Ovlivňuje sport mozek? Velmi negativně!

Sportem ku zdraví, říká se. Ovšem leckdy může být sport velmi nebezpečný a začíná být otázkou, zdali deklarované výhody skutečně předčí rizika. Více výzkumů v nedávné době zkoumalo především vliv amerického fotbalu na strukturu a funkce mozku, jelikož tento sport je na úrazy hlavy obzvlášť citlivý. A výsledky nejsou příliš optimistické.

Fotbal baví, mozek trpí?

Výzkum publikovaný v Journal of the American Medical Association sledoval hráče amerického fotbalu, kteří předčasně zemřeli. Výsledky byly více než jednoznačné: z 202 zesnulých hráčů byla u téměř 90 procent z nich diagnostikována chronická traumatická encefalopatie (CTE). Ještě výrazněji tento jev vidíme u bývalých hráčů NFL (National Football League, nejprestižnější zámořská soutěž v americkém fotbalu); mezi 111 zkoumanými mozky jich známky CTE vykazovalo plných 110! A obvykle se jednalo o vážnější formu nemoci než u poloprofesionálních či amatérských hráčů, což odpovídá tomu, že NFL je mnohem rychlejší, tvrdší, náročnější. Nemluvě o dlouhodobé tréninkové zátěži.

Jedná se o poměrně nedávno popsanou chorobu, k čemuž přispěl Mike Webster, bývalý hráč amerického fotbalu, u něhož byly během pitvy před patnácti lety popsány základní projevy nemoci. Tu je totiž možné diagnostikovat až po smrti při pitvě, jak potvrdili vědci z Boston University, kteří zmíněný výzkum provedli. CTE se projevuje mimo jiné i změnami chování a nálad včetně deprese, úzkosti a apatie, a dále jsou zasaženy i kognitivní schopnosti jako paměť, pozornost či jazykové dovednosti. Což je rozhodně široká škála symptomů, která se s postupujícím věkem navíc zhoršuje.

CTE bývá také nazývána boxerskou demencí a nejspíš vás napadne, který sport vedle amerického fotbalu zasahuje nejčastěji. Přílišné množství silných úderů do hlavy prostě neodmyslitelně patří k oběma těmto sportovním aktivitám a nejen k nim – podobné trable postihují i hokejisty, ragbisty a další sportovce, v jejichž popisu povolání je nemálo úderů do hlavy.

Ve zdravém těle…

Je však potřeba si uvědomit, odkud sesbíraný vzorek pocházel. Vědci získali přístup k mozkům umírajících sportovců či těch, k nimž umožnili přístup pozůstalí. Skupina takto zesnulých bývalých hráčů tak byla k poškození mozku náchylnější a pravděpodobnost nalezení problému byla tudíž zvýšená. Spousta bývalých sportovců (včetně hráčů amerického fotbalu) prožívá druhou polovinu života bez větších problémů. Rozhodně nelze říci, že CTE je nevyhnutelným důsledkem aktivní sportovní kariéry v některých sportech. Někteří lidé jsou k takovým chronickým zraněním prostě náchylnější, jen je dobré vzít tato rizika na vědomí, když se rozhodnete pro aktivní kariéru.

Těžko říct, jestli podobné výsledky přispějí k větší ochraně sportovců do budoucna. Helmy hráčů amerického fotbalu se neustále zdokonalují, ovšem nárazům do hlavy, které k otřesům mozku vedou, samozřejmě zabránit nemohou. Ještě tristnější situace je v profesionálním boxu, v němž na rozdíl od toho amatérského stále nejsou standardem helmy, a hlava boxera je tak vystavena maximálnímu riziku. V tomto případě nejde ani tak o absenci ochranných možností jako spíše o tradici a nechuť fanoušků k jakýmkoli změnám – ve vrcholovém boxu se přece jen točí neuvěřitelné peníze a promotéři o ně rozhodně nechtějí přijít. Zbytečné riskování zdraví je proto z celkového pohledu pouze malou daní za zábavu a peníze, jež sport přináší. Tak už to bohužel chodí.

Text: MS