Umělý imunitní systém: ochrání lidské tělo i počítače?

Poslední roky se nesly ve znamení mnoha problematických hackerských útoků. Ačkoliv ne vždy plnily novinové titulky, jejich škody se často počítaly do desítek milionů dolarů – má však být ještě hůře. Mnozí z odborníků předpovídají nevyhnutelný příchod "digitálního 11. září", které nároky na kyberbezpečnost postaví po bok běžné policie a armády. Hackeři budou zkrátka vždy mít náskok – podle několika vědců jim učiní přítrž až futuristický antivir inspirovaný imunitními systémy živých bytostí.

Nenápadný půvab imunologie

Od soukromých úniků jako prolomení herního systému Sony a Steamu přes delikátní weby, jako byl Ashley Madison, až po nabourání vládních tajemství jako ztráty dat IRS či e-mailů Hillary Clintonové – nebo v tuzemských vodách i e-mailové schrány premiéra Sobotky – se bezpečnost počítačových sítí zdá stále více vrtkavější. Někdy jde o prolomení bezpečnostního hesla, jindy o zahlcení serveru či jiné typy ataků. Jisté je, že přijít o údaje k telefonu, e-mailu nebo kreditní kartě může dnes kdokoliv z nás, a to si žádá i vyšší míru stresu. Žijeme přitom stále v době relativního míru. Významnější ozbrojený konflikt by byl zřejmě svědkem fatální ztráty digitálních dat, následného propadu burzy a dalších těžkých efektů, s nimiž se válečníci minulých dekád a staletí nemuseli potýkat.

Hlad po novém a neprolomitelném pojetí antivirových a anatihackerských systémů je proto stále větší. Jak popisuje web Singularity Hub, prostředky hackerů jsou dnes čím dál více sofistikovanější, avšak obrana proti nim zůstává vcelku neměnná. Dojde-li na prolomení, data a pachatele lze jen obtížně stopovat a vypátrat. Dokonce i uzavřené sítě mohou být zpřístupněny, pokud někdo data fyzicky vynese ven na paměťových nosičích. Podle kyberbezpečnostní společnosti Darktrace se však na celý problém s hackováním díváme ze špatného konce, měli bychom se totiž prý inspirovat ve světě přírody.

Ačkoliv je evoluce notně nedokonalým systémem, měla na vypilování obrany proti rizikovým vpádům do organických systémů miliardy let. Souboj mezi viry a bílými krvinkami hostitele se neumí vypořádat s každým problémem, denně však imunita řeší řadu potenciálně fatálních hrozeb, na něž umí reagovat šokantně inteligentně. Použijeme-li tuto analogii na počítačové systémy, zvládáme dnes ve světě informačních systémů sotva postavit ekvivalent kůže, jakmile ale dojde na první oděrku, virus si v těle může dělat, co chce. Právě to hodlá Darktrace svým imunitním systémem pro počítače změnit.

S využitím umělé inteligence

V jejich pojetí by naše počítače hostily algoritmy konstantně monitorující danou mašinu nebo systém. Program však sám vyhodnocoval případné hrozby právě ze změny běžného, průměrného stavu tohoto sytému, nikoliv jenom podle katalogu známých virů nebo přetížení serveru. Uměl by například vyhodnotit hrozbu v závislosti na zkušenostech a při krizi postavit kolem chráněných dat nové bariéry či se od sítě odpojit, popřípadě hackerský útok přesměrovat do náruče předpřipravené pasti. V teorii by Darktrace zvládal úpravu kódu systému a oproti lidem by to celé mohl činit mnohem rychleji.

Kyberimunita není zrovna nový nápad, počítačoví vědci se jí zabývají už od 80. let. Doposud byl však problém s adaptivní schopností vlastní biologické inspirace – jednoduše řečeno, naše imunita se „umí učit“, rozpoznávat nové hrozby a přizpůsobit se jim. Něco podobného bylo v digitální sféře umožněno až posledními pokroky na poli slabé umělé inteligence, tedy samostatně se učících programů, avšak (v kontrastu s mluvícími umělými inteligencemi ve filmech) vytvořených jen pro zvládání velmi specifického úkolu.

V současné době programy Darktrace dokážou efektivně vypíchnout nebezpečné aktivity včetně prolamování hesel a anomálního přesunu/kopírování dat uvnitř sítě samotné (pro fyzické vynesení dat). I pokud se však Darktrace podaří své programy vypilovat pro praktické užití, je nasnadě otázka, nevzniknou-li se systémem maléry známé i z biologické imunity. Jako virus HIV by například hackeři mohli zacílit samotný imunitní systém a obrátit jej proti sobě. Je nasnadě, že ani kyberimunita nebude nikdy stoprocentní, Darktrace má však přesto ambice ji povýšit z dnešní podoby do něčeho mnohem užitečnějšího a fascinujícího.

Ladislav Loukota