Pracujeme jen 3 z 8 hodin. Jak je to možné a k čemu to vede?

Co si budeme namlouvat, produktivita kancelářských pracovníků zrovna zářná není. U pracující třídy je situace značně odlišná, ovšem jestliže pracujete v kanceláři, sami jistě dobře víte, jaké všechny nástrahy na nic netušícího zaměstnance čekají. Dlouhé obědy, kávy s kolegy prosycené vyprávěním o dovolené, nekonečné projíždění sociálních sítí, ale také zbytečné a zdlouhavé porady, během nichž se nic podstatného nevyřeší, nebo přehršel akutních úkolů, jež se v důsledku ukazují jako zcela nepodstatné. To vše nakonec vede ke značně tristnímu číslu, jež o naší pracovní morálce nic pěkného neříká.

Kolik hodin denně pracujeme?

V roce 2016 byla provedena rozsáhlá studie, která mapovala pracovní chování téměř 2000 britských zaměstnanců. Jak si asi dokážete představit, výsledky byly značně znepokojující. Naprostá většina pracovníků sebe sama považovala za neproduktivní a trávila necelé tři hodiny denně skutečně smysluplnou prací. Vzhledem k osmihodinové pracovní době to zrovna uspokojivé číslo není. Ve zbytku času lidé údajně trávili dlouhé desítky minut na sociálních sítích, čtením zpravodajství, diskuzemi s kolegy, kouřením, občerstvováním se, a dokonce hledáním jiného zaměstnání.

Co to nakonec znamená? Bylo by příliš jednoduché zaměstnance odsoudit a nakázat jim, aby pracovali více. Problém je totiž v tom, že distraktorů, tedy faktorů narušujících soustředěnou a klidnou práci, je obrovské množství. Každý může začít sám u sebe a během práce si například odklidit z dosahu mobilní telefon, nejčastější zdroj rušivých podnětů. Jenže zároveň je nutné, aby i firemní kultura respektovala čas svých zaměstnanců a nevyskytovaly se tlaky na účast při zbytečných poradách.

Kvantita není kvalita

Navzdory zdánlivě malému množství času stráveného efektivní prací se většina zaměstnanců cítí přepracovaná. Obvyklá pracovní morálka totiž stojí na kvantitě, nikoli kvalitě – čím více času člověk v práci stráví, tím více toho udělá. Takový přístup je však pouhým mýtem, což ukázal i experiment provedený jednou novozélandskou finanční firmou. Ta loni vyzkoušela, co se stane, když svým ovečkám zkrátí týdenní pracovní dobu ze 40 hodin na 32; to dělá pouze něco přes 6 hodin v práci denně. Samozřejmě se vedení firmy neuchýlilo ke snížení platu či podobným omezením, a tak se dočkalo skvělých výsledků – zaměstnanci odvedli nejen tutéž práci, ale dokonce byli o poznání efektivnější! Více volna totiž vedlo k lepší relaxaci a spokojenějšímu vztahu k práci samotné – a motivovaný zaměstnanec pracuje samozřejmě nejlépe.

Podobných pokusů můžeme i v dalších zemích (hlavně ve Skandinávii) pozorovat více. Pro spoustu českých zaměstnavatelů je stále obtížně pochopitelná představa, že spokojený zaměstnanec je dobrý zaměstnanec a více času v práci neznamená více úsilí či kvalitnější výsledky. Inu, třeba se tyto pokrokové móresy dostanou časem i k nám…

Text: MS