Terorismus v Česku: třem ministrům přišly krabičky s bombami. A viníka asi kryla policie…

Terorismu stále více děsí Evropu. Mohlo by se zdát, že české země jím vlastně nikdy zasaženy nebyli a tak se obáváme něčeho, co jsme nikdy nezažili… Ale ve skutečnosti to zase není tak dávno, co českým ministrům přicházely na stůl bomby…

Stalo se to 10. září roku 1947. Třem českým národně socialistickým ministrům došla zásilka, kterou tvořila krabička naplněná silnou výbušninou. Smrtící dárek plný tritolu byl doručen Janu Masarykovi. Prokopu Drtinovi a Petru Zenklovi. Naštěstí se nikomu nic nestalo; žádný z balíčků se nedostal až ke svému cíli. Byly totiž tak podezřelé, že je ještě před otevřením zadrželi policisté nebo úředníci.

Celou společnost tehdy tato událost nesmírně vzrušila. Je to logické, bylo krátce po válce, Češi tušili nepřítele za každým rohem a celý svět byl napnutý rostoucími tenzemi mezi východem a západem. Kdo mohl mít zájem o narušení křehkého míru v českých zemích?

Demokratické strany volaly po okamžitém vyšetření případu a přísném potrestání viníků. Komunistický tisk se zachoval zajímavě: komunisté, jako jediní, měli už předem jasno, kdo za to může: podle nich šlo o provokaci národních socialistů, kteří si na tom chtěli nahnat politické body. Stopa policie šla u „krabičkového atentátu“, jak tisk kauzu nazval, ale vedla jinam…

Stop bylo, jak už tomu tak chodí, samozřejmě více. Ta zásadní však vedla na Moravu, konkrétně do obce Krčmáň u Olomouce. Místní starosta Loveček informoval o tom, že zřejmě zná muže, který pumy vyrobil. Měl to být jistý Jan Kopka, stolař z Krčmáně – mimo jiné dlouholetý člen Komunistické strany… Starosta Loveček byl zase národní socialista, takže se z případu kriminálního stala rázem politická kauza.

Kopka se při výslechu přiznal, že bomby vyrobil a do krabiček nastražil on – a to prý na příkaz olomouckého krajského výboru KSČ. Komunisty ovládanému ministerstvu vnitra se rozhodně nelíbilo, kam se vyšetřování ubírá, a tak nahradil dosavadního vyšetřovatele Přikryla (který byl národním socialistou) kriminálním radou Gornerem, který byl pochopitelně členem KSČ. U Gornerem vedených výslechů najednou stolař Kopka tvrdil, že s bombami nemá nic společného, a vyšetřování zamířilo směrem k hypotéze „národní socialisté to udělali sami.“

Národní socialisté si ale našli cestu, jak ve vyšetřování pokračovat po svém – pomocí justičních orgánů, protože ministerstvo spravedlnosti ještě komunistům nepodléhalo. Tato cesta ukázala, že všichni podezřelí jsou komunisté a do případu je dokonce asi namočen i jejich poslanec Sosnar. Navíc se při vyšetřování našel na Olomoucku u komunistů sklad nelegálně držených zbraní; komunisté se bránili s tím, že jde o památky na partyzánskou činnost.

Právě tato aféra a její vyšetřování byla jednou z přímých příčin událost v únoru 1948. Po tomto převratu bylo vyšetřování olomoucké stopy ukončeno a všechno se hodilo na národní socialisty…

Přes maximální snahu současných historiků nebyl tento případ nikdy uspokojivě vysvětlen…