Senioři ve vězení: Proč se Japonci nechávají zavírat?

Většina z nás má vězení spojené s tím nejhorším, co se nám může v životě stát. Člověk ztratí svou svobodu a ocitne se v prostředí, z něhož nic dobrého nevzejde. A pokud by to mělo trvat dlouho, dá se říct, že celý život je pak zničený. Alespoň s tímto pohledem se setkáváme nejčastěji, a tak nám přijde dost nepochopitelné, že by někdo byl ochoten se do vězení nechat zavřít dobrovolně. Jenže i to se v poslední době děje. Proč?

Vězení jako útěk

U nás se tento podivný „trend“ zatím neprojevil, ale v Japonsku je situace jiná a jako vždy jsou v zemi vycházejícího slunce o něco napřed. Ale nezlehčujme to příliš, jedná se o problém, s nímž si zatím ani tamější vláda neví rady. Důchodci se totiž překvapivě často uchylují k drobným zločinům (jako třeba krádežím) jen proto, aby se na dobu několika měsíců či málo let mohli schovat do relativního bezpečí vězení.

S podivnou informací přišla agentura Bloomberg, která připojila i vyjádření několika žen, které své problémy řeší právě tímto způsobem. Z jejich prohlášení je patrné, že se ocitly v obtížných životních situacích, z nichž neviděly jiné východisko než pobyt ve vězení. Nemocný manžel, hašteřivá dcera, ekonomické problémy, vlastní zdravotní trable… Čelit těmto ranám osudu na svobodě je zjevně mnohem obtížnější nežli za vězeňskými mřížemi. Tam totiž mají zajištěnou stravu a sociální pracovníky, kteří pomohou s náročnějšími činnostmi. A především, senioři tam nejsou sami!

Osamělí senioři

Právě samota v pokročilém věku je obzvlášť v Japonsku rozsáhlým problémem. Každá pátá uvězněná žena je totiž v této zemi seniorkou a z průzkumu mezi nimi se ukázalo, že naprostá většina z nich zůstala zcela sama. Navíc Japonsko má, jak známo, dlouhodobě nejstarší populaci na světě – téměř třetina obyvatel je starší 65 let. Během posledních třiceti let se navíc výrazně změnily i zvyklosti – dříve bylo standardem, že se o starší lidi postaraly jejich děti, případně další členové rodiny. Dnes je však zjevně jiná doba, jelikož spousta starých lidí zůstává v pozdějších letech sama a musí se o sebe postarat.

Povinnost postarat se o starší spoluobčany se tak postupně (a velmi podivně a nečekaně) přesouvá z rodin ke státu – právě prostřednictvím věznic. Není asi nutno dodávat, že náklady na věznice rostou, a to i z tohoto důvodu. Jedná se bezesporu o velmi složitý fenomén, na který se váže řada kulturních a společenských jevů, jimž nemůžeme plně porozumět – například odlišný žebříček hodnot, v rámci něhož si lidé nejsou zvyklí příliš stěžovat, a tak se o jejich problémech často ani rodina nedozví. Doufejme tedy, že se tento smutný trend nedostane i k nám.

Text: MS