Studie naznačuje, že lidé jsou sexuálně vzrušováni roboty

Je zajímavou skutečností, že za rozvoj supermoderní komunikační sítě Internet nemálo vděčíme těm nejprimitivnějším lidským pudům. Pornografie byla relativně významným hnacím motorem šíření technologií již v minulosti, někteří futurologové proto doufají, že lidské pudy budou významné i pro rozvoj robotiky. Nová studie Stanfordu jim dává za pravdu.

Sexuchtivé opice

Argument technologických optimistů zní jednoduše - pro levné a efektivní roboty, kteří nám mohou pomáhat a nahradí manuální práci, bude nezbytné růst podpořit i poněkud senzacechtivými prostředky ve formě robotických vztahů nebo přímo robotické prostituce.

První vlaštovky zde jsou již dlouho například ve formě vibrátorů, nelze tedy oponovat, že jde o nepředstavitelný vývoj. Do budoucna prý máme očekávat, že lidé začnou komplexní automaty rozkoše nejprve potají vozit domů, popřípadě budou navštěvovat vykřičené robodomy. A časem, až se zlepší umělá inteligence, vzniknou plnohodnotné a všeobecně přijaté mezidruhé vztahy. Do jaké míry půjde o příjemnou iluzi či naopak skutečný život se svébytnou, uvědomnělou bytostí, zatím můžeme jen hádat. Vizionáři ale předpokládají, že se něco podobného skutečně naplní.

Zní to notně prapodivně, kritici nejčastěji proti těmto názorům namítají, že vzrušení lidí nad kusem plastu a železa je přece... prapodivné a nepřirozené! Nejnovější studie ze Stanfordské univerzity jim proto radost zřejmě neudělá. Ukázalo se na ní totiž, že lidé jako věčně sexuchtivé skoroopice se skutečně nad plecháči dovedou pořádně rozpálit.

Stačí jenom dotek

Experiment byl směšně jednoduchý. Desatero dobrovolníků ve složení čtyř žen a šesti mužů se v rámci pokusu dotýkalo malého robůtka Nao, který je sice antropomorfního vzhledu, ani za mák však nedisponuje sexy vzhledem. Pokud se jeho vzhled blíží čemukoliv, pak malé hračce. Výzkumníci přitom participantům měřili vodivost povrchu kůže, která odpovídá emočnímu a/nebo fyzickému vzrušení. Zpočátku Naovi sahali na hlavu, poté však dostali za úkol dotýkat se oblastí, které by u lidí byly považovány za intimní.

Ačkoliv je Nao sestavem z lesklého plastu, po celém povrchu má stejnou texturu povrchu a lidské intimní partie nepřipomíná ani v nejmenším, všem účastníkům se při dotecích "intimnějších" oblastí míra vzrušení zvýšila. Pokud naopak sahali jenom na hlavu nebo ruce robota, byli chladní jako led. Pokus byl vedený stanfordským doktorandem Jamy Li a jeho výsledky byly - poměrně příhodně - zveřejněny na konferenci v Japonsku.

Li nechce z testu vyčíst příliš mnoho mouder, experiment však podle něj ukazuje, že "lidé na roboty reagují primitivními, sociálními způsoby". Zároveň z pokusu vyplynulo, že i obyčejný dotek má velkou emocionální (či jinou) sílu, protože si do něj zjevně projektujeme jistá očekává. Dovedeme možná stavět umělé bytosti, v jádru si je však stále personifikujeme, naléváme vlastními tužbami a máme od nich ta nejdivnější, nejpřízemnější očekávání. Nelze tak než očekávat, že speciálně sestavení “sexboti” by vyvolali mnohem vyšší odezvu. Co to však udělá s budoucí společností, je už na zcela jinou debatu.

Ladislav Loukota