vysvětlení tam, kde by rozum vyžadoval hlubší zkoumání, zvažování více alternativ a navíc s nejistým výsledkem. To se však týká jen těch situací, které věrohodné vysvětlení neposkytují. Pokud měli účastníci výzkumu k dispozici jasnou a přitom ne-konspirační teorii osvětlující popsané jevy, dali jí většinou přednost před tou konspirační. Nelze tedy říci, že lidé s vysokou mírou potřeby kognitivního uzavření tíhnou ke spikleneckým teoriím; pouze při nedostatku nějaké rozumnější varianty se k té konspirační přikloní raději, než aby zůstávali v nejistotě.

„Další výzkum by mohl ukázat, nakolik konspirační teorie plně řeší pocity nejistoty a odrazují lidi s vysokou potřebou kognitivního uzavření od hledání dalších vysvětlení," uzavírá Marchlewska. Takže rada na závěr je jasná – nepodléhejte stejně ukvapeným závěrům jako ti, kteří potřebují rychlá a jasná řešení. Tendence k předsudkům a víry ve spiknutí nesouvisí ani tak se samotnou inteligencí, nýbrž s potřebou mít ve věcech jasno. Toto bychom měli mít na paměti, až příště na nějakou takovou teorii či jejího zastánce narazíme.

Text: MS