Pivo, nebo rádler? Přečtěte si složení… a možná přehodnotíte

Němci, pivo a limonáda

Německý zvyk míchat pivo s limonádou, tedy ředit pro nás „národní“ nápoj něčím sladkým, připadá mnohým jako zhůvěřilost. Chuťově pivo ztratilo svou hořkost, což pravověrnému pivaři přišlo stejné, jako kdyby milovník opery zjistil, že jeho oblíbená zpěvačka začala chraptět. Prostě tomu něco chybělo. Jenže snížené množství alkoholu mělo nepopiratelný vliv na později nastupující opilost, což zejména v přicházejících letním měsících má svá pozitiva.

Chmel, voda, ječmen

Složení piva je jednoduché a má pouhopouhé tři přísady: chmel nebo jeho extrakty, slad a vodu. Ovšem v případě dochucených nízkoalkoholových piv může jít o širokou plejádu položek včetně těch, které rozhodně neprospívají zdraví. Zůstaňme ještě malou odbočkou u chmele, respektive chmelového granulátu. Nejde totiž o nic jiného, než o lisovaný rozmixovaný chmel, který zabírá mnohem méně prostoru. A skladovací prostory něco stojí, velké objemy chmelových šištic se hůře skladují a převážejí – zkrátka nejde o chemickou, ale pouze fyzikální úpravu. Trochu jiné je to v případě chmelových extraktů, kdy hlavním procesem je louhováním chmelových šištic v extrakčním činidle např. tekutém oxidu uhličitém nebo etanolu. Látky obsažené v chmelových šišticích jsou však následně oddělovány fyzikální cestou.

Chmelu se věnoval i Michal Kutňák, který ve své bakalářské práci mimo jiné napsal: "Již staří Římané využívali chmel pro léčebné účinky. Byl a je přirovnáván k vlkovi rdousící svou kořist, neboť chmel je rostlina popínavá a při růstu zardousí jakoukoliv rostlinu po které se ovíjí. V té době rostl divoce mezi vrbami jako vlk mezi ovcemi. Díky této vlastnosti ho Plinius starší pojmenoval a popsal ve své první přírodovědecké encyklopedii starověku Historia naturalis jako Lupus salictarius (lupus = vlk, salictarius = vrba). Toto pojmenování se stalo základem pro botanický název jak jej známe dnes, a to Humulus lupulus". Ano, pokud vám to připomíná slavné člověk člověku vlkem, tedy homo homini lupus (obrat původně použil Titus Maccius Plautus cca 200 př. n. l.), tak nejste daleko od pravdy.

Vypili byste to?

Namátkou jsme vybrali jedno z ochucených piv, tedy mix piva a dalších pochutin. Už jen v samotném pivu jde výrobce nad rámec nutného a osvědčeného. Krom pivní klasiky, tedy vody, ječmene a chmele, přidal maltózový sirup,. Nicméně další „dochucovadla“ obsahují: fruktózový sirup, jehož ovocná složka zabírá 2,2 %, se skládá z vody, citronového, grapefruitového a pomerančového koncentrátu. Dále přidejme kyselinu citronovou, citrát draselný, mléčnan vápenatý, uhličitan hořečnatý, karubin, pektin, cyklamát sodný, sacharin, acesulfam K a aspartam (což jsou zdroje fenylaninu), kyselinu askorbovou a celé to přibarvěme karmínem. Sluší se připomenout, že karmín (též karmazín nebo košenila) je přírodní červené barvivo vyráběné z vysušených těl hmyzu červce nopálového (Dactylopius coccus).

Možná by si ochucená piva, v nichž se karmín (jinak též E120) vyskytuje, měli odpustit rigidní vegetariáni. Brouk pochází z amerického kontinentu, kde žije na opunciích. Po usušení se červci uvaří a barvivo se vysráží síranem hlinitoamonným. Mimochodem E120 je podezříváno, že (mimo jiné) stojí za dětskou hyperaktivitou, což by ale v případě piva nemělo mít vliv – děti přece pivo nepijí.

Občas se objeví myšlenky na legalizaci množství alkoholu v krvi, tu populisticky pro cyklisty na jižní Moravě, kteří projíždějí po vinařských cyklosteskách, jinde se množství alkoholu v krvi létě mění díky ochuceným nízkoalkoholovým pivům. Faktem je, že i v nich je alkohol. A mnoho dalšího.

Text: Topi Pigula