Kam se poděl kousek trojúhelníku? V tomto optickém klamu nás zrazuje vidění
Co je s těmito trojúhelníky špatně? Přeskládání jejich obsahu by přece nemělo vést k chybějící části, že? Ano, ale v tom je právě ten háček.
Na tuto iluzi jste nejspíš už někdy narazili. Představte si pravoúhlý trojúhelník o rozměrech 13 x 5 dílků (třeba centimetrů). Jeho obsah je rozdělen na čtyři části tak, jak vidíte na obrázku. Pokud však dojde k přeskládání jednotlivých dílků, v trojúhelníku bude jeden dílek chybět. Jak je to možné?
Today's @melbexpress brainteaser. What happened to the missing square in Triangle B? pic.twitter.com/RU6nUGPP4C
— Craig Butt (@CraigDButt) March 30, 2016
V tomto optickém klamu nás zdánlivě nemate jen vidění, nýbrž rovnou celé myšlení – jak je jen možné, že po přeskládání částí trojúhelníku najednou chybí jeden dílek? Vždyť to přece vůbec nedává smysl… Jenže stejně jako v případě obyčejných optických klamů je na vině skutečně náš vizuální systém, který viděné zjednodušuje do té míry, až jsou takto získané informace zcela zavádějící.
Ani jeden z představených útvarů totiž ve skutečnosti není trojúhelníkem. Domnělá přepona (tedy nejdelší strana trojúhelníku, šikmá úsečka) je ohnutá, nemá tedy pravidelný sklon, přestože to tak na první pohled vypadá. Ve výchozím stavu je tedy tzv. trojúhelník trochu prohnutý (promáčklý směrem dolů, dalo by se říci), v pozdějším stavu je naopak vypouklý nahoru. Větší (červený) trojúhelník má poměr stran 2,67, zatímco menší (modrý) trojúhelník má poměr stran 2,5. Konečně celý útvar má zmíněné rozměry 13 x 5, poměr jeho stran je tedy 2,6. V případě, že by se jednalo o skutečný trojúhelník, tyto poměry by musely být stejné – a v takovém případě by k žádnému chybějícímu čtverci na druhém obrázku nedošlo.
Za tímto trikem stojí newyorský amatérský kouzelník Paul Curry, který jej představil v roce 1953. Proto se po něm nazývá Curryho paradox. Přestože geometrické principy, z nichž Curry vycházel, byly známé už zhruba od poloviny 19. století, jeho atraktivní pojetí dodnes fascinuje – odchylky jsou totiž tak zanedbatelné, že naše oko dává přednost logickému předpokladu, že se jedná o trojúhelník, a detailněji objekt nezkoumá; přesto jsou to ony drobné rozdíly, jež nakonec dají vzniknout nezanedbatelně chybějícímu čtverci.
ZDROJ: Wikipedia
Odkaz na obrázkovou licenci Creative Commons.