Rybaříte? Tak to by vám neměl uniknout Jakub Vágner na veletrhu For Fishing

V „předvečer“ konání rybářského veletrhu s ním Prima ZOOM udělala rozhovor na téma nejen veletržní, ale i rybářské.

For Fishing je čtvrtý největší veletrh v Evropě a vy Jakube, tam máte přednášet. Co posluchačům představíte?

Každý den to bude jiná přednáška. Jedna je zaměřená na vzácné kmeny, tedy minoritní lidské kultury a vzácné druhy ryb, jiná bude věnovaná sumcům, další štikám, nevyhneme se ani Kongu a endemickém druhu tygří ryby. A samozřejmě to bude hodně spojené s cestováním. Faktem ale je, a zkušenosti to potvrzují, že přednáška trvá i dlouho po přednášce. Je to tím, že vždycky se sejde hromada lidí, kteří se ptají na všechno možné. Samozřejmě je to náročné, ale zároveň jde o obrovskou odměnu nejen pro mě, ale i pro štáb, což jsou většinou čtyři lidi. Kromě mě jezdí obvykle 2 kameramani a zvukař.

To je docela málo

Je to dáno tím, čím kvalitnější lidi máte, tím méně jich potřebujete. Naopak velké štáby kladou mnohem větší nároky. Na logistiku, na počet aut, na finance...

Součástí veletrhu je i simulátor na chytání ryb. Má laická představa je, že chytat ryby se dá „podědit“ z otce na syna nebo z dědy na vnuka, ale neumím si moc představit, jak se něco tak přírodního, jako je lov ryb dá naučit na simulátoru.

Já jsem svůj první simulátor na rybářských veletrzích zažil cirka před deseti lety, ale tehdy to byl opravdu jen primitivní motor, který se bezhlavě přetahoval o „rybu“. Ale za těch 10 let, jako všude jinde, proběhl obrovský technický a technologický vývoj. Dnes se v simulátoru díváte na reálné podvodní záběry ryby na obrazovce a přesně podle jejích pohybů jsou nasimulované „tahy“ motoru. Jedná se o posun k obrovské důvěryhodnosti a reálnosti.

Tomu věřím, ale dá se na simulátoru opravdu naučit, jak chytat ryby?

Za sebe si myslím, že nedá. A upřímně řečeno, ani bych nikdy nechtěl, aby situace dospěla tak daleko, aby rybařina ztratilo ono kouzlo niterného spojení s přírodou a okamžiku překvapení. Je to přece jen odvěký souboj člověka s rybou pod vodní hladinou, takže jde vlastně souboj dvou světů.

Několikrát jsem sledoval rybáře při rybaření. S překvapením jsem se díval, jak do vody nahází kilogramy krmiva na zakrmení a pak doufají, že ji chytnou na jednu konkrétní kuličku, na jednu konkrétní návnadu.

To vyplývá z toho, že jste laik, jemuž je opravdu zatěžko něco podobného pochopit. Rybařina je sice ve značném procentu o náhodě, ale taky o velkém množství znalostí a kumštu. V rybařině, ostatně podobně jako v kterémkoli jiném odvětví lidské činnosti, jsou lidé, kteří ho ovládají lépe než ti druzí, zaznamenávají další souvislosti a dokážou se mnohem lépe vžít do vnímání té ryby samotné... a potom následně mají i jiné úspěchy.

Jde o veletrh, kde se vedle sebe nabízí obrovské spektrum zboží a služeb. Na jednu stranu se všichni chtějí ukázat a pochlubit, na druhou si konkurují. Není v tom rozpor?

Trochu ano, ale opět je to jako všude jinde. Žádná společnost neodtajní ty své největší trumfy. Neřekne „z jakého těsta a z jakých přísad“ dělá svou nejúspěšnější návnadu. Stejně tak jako mercedes nikomu neřekne, proč jsou jeho motory nejlepší na světě. Protože kdyby to prozradil, bude je dělat každý.

To ano, ale nebude je dělat tak pečlivě a precizně.

To už mluvíme o přidané hodnotě. Je to osobní přístup. Ovšem to máte i v tom těstě. I tady hraje svou úlohu osobní přístup, nadšení a láska pro věc.

Vy, jako Jakub Vágner, jste schopný naučit chytání ryb takového laika, jako jsem kupříkladu já? Tedy naučit chytat lépe, než kdyby mě učil někdo jiný. Mířím k tomu, že všichni víme, že není učitel jako učitel. Například některé persony v našem školství by se neměly k dětem vůbec přiblížit.

Pokud se budeme bavit o sportovním rybolovu, tak je k němu nutno přistupovat jako ke sportovní disciplíně. Každý člověk má jiné předpoklady na vnímání či na trpělivost, což je v tomto odvětví ohromně důležitá vlastnost. Rybařina je krásná v tom, že k vodě může jít každý. Každý může chytat ryby. Pokud máte skvělého učitele, tak šance, že se dostanete dál než člověk, který dobrého učitele nemá, je výrazně větší. Být dobrý rybář ale neznamená jen skvěle ovládat obor, ale osobně si myslím, že je k tomu potřeba být i skvělým člověkem. Jde o to, aby žák měl osobní motivaci „být jako pan učitel“. Znám to z vlastní zkušenosti, ať už hudební, kde mě na filharmonii učil pan profesor Nejtek hrát na kontrabas. A taky jsem chtěl být jako on. A totéž v rybářství – mít ten vzor, zdravý vzor, je strašně podstatné. Osobní příklad, to je síla vzoru. Takže si myslím, že pokud je šance někomu pomoct do učení, tak je to lepší, než být samouk.

