Tvář za tvář: život s obličejem mrtvého člověka

Ve filmu Tváří v tvář si John Travolta a Nicolas Cage vymění obličeje. Akční pecka Johna Woo pochází z roku 1997, kdy byla tato technologie ještě sci-fi. Film se stal za těch 17 let klasikou akčního žánru, ale už není žádná „scifárna“. Transplantace obličejů už totiž dokážeme dělat – a velkou roli v tom hrají Češi.

V říjnu roku 2009 se v Missouri stala otřesná věc: cvičený šimpanz Traviz zaútočil na pětapadesátiletou Charlu Nash. Zdivočelý lidoop jí utrhl obličej a pak ještě ruce – byl to téměř zázrak, že žena přežila. Bez obličeje ale skončila strašlivě znetvořená. Naděje na záchranu v podstatě neexistovala…

FIlm Tváří v tvář uvidíte na Prima Family v neděli ve 22.00. V červnu 2011 se však „stal zázrak“. Tým českého chirurga Bohdana Pomahače dokázal paní Nashové transplantovat cizí obličej, a to tak dobře, že to bylo téměř dokonalé. Bohužel její tělo nepřijalo ruce, ale obličej se povedl skvěle. Nashová už vnímá svou čelist i bradu, brzy zřejmě bude cítit i vůně.

Šlo teprve o třetí podobnou operaci v dějinách a jednoznačně nejpovedenější. Doktor Pomahač dostal vojenský grant, který mu umožnil provést celkem 5 takových operací. Paní Nashová přišla jen o část obličeje, ale Pomahačův tým dokázal už provést i úplnou transplantaci obličeje.

Proběhla také roku 2011 – Pomahačův třicetičlenný tým během patnáctihodinové operace transplantoval tvář stavebnímu dělníkovi. Ten o obličej přišel po zásahu elektrickým proudem – ze tváře mu zbyla jen bílá nehybná maska. Špičková práce českého chirurga mu obličej vrátila: nyní má obličej, který napůl připomíná jeho starou tvář a napůl obličej dárce.

Jak vypadá operace?

Transplantuje se totiž obličej mrtvého dárce, ideálně někoho s nepoškozenou tkání na tváři. Dárce se hledá velmi dlouho a náročně: musí odpovídat nejen krevní skupina, barva pleti a věk, ale také alespoň přibližně tvar lebky.

Na nového člověka se přenáší nejen samotná pokožka, ale také podkožní tuk, nervy a svaly, někdy dokonce i část kostí. Extrémně náročná je i samotná operace; střídá se při ní na pacientovi několik týmů – každý je specializovaný na několik drobných úkonů. Jde o tak obtížný zákrok, že Pomahačův tým dokáže provést jen dvě takové operace ročně.

Příliš se nemluví o tom, že lidé s transplantovaným obličejem jsou odsouzení ke zbytku života na silných lécích. Bez medikamentů potlačujících imunitu by tito lidé prakticky hned zemřeli. I tak už dva pacienti s transplantovaným obličejem zemřeli na poruchy imunity.

Možná vám to nepřipadá jako zásadní problém, z hlediska lékařské etiky je to však velice sporná záležitost. Zcela zdravý člověk (se znetvořeným obličejem) se po kosmetickém zákroku stává závislým na lécích – a stoupá tak u něj výrazně (ale opravdu velmi výrazně) šance, že získá rakovinu a další podobné choroby. Největší problém s tím mají zdravotní pojišťovny, jimž se nechce tyto operace proplácet…

Kdo to všechno zaplatí?

Většina těchto objevných transplantací je placena z fondů americké armády. Vojáci totiž potřebují tuto technologii velmi nutně: v armádách dochází k mnoha zraněním, která mají celoživotní následky. US Army proto v posledních letech intenzivně investuje do transplantačních technologií. Přichází s novými druhy protéz, vyvíjí nové utišující prostředky a zaplatila třeba také práci MUDr. Pomahače. Na jeho transplantační projekt věnovalo Ministerstvo obrany v přepočtu víc než 50 milionů korun.