Proč amerického prezidenta volí jen 538 lidí?

S postupujícím časem má v Česku volební účast v komunálních či parlamentních volbách trvale klesající tendenci. Výjimkou jsou volby prezidentské, kde bývá společnost jasně polarizovaná. V USA jsou prezidentské volby show pro voliče... kteří vlastně nevolí.

Volba prezidenta, ať už si o kandidátech myslíme cokoli, je u nás jednoduchá. Každý volič si může vhodit lístek tomu, kdo se propracoval do finální volby. V USA si, zjednodušeně řečeno volíte toho, kdo bude volit za vás. Což neznamená, že bude volit vašeho favorita.

270 a více vyhrává

Základní princip podobný i s našimi volbami zůstává stejný. Vyhrává ten kandidát, který má víc hlasů. Zatímco u nás se sčítají hlasy všech voličů, v Americe se sčítají hlasy všech volitelů, což není totéž. Když získá americký kandidát hlasy nejméně 270 volitelů, vyhrává a stává se nejmocnějším mužem nebo v tomto případě i ženou planety. V případě výhry by se Hillary Clintonová stala vrchní velitelkou amerických ozbrojených sil s právem nařizovat odvetné údery a nasazení „profíků“ z Seal Team 6.

Není pravidla bez výjimky.

Americké státy jsou různě velké a různě obydlené, je rozdíl mezi Aljaškou a Washingtonem (míněn stát Washington, nikoli město). Počet volitelů se odvozuje od počtu zástupců daného státu v 435členné Sněmovně reprezentantů plus dva za senátory. Aby to nebylo příliš jednoduché, tak District of Columbia, kde leží hlavní město Washington, má pevně stanovené 3 volitele a 2 státy, Nebraska a Maine, rozdělují hlasy podle vítězství kandidátů ve svých volebních obvodech. Počet volitelů daného státu se odvozuje od počtu obyvatel, kteří v něm žijí. Proto se počet volitelů konkrétního státu může v čase měnit, ale celkové množství zůstává konstantní, respektive aktualizuje se každých 10 let.

Rozdíl mezi voličem a volitelem

V dějinách tak Spojené státy poznaly více než 10 prezidentů, kteří obdrželi méně než polovinu hlasů od voličů a 4 prezidenty, jejichž protikandidát získal více hlasů voličů. Naposledy k tomu došlo v prezidentských volbách roku 2000, kdy Albert Gore porazil George W. Bushe o 539 947 hlasů voličů, ale prohrál v poměru volitelů 266:271. Na Floridě tehdy došlo kvůli tomu k ručnímu přepočítávání hlasů. Volič, tedy občan, který se jako volič zaregistroval (není tedy voličem jen proto, že dosáhl potřebného věku) volí volitele, který následně volí prezidenta.

Kdo může být americký prezident?

Podívejme se do americké ústavy, která podmínky pro uchazeče na prezidentský úřad definuje poměrně jasně: „Volitelnou na úřad prezidenta může být jen osoba, která získala občanství Spojených států zrozením či měla toto občanství v době přijetí ústavy, dosáhla věku třiceti pěti let a bydlí alespoň čtrnáct let ve Spojených státech.“ Důležitý bude pátek 6. ledna. Ten den totiž proběhne společné zasedání obou komor Kongresu. Sečtou hlasy volitelů, kteří nejsou v některých státech zavázáni dát hlas tomu, kdo vyhrál ve volbách, a oznámí se budoucí nájemník či nájemnice Oválné pracovny. Ale není vyloučeno, že se do médií, které až dosud respektovaly mlčení až do oficiálního vyhlášení, prosákne jméno vítězného kandidáta či kandidátky.

Když americký prezident během svého úřadování zemře, nekonají se další volby, všechny povinnosti do konce volebního období přebírá viceprezident. Proč nevolí Američané svého prezidenta přímo? Důvod tkví v historii. Zakladatelé státu neměli velkou důvěru ve volbu formou plebscitu, jako je tomu například u nás. Domnívali se, že je pro dobro země lepší, když budou volit volitelé.

Text: Topi Pigula