Proč se smějeme mužům kopnutým „mezi nohy“? Odpověď prozrazuje o lidech nečekaně moc

Mužská bolest na YouTube

Lidská bolest není nic, co by mělo člověku přinášet radost – většinou nás bolest někoho blízkého těžce zasahuje a trpíme. Ale vše se změní, jakmile se bolest přenese na filmové plátno nebo na obrazovku, ať už televizní, nebo počítačovou. Když se podíváte na YouTube, určitě si všimnete, jak pozoruhodně oblíbená jsou videa, na nichž se muži udeří něčím tvrdým do rozkroku a pak trpí. Proč právě rozkrok a proč právě mužský, v čem je toto místo tak vtipné?

Z hlediska čistě psychologického to moc nedává smysl – videí žen, které se udeří do rozkroku, existuje asi tak mnohonásobně méně, takže čistě o pohlavní orgány zde nejde a nemůže jít. Nepomohou ani klasické definice humoru, jaké přinesl třeba Platon nebo Aristoteles, a tak zbývá už jen moderní věda.

Zlý vtip

Humoru se intenzivně věnuje americký psycholog a neurovědec v jedné osobě, profesor Peter McGraw, který dokonce na univerzitě v Boulderu vybudovat specializované pracoviště – laboratoř Humor Reseach Lab. Podle jeho výzkumů je humor vždy založený na podvracení pravidel světa, humor je podle jeho studií vždy tak trošku zlý. A současně musí vždy naznačovat, že celá situace není nebezpečná – divák musí být vždy nějakým způsobem upozorněn, že trpící osoby vlastně tak úplně netrpí.

Nevěříte? Všimněte si, že videa lidí, kterým se děje něco hrozivého, bývají vždy podbarvená nějakou vtipnou hudbou, případně zvukových efektem. Když si totiž televize nechalyi testovat, jak lidé vnímají podobné scény bez takových efektů, ukázalo se, že lidé se nesmějí. Podle McGrawa a jeho výzkumů je to tím, že zvuky nepodtrhují komický efekt úderů nebo nárazů, ale naopak, jasně naznačí našemu mozku, že tohle je jen „jako“, „nereálné“ nebo „nahrané“ a že osobám ve skutečnosti nic nehrozí.

Jedná se o velmi pozoruhodnou obrannou schopnost lidského mozku – v jaké fázi evoluce jsme ji získali, není jasné, ale tento mechanismus nám brání brát svět příliš vážně a současně nám pomáhá smíchem se zbavovat přebytečného napětí. Navíc je velice důležitá i statistika: úrazy pohlavních orgánů nejsou u mužů zpravidla příliš nebezpečné. Přestože se může zdát, že je „tam dole“ vše značně zranitelné, statistiky uvádějí, že právě díky pružnosti a pohyblivosti těchto tkání hrozí vážné poranění jen výjimečně – což mozek ví mnohem lépe než naše vnímání. Jsme si tedy podvědomě vždy velmi dobře vědomi faktu, že mužům svíjejícím se bolestí vlastně nic zásadního nehrozí.

Útok na orgány mocných

U těchto videí je ale nesmírně důležitý ještě jeden prvek, který souvisí s humorem a bývá jen málokdy pořádně analyzován: humor totiž prakticky vždy souvisí s porušováním nějakých společenských norem. Je totiž podle Freuda jedním z mechanismů, jak se vypořádáváme s agresí vůči silnějším, mocnějším a vlivnějším – normální prostředky, které máme k dispozici, k tomu nestačí, nezbývá nám tedy nic jiného než právě humor.

Mezi mocí a sexualitou je odjakživa zásadní vztah – mocní jsou sexuálně úspěšnější, mají více partnerek a taky partnerky více žádoucí, mohou si více vybírat. Všimněte si, že na videích s údery do varlat bývají téměř vždy lidé bohatí, hezcí, netrpící žádnými vážnými problémy – snížením jejich sexuální nadvlády se ostatním, kteří se tak dobře nemají, může hodně vnitřně ulevit, a to přesto, že je to všechno čistě v symbolické rovině...