Stanice u Měsíce i Marsu - nové mise můžou vykročit do neznáma už během dekády!

Každé malé dítě ví, že přistání na Marsu bude extrémně obtížné. Ještě horší bude navíc start z Rudé planety. Hned několik nových nápadů soukromníků však slibuje se při meziplanetárních misí této největší překážce elegantně vyhnout. Lidí u Marsu a Měsíce bychom se tak mohli dočkat v horizontu několika pouhých let.

Zapomeňte na gravitační studny

Zatímco u Měsíce není přistání takovým nešvarem, u Mars jde doslova o nejtěžší část celého podniku. Nejenže je nutno, aby plavidlo astronautů prošlo atmosférou, při níž loď potřebuje těžký tepelný štít, ale navíc nemůže – oproti Zemi – spoléhat ani na padáky. Řídká marťanská atmosféra totiž zároveň není sto plavidlo zbrzdit, to s tak v závěru musí vypomoct raketovými motory. Ještě horší je skutečnost, že start z Marsu vyžaduje zhruba poloviční raketu, jako start ze Země.

Namísto nápadů na přistání se tak objevují nápady, podle nichž by kosmické agentury měly nejprve pobýt na oběžné dráze kolem nejbližších světů. I na oběžných drahách by astronauti mohli realizovat cenná vědecká pozorování, přímým ovládání urychlit operace nepilotovaných sond na povrchu, ale také otestovat technologie nezbytné pro budoucí přistávání. Ostatně, podle stejného scénáře – ačkoliv mnohem rychleji – létaly i mise Apollo k Měsíci. Apollo 8 slavně na Vánoce 1968 prolétlo kolem Luny, Apollo 10 zase trénovalo přistání, ale bez samotného dosednutí na povrch Měsíce.

Hned tři nezávislé nápady soukromých společností SpaceX, Orbital ATK a Lockheed Martin počítají s vybudováním autonomní orbitální stanice mimo Zemi během následující dekády.

Jako první se ozval aeronautický moloch Lockheed Martin, když v půlce května oznámil plány na vybudování relativně levné orbitální stanice kolem Rudé planety – a to již do roku 2028. Lockheed Martin přitom vychází nikoliv z exotických a teprve testovaných technologií jako Bigelow Aerospace s jeho nafukovacími konstrukcemi, ale z již existujících technologií. Společnost navíc pro NASA již připravuje modul Orion – a na to mnozí slyší více než na novátorské vize. Lockheed Martin počítá, že jeho stanice by mohla již v roce 2021 vzít lidi kolem Měsíce a poté se kolem roku 2028, po sérii testů, s lidmi vydat k Marsu.

Nové závody o vesmír

Jen pár dnů na to se ozvala společnost Orbital ATK, jejíž zásobovací lodě již nyní létají k Mezinárodní vesmírné stanici. Tato byla přímo zaúkolována NASA, aby navrhla obyvatelnou, leč trvale nebývanou (oproti nynější Mezinárodní vesmírné stanici) základnu na oběžné dráze Měsíce. NASA by tu krom vědecké činnosti mohla testovat Orion a další technologie pro Mars. Orbital ATK na projekt sedl a předpokládá, že první blok bude sto umístit k Luně již v roce 2020.

Malá, jednomodulová stanice však i u Měsíce potřebuje zhruba stejné zabezpečení jako stanici či plavidlo směřující k Marsu – pokud se osvědčí, nic moc by nebránilo její koncept zrecyklovat pro mise mnohem dále. I u Měsíce by navíc mohla sloužit jako přestupní základna pro hypotetickou lunární vesničku navrhovanou Evropskou kosmickou agenturou. To jsou však momentálně už pouhé spekulace.

Nakonec v půlce června své pověsti vědeckotechnické rockové hvězdy dostál i Elon Musk ze SpaceX, který plány Orbital ATK i Lockheed Martin překonal zveřejněním harmonogramu své společnosti pro let k Marsu. Společnost slibuje, že již za dva roky vyšle první zásobovací bezpilotní misi pomocí svého upraveného modulu Dragon 2. Plavidlo schopné přistání, pro marťanskou verzi pojmenované Red Dragon, poveze základ a otestuje i přistání. Během následujících let chce SpaceX vyslat řadu navazující misí, které postupně vybaví budoucí základní tábor. A pak, v roce 2024, chce SpaceX k Marsu vyslat i svou meziplanetární stanici pojmenovanou Mars Colonial Transporter. Oproti konkurentům navíc SpaceX počítá, že na Mars po letí sama za své peníze – nikoliv pod vlajkou NASA.

Mají však soukromníci šanci na úspěch? Zatímco SpaceX počítá s vlastní misí, výpravy Lockheed Martin nebo Orbital ATK by fungovaly de facto jako kontraktoři v režii NASA. Nápad na oblet Marsu či stanici u Rudé planety však nezazněl úplně poprvé. Možná si pamatujete, že pár let zpátky s něčím podobným přišel i Dennis Tito – milionář a první kosmický turista vůbec. Jeho idea soukromí mise jménem Inspiration Mars sázela na kapsli Orion vyvíjenou NASA a nafukovací habitat, v němž by dvoučlenná posádka – ve vizi Tita manželský pár – přečkala kosmické dálavy.

Nakonec však zjevně nezískal dostatečné finance a mise, která měla odstartovat ještě před koncem dekády, se tak neodlepila ani ze Země. Návrh Lockheed Martin navíc zní velmi podobně jako loňská propozice instituce Planetary Society, v jejímž plánu by marťanská orbitální základna mohla sloužit i pro mise k měsícům Phobos a Deimos. Ani z ní nakonec nic nebylo. Podobný osud může dost dobře postihnout i nynější plány. Na druhou stranu, poprvé v historii se zjevně rozběhnul nefalšovaný závod o vesmír nikoliv mezi státy, ale především mezi soukromými subjekty. Bylo by proto s podivem, kdyby plány nevyšly žádnému z nich.

Ladislav Loukota