Obezita řádí. Důkaz je v historii spotřeby cukru

Cukr z cukrové třtiny…

Dnes už nám to v záplavě řepného cukru nepřijde pravděpodobné, ale dnes u nás drahý cukr z cukrové řepy byl na evropském kontinentu dříve, než cukr z řepných bulv. Samotné slovo „cukr“ vykrystalizovalo z arabského sukkar, které si vzalo základ ze sanskrtského śarkarā (= sladký). Kolem roku 6000 př. n. l.se pěstování cukrové třtiny rozšířilo z Melanésie do Indie a Persie. Z Indie pocházejí i první zmínky o vaření sladké šťávy z cukrové třtiny v 5. století, odkud se v 7. století tato technika přenesla do Číny. Zahuštěná šťáva se nalévala do kuželovitých dřevěných nebo hliněných nádob, kde krystalizovala. Rozmařilí Římané na jedné straně as rozšiřování jejich impéria na straně druhé, se muselo potkat i v tak „běžné“ věci, jako je cukr. V pozdní antice si cukr dopřávali římští měšťané jako lahůdku a platili za něj nemalé částky.

… a řepy

Když roku 1747 německý chemik Andreas Margraas objevil sachazoru v kořenech řepy, odstartoval tím historii evropské obezity. Na začátku 19. století byla evropská spotřeba cukru 1 – 2 kg za rok, v současnosti jsou to skoro 3 kg měsíčně. Křivka spotřeby byla nejvyšší v roce 1990 (44 kg za rok), což mohlo souviset se změnou politické situace, a následně kolem roku 2003, kdy spotřeba pohybovala kolem 43 kg na osobu. ČR se v letech 1990–2010 vyrábělo ročně 400 až 500 tisíc tun bílého cukru. A ruku v ruce se spotřebou jde i obezita. Nadváhou a obezitou trpí v Česku podle analýzy projektu Česko v datech 71% mužů a téměř 57% žen, což je nejvíce v historii, což sebou nese celou řadu zdravotních komplikací. Od dýchacích potíží (když nesete pár desítek kilo navíc, hůř se vám dobíhá autobus), přes nemoci srdce a oběhového systému až po celou řadu problémů s vnitřními orgány a problémy s diabetem.

Co s tím?

Zásadní problém současné české populace je narůstající energetický příjem a snižující se energetický výdej. Lidově řečeno, čím dál více lidí sedí u počítače a čím dál méně jich máchá lopatou... a tloustnou. Totéž platí i o volnočasových aktivitách dětí. Běhání venku není na rozdíl od „pařby“ na mobilu „in“. Rizika spojená s nadužíváním cukru jsou obecně známá. Stejně tak je známé řešení. Na osobní úrovni to je „jen“ změna životního stylu, pití neslazených čajů místo přeslazené limonády, ovoce místo zákusků… zkrátka obecně známe rady. Pokud máte sedavé zaměstnání, tak půllitrová láhev Coca Coly nás „obšťastní“ 90% celodenní doporučené dávky cukru.

Na úrovni státu je řešení komplikovanější, ale přesto možné. Ve Skandinávii, ale i v Maďarsku či Francii byla zavedená daň na cukr. „Finové odvedou za každý kilogram přidaného cukru jedno euro. A funguje to. Průměrná hmotnost obyvatel se snížila o 3,19 kilogramu a riziko diabetu pokleslo dokonce o 13 procent,“ popisuje Tomáš Mlčoch z Institutu pro zdravotní ekonomiku. Co s tím? Začátek je jednoduchý – podívat se na váhu a začít. U sebe! Text: Topi Pigula