Popírání koronaviru nefunguje, s druhou vlnou se prostě musíme smířit

Celý svět si během roku 2020 prochází těžkou zkouškou a Česko není výjimkou. Jarní optimismus vystřídala podzimní deprese, když se nepodařilo navázat na zdánlivé úspěchy, a česká společnost nyní čelí rozsáhlým, a přitom nedostatečně vysvětlovaným nařízením. Na celospolečenské úrovni můžeme vidět paralely s léčbou náročné nemoci – poté, co se ji v aktivní první fázi nepodařilo porazit, nastupuje zklamání a deprese. Nabízí se paralela s tím, co prožívá nemocný člověk, dlouhodobě bojující se zákeřnou chorobou. A tady nám psychologie může poradit, co nás zhruba čeká.

Smutek, hněv a smíření

Americká psycholožka Elisabeth Kübler-Ross představila na konci 60. let model, který popisoval pět fází, jimiž prochází umírající lidé. Co mělo původně sloužit pro umírající pacienty a jejich nejbližší okolí, však postupně nadále rozšiřovalo svou platnost – a leckteří terapeuti se nezdráhají použít tento model pro popis truchlení souvisejícího s koncem vztahu či důležitého zaměstnání, a dokonce jej lze použít i pro odvykací léčby. Prostě všude tam, kde se musíme smířit s určitou nevyhnutelností osudu, je půl století starý model stále uplatnitelný.

Jakých pět fází tedy Kübler-Ross popsala?

1. Popírání: Odmítáme se smířit s nevyhnutelným.
2. Hněv: Už jsme si přiznali, že se něco špatného děje, a reagujeme vztekem, agresí.
3. Smlouvání: Fáze podobná popírání, tentokrát se však snažíme s osudem handlovat.
4. Deprese: Když žádná aktivita nevede ke změně, upadáme do depresivní rezignace.
5. Smíření: Nakonec nastává smíření, přijetí nevyhnutelného.

Jak už to tak v psychologii bývá, tyto fáze se u každého projevují odlišně, a mohou se také všelijak překrývat i střídat, takže když jsme se od hněvu posunuli ke smlouvání, neznamená to, že se vzteklé obviňování našeho okolí kvůli nepřízni osudu nemůže ještě znovu objevit. Důležité je si však uvědomit, že v tom nejsme sami – většina lidí se pohybuje mezi těmito fázemi, pokud je vystavena těžkým životním momentům a ztrátám. Na smíření a přijetí situace si musíme nějakou dobu počkat.

Specifika druhé vlny

V souvislosti s druhou vlnou pandemie (pokud tak současné situaci můžeme říkat) je třeba si uvědomit, že je momentální dění o poznání vyhrocenější než na jaře. Přijímaná opatření jsou zmatečnější, hrozby ztrát na lidských životech výraznější, ekonomické zásahy destruktivnější a, co je snad nejhorší, společnost je rozdělenější a v mnohem větším odporu vůči autoritám. To vše v součtu vede k časté ignoraci nařízení a zlehčování dopadu i rozsahu nemoci COVID-19. Z hlediska modelu Kübler-Ross se tedy spousta z nás nejspíš pohybuje na pomezí první a druhé fáze. Slavná psycholožka nepopisovala, jak dlouho musejí jednotlivé fáze trvat a vlastně mlčela i o konkrétních postupech, jak se napříč fázemi propracovat. Důležité je si uvědomit, že vedle často zmiňovaných ekonomických i medicínských rizik je součástí koronavirové pandemie i velký zásah do sféry našeho duševního zdraví.

Přitom právě druhá vlna má oproti té první určitá výrazná specifika: I těm největším optimistům je jasné, že se jedná o dlouhodobý problém, který zasáhl naprostou většinu roku 2020, a kdo ví, co se bude dít v roce 2021. I proto je zásadní dostatečná komunikace, a to jak s pacienty či lidmi v karanténě, tak i většinou veřejnosti, jež musí pochopit závažnost situace a nutnost určitého přizpůsobení. Dobrovolná karanténa těch, kteří si uvědomují její přínosy, je jednou z nejefektivnějších zbraní v boji proti stále do značné míry neznámému viru; určitě se jedná o smysluplnější činnost nežli podléhat pochybným alternativám, ať už se týkají zdrojů informací či rovnou léčebných procedur.