Podle tváře poznáš boháče, tvrdí výzkum
Psychologové z University of Toronto přišli se zajímavým zjištěním, které sice dává smysl i pouhým selským rozumem, ale takto vědecky uchopené zřejmě ještě nebylo.
V magazínu Journal of Personality and Social Psychology se objevil výzkum zjišťující, zdali je možné rozeznat bohatého člověka od chudého pouze pomocí tváře. Výchozí myšlenka je jasná – naše životní zkušenosti se postupem času promítají i do rysů našeho obličeje. Spokojenější lidé mohou mít více vrásek kolem očí od smíchu, dlouhodobá námaha se zase projeví „ztrhanějším“ zjevem. Jenže sledujeme tyto změny už v rané dospělosti? Zdá se, že ano.
Mládí zkušenosti neschová
Výzkumníci pracovali se skupinou dobrovolníků, které rozdělili do tří skupin podle toho, jaký je roční příjem jejich rodin. Následně se všemi nafotili fotografie, kde se měli studenti tvářit neutrálně. Tyto fotky byly následně ukázány dalším dobrovolníkům, kteří bez jakýchkoli informací měli odhadnout, zdali zobrazené tváře patří chudým, průměrně bohatým či bohatým lidem. Celkem 53 procent se podařilo zařadit správně, což výrazně převyšuje možnost náhody.
A to vše se týkalo studentů ve věku 18 až 22 let, což však očividně stačilo, aby se jejich společenský status promítl do tváře! Výsledky byly založeny na neutrální grimase, v případě vyjádřených emocí to už nefungovalo – pokud se tedy smějeme či mračíme, náš status není zdaleka tak jasně patrný, je totiž „schovaný“ za emoční masku.
Obličej prozradí vše
Odmala se učíme rozpoznávat obličeje. Podvědomě je vyhledáváme všude, kde by mohly být, a často ani nedokážeme říct proč. Stejně jako účastníci výzkumu, kteří nedokázali zodpovědět otázku, podle čeho vyfotografovaným obličejům přiřazovali společenský status. Vedoucí výzkumu Nicholas Rule má v plánu dále zkoumat starší věkové skupiny, aby zjistil, zdali se charakteristické rysy bohatých a chudých s rostoucím věkem zvyšují.
Každopádně však můžeme říci, že se jedná o další formu takzvaného sebenaplňujícího se proroctví. Tento fenomén můžeme sledovat v mnoha variacích a oblastech a říká nám, že když hodně očekáváme, že se něco stane, doopravdy se to stane. Například pokud se budeme úzkostlivě bát chudoby, náš strach bude tak silně ovlivňovat naše chování a paralyzovat nás v rozhodnutích, až skutečně budeme dělat kroky vedoucí ke zchudnutí. Často slýcháme i o spirále chudoby, z níž zdánlivě není cesty ven; tento výzkum nasvědčuje, že aniž bychom si to uvědomovali, vysíláme směrem k druhým lidem signály, které o našem bohatství vypovídají. A když na ostatní působíme chudě, jak se k nám asi budou chovat, že? Snad se brzy podaří této záhadě přijít na kloub…
Text: MS