Už jste ve spánku snědli pavouka? Vědci se zaměřili na otázku, zdali je to možné. A tady je odpověď

Riziko spaní pod širákem?

„A dej si do uší vatu, aby ti tam nevlezl nějaký brouk,“ radila babička autorovi těchto řádků v době, kdy jako patnáctiletý vyrážel na několikadenní výpravy po krásách českých luhů a hájů. Pak se ukázalo, že má na mysli škvora, což sice není zástupce brouků, byť ho vzhledově může připomínat. Nebyl jediný důvod, aby škvoři, jichž je celosvětově asi 1800 druhů a jsou typičtí klíšťkami na zadečku, lezli do jakéhokoli lidského tělního otvoru. Samozřejmě se nejvíce nabízejí uši, nos a ve spánku pootevřená ústa, která jsou největší. Jenže jsou právě ústa nejlákavější, když při spaní pod širákem mají pavouci a další členovci kolem sebe tisíce otvorů a skulin, které znají?

Jak je to s pavouky?

To, že jíme ve spánku pavouky, je jedna z populárních městských legend (urban myth), které neustále někdo přiživuje. Pavouci jsou predátoři a to samo o sobě znamená, že pokud se cítí ohroženi, brání se kousnutím, které je v mnoha případech bolestivé a u vybraných druhů může jít i o kousnutí smrtelné. V Česku svého času média varovala před kousnutím zápřednicí jedovatou, která se u nás objevila jako přivandrovalec z teplých krajin. „V České republice jsou téměř všichni pavouci jedovatí. Výjimku tvoří pouze zástupci čeledi pakřižákovití (Uloboridae), kteří postrádají jedovou žlázu. Jedovatí jsou tak téměř všichni pavouci, se kterými se u nás běžně setkáte. Výjimkou není tedy ani zápřednice jedovatá. Většina pavouků má však tak malé rozměry, resp. krátké chelicery, které nedokážou propíchnout lidskou kůži,“ píše na svém webu entomolog Pavel Krásenský. To arachnofobiky nepotěší. Z výše uvedeného si totiž vezmou část o tom, že „skoro všichni pavouci jsou jedovatí“ a pominou fakt, že „neprokousnou lidskou kůži“.

Chrápání a dech

"Většina dravců se nebude zabývat ničím větším, než jsou oni sami, protože by si vlastní situaci pravděpodobně zhoršili. Pavouci jsou vysoce citliví jak na vibrace, tak i na teplo, takže je nepravděpodobné, že narazí na lidi nevědomky," říká pro BBC Dave Clark, vedoucí oddělení bezobratlých v londýnské zoo. Některé druhy pavouků a pavoukovců skutečně žijí v našich obydlích, typickým příkladem může být například sekáč. "Pavouci nás považují za velkou skálu, za součást krajiny," říká pro časopis Scientific American Bill Shear, profesor biologie na Hampden-Sydney College ve Virginii a bývalý prezident americké arachnologické společnosti.

„Pavouci považují spícího člověka za něco děsivého. Spící člověk dýchá, tluče mu srdce a možná chrápe, což všechno vytváří vibrace, které varují pavouky před nebezpečím. Vibrace jsou obrovskou součástí smyslového vesmíru pavouků, Spící osoba není něco, kam by se pavouk ochotně přiblížil," doplňuje ho arachnolog Crawford z Burke Museum of Natural History and Culture v Seattle.

Výše uvedená fakta sice vycházejí z biologie pavouků, což je racionální poznání našeho světa. Ovšem racio nemá s mýty mnoho společného. Psychologové se sice snaží fobie včetně „populárního“ strachu z pavouků potlačovat i vysvětlováním a otázkou „co by z toho pavouk měl“, ale strach je strach.

Pavouk vnímá lidská ústa jako jeskyni, která se chvěje, vychází z ní zvláštní zvuky a podivně páchnoucí směsice plynů. To vše jej varuje a odrazuje. To ale neznamená, že se za čas neobjeví „zaručená zpráva“, že „člověk ročně ve spánku sní až osm pavouků“.

Text: Topi Pigula

Podívejte se na naši galerii opravdu krásných pavouků.