Vraťme se k veletrhu. Čím to, že se dostal opravdu na evropskou úroveň?

Dostal se na špičku evropské úrovně. Není to jen tím, že firmy představují veškeré novinky během předcházejícího roku. Je to ale i obrovská společenská událost, kde se rybáři mohou potkat se svými vzory. Dá se říci, že kdo není na For Fishing, jako by nebyl. Já mám na veletrhu možnost prezentovat celoroční práci svou a celého svého týmu a dělám to, o čem jsem přesvědčený, že je správné. Myslím, že stejně to mají všechny úspěšné firmy, protože kdyby se dívaly přespříliš, co se děje kolem nich v tom špatném světle, tak by se prostě úspěšnými nestaly. Zároveň tam po hektickém roce nastává chvíle vzájemného setkávání. Po roce, kdy se všichni snažili své produkty vylepšovat a na setkání nebyl čas, se sejdeme, dáme si pivo – tu atmosféru společného setkávání na veletrhu miluji. Šance potkat se pod jednou střechou je vlastně pro mnoho z vystavovatelů velikým svátkem. Popovídat ne o tom, jaké kdo má nové výrobky, to všichni vědí z katalogů. Prostě popovídat si jako lidi jen tak o životě. Když jsem byl na svém prvním veletrhu, bylo mi patnáct. Na For Fishing je atmosféra bezvadná a tenhle veletrh opravdu nádherně vyrostl.

Na čem se to pozná? Na návštěvnosti a …?

Já život soudím srdcem. Když skončí jakýkoli veletrh a jsem šťastný, že jsem tam byl, tak je to jasný ukazatel, že se povedl. Pokud bych měl odpověděl v nějakých číselných řadách či jasných ukazatelích, tak jsem zažil několik veletrhů, kdy jsme na sebe před prázdnou uličku na sebe koukali s ostatními vystavovateli s tím, že doufáme, že zítra to bude lepší. Když si ale vzpomenu na poslední dva ročníky For Fishing, tak se ve čtvrtek otevře brána a navalí se tam tolik lidí, že je to proti historickým ročníkům naprosto neuvěřitelné.

V některých zemích se stále ještě pohlíží na Českou republiku dost skrz prsty. A mě hodně baví dokazovat, že jsme v některých věcech daleko před nimi. A For Fishing je jasným ukazatelem, protože ať přijedu kamkoli po Evropě, tak tenhle veletrh všichni znají.

Signalizuje větší návštěvnost i to, že u nás roste základna rybářů.

Je to největší lidová zábava u nás, mnohem větší než fotbal. Rybářů je nesrovnatelně, řádově více než třeba myslivců. Navíc nám výrazně roste skupina mladých rybářů, což vidím na přednáškách, kde mám kolem 50 000 lidí ročně. Co se týče zájmové skupiny, tak si tipuji, že to je kolem 10 % populace. Historicky jsem na přednáškách vídával 80–90% dospělých a dneska už je to téměř půl na půl.

Co je v rybařině trend?

Jednou z podstatných myšlenek současného rybaření je trend „chyť a pusť“, což znamená, že se ryby vracejí zpět do vody. A tady vidím zárodek budoucího problému. Třicet let dozadu jsme chytali s bambusovými pruty na špatné háčky a nekvalitní vlasce. Dneska máme karbony a karborundy, takže už to zdaleka není fifty fifty. Proto nejde o to plnit mrazáky, protože pokud každou rybu odneseme, tak už ji nemá šanci chytit ani původní rybář, ani nikdo další, ale ryba nemá ani šanci na žádnou další reprodukci. Na druhou stranu se ryby odjakživa chytaly pro obživu. Chce to prostě obyčejný selský rozum.

Je v pozadí opravdu dobrého úlovku, ať už se bavíme o rybě velké, nebo vzácné, rybářův um a zkušenosti, štěstí nebo kvalitní vybavení? Na veletrhu se sice bude nabízet vybavení, ale štěstí se koupit nedá.

Štěstí můžete mít, ale je to 10 %. Může být rozhodující, ale pokud si to neodmakáme, tak úlovek nepřijde. Srovnejme to opět s vrcholovým sportem. Štěstí mít můžete, ale natrénováno mít musíte. Pokud se ptáte na to, zdali je důležité mít extrémně drahé pruty, tak je třeba přiznat, že 99,9 % výrobků se vyrábí v Číně a rybářské vybavení je extrémně cenově dostupné. Je dávno pryč doba, kdy pruty stály 15–20 000 korun. Pořád se takové dají koupit, ale to jsou speciální zakázkové výrobky. Kvalitní rybářské vybavení, fantastická, ale opravdu fantastická výbava na jakýkoli rybářský způsob se dnes dá pořídit za pár tisíc. Není to tak jako v hokeji – když chcete dát dítě na hokej, tak ještě nevstoupí na led, a jste v tom za dvacku. To v rybařině neplatí.

Co nějaké lákadlo na konec?

Vzhledem k tomu, že jsme mluvili o tom, jak roste mladá rybářská základna, tak myslím, že každého potěší soutěž Den s Jakubem na rybách. Kam vítězové se mnou vyrazí na ryby, tedy konkrétní lokalitu, už mám naplánované, ale samozřejmě prozrazovat to nebudu. Nechtěl bych nikomu zkazit překvapení.

Pokud se chcete dozvědět více či osobně se s Jakubem Vágnerem potkat, neváhejte navštívit jeho přednášky na veletrhu For Fishing, který probíhá ve dnech 16.–19. 2. 2017. Více se dozvíte na tomto videu.