Jak probíhá obchod s ostatky svatých? Relikvie se dělí do tří velkých kategorií

Kdo vejde do překrásného areálu kláštera benediktinek na pražské Bílé hoře, ten neodolá krátké procházce skrz ambity propojující jednotlivé rohy s kaplemi. Ve dvou z nich, v kapli Jana Nepomuckého a v kapli svatého Václava, jsou umístěny ostatky světců.

První skleněná rakev obsahuje kostru svatého Felicána, druhá svatého Hilaria. „Tak se to alespoň oficiálně tvrdí, ale kdo ví, čí ostatky to jsou ve skutečnosti,“ naznačuje možnou záměnu průvodkyně areálem. Hilariovy ostatky měly být do kaple přeneseny roku 1712. Pokud se vydáme po stopách ostatků svatého Hilaria, narazíme na vzájemně si odporující informace. Podle jedněch se svatý Hilarius dostal do kláštera díky aktivitám Marie Josefy, hraběnky z Martinic, která jej získala od papeže Klementa XI.

Ovšem server catholica.cz hovoří o tom, že jeho hrob je v kryptě kostela Saint-Hilaire-le-Grand v Poitiers. Část z jeho ostatků byla za Karla IV. dovezena i do chrámu sv. Víta v Praze. Zajímavé na tom je, že pokud se skutečně jedná o svatého Hilaria, je relikvie extrémně stará, neboť udávaný rok jeho úmrtí je 367. V minulosti se v areálu kláštera nacházely i ostatky dalších světců, jmenovitě svatého Modesta, Jukundiny, Bonifáce a Placida. Ostatně mnozí ze svatých jsou vystaveni doslova v „životní velikosti“. Padre Pio, jehož příběh jsme popsali v samostatném článku, leží ve skleněné rakvi v San Giovanni Rotondo. V době předcovidové každoročně jeho tělo zhlédlo několik milionů lidí.

Sbírka svatých

Části těl svatých ve středověku běžně sloužily jako obchodní komodita i jako vzácné dary. Základem je víra, že i malá kůstka ze svatého má stejnou „moc“ jako celek. Otec vlasti, jak byl nazýván Karel IV., se snažil do Čech dostat co možná nejvíce ostatků svatých z celé Evropy. Například roku 1356 získal od trevírského arcibiskupa a říšského arcikancléře pro Galii a království Arelánské Boemunda ostatky mučedníka sv. Palmáce (Palmacia), trevírského konzula, umučeného 5. října 286.

Dlouhodobě se ví, že je ostatků v kostelích i soukromých sbírkách víc, než je fyzicky možné, což znamená, že jsou mnohé z relikvií padělky. Například leckterý svatý by měl podle ostatků více zubů, než mu evoluce nadělila. To ovšem neznamená, že by se nedaly prodat, byť je padělání „relikvií“ pořád jednodušší než padělání hodinek. V Asii na ulici běžně koupíte padělky světoznámých značek za 20 dolarů. Stejná cena, jen v eurech, byla v Paříži. Ovšem koupit kost světce není běžná pouliční záležitost.

Kosti na eBayi

Internet nabízí možnost prodeje mimo oficiální struktury, prodat i koupit se tak dá leccos. Od zbraní a drahých kamenů přes fosilie dinosaurů až po relikvie. Kost jednoho z poustevníků, svatého Arsenia, se dá aktuálně koupit za 237,5 dolarů. Otázkou je, zdali je pravá, byť u ní je starobyle vypadající certifikát.

Reliquum

Výraz „relikvie“ pochází z latinského reliquum. Slovo znamenající „zbytek“ nebo „pozůstatek“ se z latiny do češtiny dostalo jako relikt. V širším slova smyslu jde o jakýkoli předmět, který po sobě zanechala osoba nebo skupina lidí. Může jít nejen o lidské ostatky, ale v podstatě o jakékoli hmotné předměty od mincí přes zbraně, věcí denní potřeby až po na tehdejší dobu luxusní zboží, jakými byly například šperky.

„V církvi má ‚relikvie‘ pevný a konkrétní význam a dělí se do tří kategorií. Prvotřídní relikvie jsou kousky skutečné mrtvoly světce. Patří mezi ně zcela neporušená těla a kompletní části těla, jako je neporušená hlava, jazyk, paže atd. Jsou poměrně vzácné. Častější jsou prvotřídní relikvie jako kosti nebo jejich malé části vložené do malé kapsle. Sem patří i koagulovaná krev svatých.

Relikty druhé třídy jsou přímo ‚tělesné‘ položky spojené s konkrétními svatými. Tato kategorie zahrnuje oblečení, roucha, ručně psané dopisy, kalichy, prsteny a tak dále. Pozůstatky třetí třídy jsou malé kousky látky, které už byly v kontaktu s první kategorií. Zásadně se odlišují od ostatních dvou tříd v tom, že nikdy neměly přímý kontakt s žijícím svatým,“ vysvětluje otec Michael Kerper, pastor kostela svatého Patrika v americkém městě Nashua.

Ostatky by měly mít certifikáty pravosti, které udělovali biskupové a arcibiskupové, kteří vzhledem k množství relikvií museli posvětit svým certifikátem nejeden padělek. A protože obchod, který je dosud běžný například na eBayi, poškozuje pověst církve, zpřísnil Vatikán před časem podmínky, za kterých se ostatky mohou dál prodávat, ukazovat, nebo dokonce dělit. Ovšem stačí pár kliků na internetu a je jasné, že pokud byste rádi vlastnili nějaký „svatý“ kousek, stačí mít jen potřebný obnos.